<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Alice.Zoubkova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Alice.Zoubkova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Alice.Zoubkova"/>
	<updated>2026-05-15T10:06:20Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11341</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11341"/>
		<updated>2014-12-04T21:37:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakákoliv funkce v kulturním vývoji dítěte se vyskytuje dvakrát. Nejprve se objevuje mezi lidmi jako interpsychologická kategorie a až poté uvnitř dítěte jako kategorie intrapsychologická. Sociální vztahy mezi lidmi tvoří základ všech vyšších psychických funkcí.&amp;lt;ref&amp;gt;Wertsch, J. V., &amp;amp; Tulviste, P. (1992, July). L. S. Vygotsky and contemporary developmental psychology. Developmental Psychology, 28(4), 548-557. doi:10.1037/0012-1649.28.4.548&amp;lt;/ref&amp;gt; Vygotského teorie vývoje je tedy založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11339</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11339"/>
		<updated>2014-12-04T21:34:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakákoliv funkce v kulturním vývoji dítěte se vyskytuje dvakrát. Nejprve se objevuje mezi lidmi jako interpsychologická kategorie a až poté uvnitř dítěte jako kategorie intrapsychologická. Sociální vztahy mezi lidmi tvoří základ všech vyšších psychických funkcí.&amp;lt;ref&amp;gt;Wertsch, J. V., &amp;amp; Tulviste, P. (1992). L. S. Vygotsky and contemporary developmental psychology. Developmental Psychology, 28(4), 548-557. doi:10.1037/0012-1649.28.4.548&amp;lt;/ref&amp;gt; Vygotského teorie vývoje je tedy založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11338</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11338"/>
		<updated>2014-12-04T21:31:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakákoliv funkce v kulturním vývoji dítěte se vyskytuje dvakrát. Nejprve se objevuje mezi lidmi jako interpsychologická kategorie a až poté uvnitř dítěte jako kategorie intrapsychologická. Sociální vztahy mezi lidmi tvoří základ všech vyšších funkcí a jejich vztahů.&amp;lt;ref&amp;gt;Wertsch, J. V., &amp;amp; Tulviste, P. (1992). L. S. Vygotsky and contemporary developmental psychology. Developmental Psychology, 28(4), 548-557. doi:10.1037/0012-1649.28.4.548&amp;lt;/ref&amp;gt; Vygotského teorie vývoje je tedy založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wertsch, J. V., &amp;amp; Tulviste, P. (1992). L. S. Vygotsky and contemporary developmental psychology. Developmental Psychology, 28(4), 548-557. doi:10.1037/0012-1649.28.4.548&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11337</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11337"/>
		<updated>2014-12-04T21:29:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jakákoliv funkce v kulturním vývoji dítěte se vyskytuje dvakrát. Nejprve se objevuje mezi lidmi jako interpsychologická kategorie a až poté uvnitř dítěte jako kategorie intrapsychologická. Sociální vztahy mezi lidmi tvoří základ všech vyšších funkcí a jejich vztahů. Vygotského teorie vývoje je tedy založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11162</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=11162"/>
		<updated>2014-12-02T19:33:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10602</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10602"/>
		<updated>2014-11-30T19:11:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10599</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10599"/>
		<updated>2014-11-30T19:09:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10589</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10589"/>
		<updated>2014-11-30T19:04:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Zaretskii&amp;quot;&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10586</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10586"/>
		<updated>2014-11-30T19:02:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10582</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10582"/>
		<updated>2014-11-30T19:01:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Šulová&amp;quot;&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10575</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10575"/>
		<updated>2014-11-30T18:55:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10549</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10549"/>
		<updated>2014-11-30T17:24:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]] o [[Myšlení|myšlení]] a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na [[Psychika (formy, dimenze, funkce)|lidskou psychiku]] a klade velký důraz na [[Učení|učení]]&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, [[Mentální reprezentace|mentální konstrukty a reprezentace]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak [[Učení|učením]], tak zkušeností i [[Interakce rodič - dítě|interakcemi s prostředím]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10547</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10547"/>
		<updated>2014-11-30T17:20:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských [[Schopnosti|schopností]] a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10546</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10546"/>
		<updated>2014-11-30T17:17:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá [[myšlení]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše [[chování]] a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost [[Vývoj a rozvoj osobnosti|psychického vývoje]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od [[Socializace jedince|socializace]] k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného [[chování]] dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10545</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10545"/>
		<updated>2014-11-30T17:14:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a [[Jean Piaget|Piagetem.]] Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní [[Chování|chování]], může rovněž fungovat jako prostředek [[Myšlení|myšlení]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10542</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10542"/>
		<updated>2014-11-30T17:11:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji jedince.]]''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je [[Neverbální komunikace|neverbální]] a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a [[Myšlení|myšlením]] neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své [[Myšlení|myšlení.]] Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje [[Myšlení|myšlení]] a [[Chování|chování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10539</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10539"/>
		<updated>2014-11-30T17:08:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá [[Myšlení|myšlení]]. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10537</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10537"/>
		<updated>2014-11-30T17:07:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na [[Vývoj řeči - batolecí období|'''vývoj řeči''']] dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi [[Jean Piaget|Jeana Piageta]]''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10536</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10536"/>
		<updated>2014-11-30T17:01:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se [[Kognitivní vývoj v mladším školním věku|kognitivním vývojem.]] Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při [[Učení|učení]] a [[Vývoj a rozvoj osobnosti|vývoji]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla [[řeč]] a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi Jeana Piageta''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10535</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10535"/>
		<updated>2014-11-30T16:58:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi Jeana Piageta''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10534</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10534"/>
		<updated>2014-11-30T16:58:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta '''práce v Psychologickém ústavu v Moskvě.''' O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo '''seznámení s teoriemi Jeana Piageta''', vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10533</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10533"/>
		<updated>2014-11-30T16:56:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především jeho sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval '''práva''' na moskevské univerzitě a zároveň také '''psychologii, filozofii a historii''' na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10525</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10525"/>
		<updated>2014-11-30T16:42:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie.'' (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). ''Kniha psychologie.'' Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). ''Sociální psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). ''Lexikon psychologie.'' (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). ''Vývojová psychologie.'' Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). ''Psychologie myšlení a řeči.'' Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10521</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10521"/>
		<updated>2014-11-30T16:41:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10519</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10519"/>
		<updated>2014-11-30T16:39:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10516</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10516"/>
		<updated>2014-11-30T16:38:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10515</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10515"/>
		<updated>2014-11-30T16:37:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot;&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vágnerová&amp;quot; /&amp;gt; Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10514</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10514"/>
		<updated>2014-11-30T16:36:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy.&amp;lt;ref&amp;gt;Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10513</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10513"/>
		<updated>2014-11-30T16:33:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot;&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje.&amp;lt;ref&amp;gt;Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Collinová&amp;quot; /&amp;gt;  Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10512</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10512"/>
		<updated>2014-11-30T16:30:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot;&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Plháková&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10509</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10509"/>
		<updated>2014-11-30T16:28:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty).&amp;lt;ref&amp;gt;Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt; Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají.&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10508</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10508"/>
		<updated>2014-11-30T16:25:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi.&amp;lt;ref&amp;gt;Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10505</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10505"/>
		<updated>2014-11-30T16:20:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10503</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10503"/>
		<updated>2014-11-30T16:18:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot;&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Vygotskij&amp;quot; /&amp;gt; Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Základy obecné psychologie|*]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10309</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10309"/>
		<updated>2014-11-30T13:07:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
[[Soubor:ZNV.png|náhled|vlevo|Zóna nejbližšího vývoje]]&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:ZNV.png&amp;diff=10305</id>
		<title>Soubor:ZNV.png</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:ZNV.png&amp;diff=10305"/>
		<updated>2014-11-30T13:06:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10293</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10293"/>
		<updated>2014-11-30T12:55:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Vygotskij.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10290</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10290"/>
		<updated>2014-11-30T12:52:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Lev Vygotsky 1896-1934.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů).&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vygotskij.jpg&amp;diff=10261</id>
		<title>Soubor:Vygotskij.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vygotskij.jpg&amp;diff=10261"/>
		<updated>2014-11-30T11:47:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10257</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10257"/>
		<updated>2014-11-30T11:39:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Lev Vygotsky 1896-1934.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy.&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot;&amp;gt;Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů)&amp;lt;ref name=&amp;quot;atkinson&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10232</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10232"/>
		<updated>2014-11-30T11:08:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Lev Vygotsky 1896-1934.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1981). ''Psychologie umění.'' Praha: Odeon.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (1976). ''Vývoj vyšších psychických funkcí.'' Praha: SPN.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10224</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10224"/>
		<updated>2014-11-30T10:54:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8f/Lev Vygotsky 1896-1934.jpg|náhled|vpravo|L. S. Vygotskij]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskij''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10216</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10216"/>
		<updated>2014-11-30T10:42:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
* Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
* Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
* Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10213</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10213"/>
		<updated>2014-11-30T10:40:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10207</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10207"/>
		<updated>2014-11-30T10:36:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10205</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10205"/>
		<updated>2014-11-30T10:33:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
1. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
2. Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Jean Piaget|http://wikisofia.cz/index.php/Jean_Piaget]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky L. S. Vygotskij na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotskij L. S. Vygotskij na české wikipedii]&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Zone_of_proximal_development Zóna nejbližšího vývoje na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10190</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10190"/>
		<updated>2014-11-30T10:14:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto '''často stavěni do opozice.'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Jean Piaget&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[http://en.wikipedia.org/wiki/Lev_Vygotsky Vygotskij na anglické wikipedii]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10181</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10181"/>
		<updated>2014-11-30T10:07:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje '''zásadní roli ve vývoji jedince.''' Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává '''psychickým nástrojem''', který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce '''formují sociální zkušenosti''' se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě '''od socializace k individualizaci''' psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o '''rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby.''' (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází na rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít '''různou šířku,''' která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobnosti, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto často stavěni do opozice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Vygotskyj''' - sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení&lt;br /&gt;
* '''Piaget''' - vnějšími determinantami se příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentální konstrukty a reprezentace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako '''syntézu''', které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Jean Piaget&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10176</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10176"/>
		<updated>2014-11-30T09:56:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje zásadní roli ve vývoji jedince. Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedince si tak sám sobě poskytuje vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází '''mezi vnější komunikační řečí a vnitřní.''' Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je '''útržkovitá.''' Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává psychickým nástrojem, který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce formují sociální zkušenosti se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě od socializace k individualizaci psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby. (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází dna rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít různou šířku, která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobností, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto často stavěni do opozice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení.&lt;br /&gt;
Piaget se vnějšími determinantami příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentrální konstrukty a reprezentace. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako syntézu, které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Jean Piaget&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10148</id>
		<title>Lev Vygotskij</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lev_Vygotskij&amp;diff=10148"/>
		<updated>2014-11-29T23:50:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Alice.Zoubkova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Lev Semjonovič Vygotskij ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lev Semjonovič Vygotskij''' (17. listopadu 1896 – 11. června 1934) byl významný ruský psycholog zabývající se kognitivním vývojem. Známá je především tzv. sociokulturní teorie učení, která zdůrazňuje význam společenství při učení a vývoji.&amp;lt;ref&amp;gt;Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&amp;lt;/ref&amp;gt; Ústředním bodem vývoje pro něj byla řeč a na toto téma také publikoval svou nejznámější práci ''Myšlení a řeč.'' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''''&amp;lt;big&amp;gt;„Sami sebou se stáváme právě skrze druhé.“ (Vygotskij)&amp;lt;/big&amp;gt;'''''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
Vygotskij se narodil ve městě Orša na území dnešního Běloruska. Už od studií na gymnáziu vynikal nad ostatními spolužáky, zajímal se o divadlo a také o literaturu. Mezi roky 1914 a 1917 studoval práva na moskevské univerzitě a zároveň také psychologii, filozofii a historii na prestižní Šaňavského univerzitě. Po absolvování pracoval několik let jako učitel, přednášel a začal publikovat. K výraznému zlomu došlo v roce 1924, kdy Vygotskij představil na psychoneurologickém kongresu v Leningradě svůj referát. Jeho práce zaujala odborníky natolik, že mu byla nabídnuta práce v Psychologickém ústavu v Moskvě. O rok později zde dokončil svou dizertační práci ''Psychologie umění.'' Vygotského význam začal stoupat a postupně vytvořil velmi kvalitní tým nadaných studentů a vědců (např. Alexandr R. Lurija nebo Alexej N. Leonťjev). Skupina se zaměřovala především na '''vývoj řeči''' dětí žijících v různých sociokulturních prostředích, a položila tak základy pro psycholingvistiku, která se začala významně rozvíjet až v 60. letech 20. století.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotskij se věnoval také problematice '''školního vzdělávání a handicapovaných dětí.''' Roku 1925 založil ''Laboratoř psychologie pro abnormální děti'' (později Ústav defektologie Akademie pedagogických věd). Neustále cestoval, přednášel a pomáhal zakládat psychologické laboratoře i na jiných místech v Rusku. Zásadní pro něj bylo seznámení s teoriemi Jeana Piageta, vůči kterým se v některých případech vymezoval. Ke konci svého života pracoval na knize ''Myšlení a řeč'', ale jejího vydání se už nedožil. Zemřel na tuberkulózu ve svých 38 letech, je pohřben na hřbitově v Moskvě. Vygotskij byl ženatý a měl dvě dcery.&amp;lt;ref&amp;gt;Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vztah myšlení a řeči ===&lt;br /&gt;
Vygotského je možné považovat za předchůdce sémiotiky (nauky o znacích). Řeč podle něj hraje zásadní roli ve vývoji jedince. Primárně slouží k dorozumívání, ale také jejím prostřednictvím probíhá myšlení. V prvních fázích života jsou slova jen jakási citově zabarvená zvolání, postupně začínají pojmenovávat předměty, až nakonec označují abstraktní pojmy. (Atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''internalizace (zvnitřnění)''' - dítě si zvnitřňuje instrukce, které mu rodiče dávají prostřednictvím slov&lt;br /&gt;
* '''externalizace (zvnějšnění)''' - při řešení problémů dítě pokyny užívá ve formě vlastní vnitřní řeči (nak - lex)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poskytuje si tak samo sobě vedení a směr (např. chce-li si dítě zavázat tkaničku, používá při tom pokyny, které slyšelo od rodičů). (atkinson)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Sociální řeč ====&lt;br /&gt;
Dítě si ji osvojuje jako první. Vyskytuje se v prvních dvou letech života, kdy se dítě potřebuje '''dorozumět s okolním světem.''' Myšlení je neverbální a v této fázi ještě žádná souvislost mezi řečí a myšlením neexistuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Egocentrická řeč ====&lt;br /&gt;
Přibližně ve dvou letech života se začínají objevovat první '''monology''' dítěte. To mluví samo se sebou a díky tomu usměrňuje své myšlení. Postupně vzniká egocentrická řeč, která '''řídí a organizuje myšlení a chování.''' (Vygotskij) Právě egocentrická řeč byla předmětem sporu mezi Vygotským a Piagetem. Podle Vygotského je to řeč pro sebe, která nepotřebuje posluchače a která má různé varianty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''expresivní''' – dítě bez ohledu na posluchače vyjadřuje své pocity&lt;br /&gt;
* '''regulační''' – dítě řídí pokyny své vlastní chování, může rovněž fungovat jako prostředek myšlení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dle Vygotského se tedy nachází mezi vnější komunikační řečí a vnitřní. Vzniká přenesením chování dítěte v sociálním prostředí do jeho vlastních vnitřních psychických funkcí. Dítě v některých situacích myslí nahlas a rozmlouvá samo se sebou, jako kdyby rozmlouvalo se skutečnými lidmi. (Šulová)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Vnitřní řeč ====&lt;br /&gt;
Na začátku školního věku nedochází k zániku egocentrické řeči, ale k přechodu do řeči vnitřní, prostřednictvím které probíhá myšlení. (Vygotskij) Liší se u každého jednotlivce a na rozdíl od vnější řeči je útržkovitá. Složité myšlenky a struktury tak mohou být vyjádřeny jen jako zkratky (fragmenty). (Plháková) Znak se tedy stává psychickým nástrojem, který působí na naše chování a ovlivňuje jej. (Nakonečný – Lexikon) Příkladem jsou děti, u kterých útlum vnitřního jazyka ještě tak vyvinutý a ony si nahlas říkají, co mají vykonat, nebo už konají. (Nak. Soc psy)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt;'''SOCIÁLNÍ ŘEČ → EGOCENTRICKÁ ŘEČ → VNITŘNÍ ŘEČ'''&amp;lt;/big&amp;gt;(Plháková)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociokulturní teorie ===&lt;br /&gt;
Klade důraz na sociální podmíněnost psychického vývoje. (Vágnerová) Dítě se tak vyvíjí díky kontaktu s okolím. Vygotskij tvrdí, že člověka nejvíce formují sociální zkušenosti se jinými lidmi, nejčastěji rodiči. Od nich se učí a přejímá hodnoty a znalosti předchozích generací. (červená kniha) Bez interakce s okolím nemůže jedinec rozvinout své schopnosti. (DP in his and our)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského teorie vývoje je založena na cestě od socializace k individualizaci psychických funkcí. Vyšší psychické funkce se nejprve objevují ve formě společného chování dětí (chování při spolupráci s ostatními). Později se z těchto funkcí stávají vlastní psychické procesy. (Vyg. And DP in his and our time)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zóna nejbližšího vývoje ===&lt;br /&gt;
Rozvoj dítěte probíhá efektivněji v případě, kdy je stanoven úkol, který může dítě s menší pomocí jiné osoby vyřešit. Dítě je vedeno k tomu, aby začalo přemýšlet jiným způsobem a hledalo další možná řešení. Oblast, která je připravena k dalšímu rozvoji se nazývá zónou nejbližšího (proximálního) vývoje. Jedná se tedy o rozpětí mezi aktuální úrovní dětských schopností a výkonem, kterého může dítě dosáhnout s pomocí zkušenější osoby. (Vágnerová) Je prokázáno, že to, co dítě umí v jednom stadiu daného věku, se realizuje a přechází dna rovinu aktuálního vývoje v druhém stadiu – tedy to, co umí dítě dnes udělat za spolupráce, bude zítra provádět samostatně. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zóna nejbližšího vývoje může mít různou šířku, která tak vytváří rozdíly mezi dětmi (např. dva chlapci mohou být na stejné úrovni vývoje i ve stejném věku, ale jeden z nich má zónu nejbližšího vývoje čtyři roky před svým mentálním věkem a druhý jen jeden rok před ním). Na tyto odlišnosti by se měl brát ohled během vzdělávacího procesu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Vygotského by teorie zóny nejbližšího vývoje měla být aplikována i do jiných oblastí osobností, než jen do psychického vývoje. (Ebsco – What V. did not have time to write)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vygotskij a Piaget ==&lt;br /&gt;
Lev Semjonovič Vygotskij se pracemi Jeana Piageta o myšlení a řeči zabýval, inspiroval se jimi, ale v mnoha ohledech se proti nim vymezoval. Tito dva psychologové byli proto často stavěni do opozice.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vygotského sociokulturní koncepce podmíněnosti jazyka a myšlení zdůrazňuje vnější vlivy na lidskou psychiku a klade velký důraz na učení.&lt;br /&gt;
Piaget se vnějšími determinantami příliš nezabývá, naopak se soustředí na vnitřní procesy, mentrální konstrukty a reprezentace. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současnosti se dospělo k tomu, že názory Vygotského a Piageta nejsou ve velkém rozporu. Spíše je třeba chápat jejich teorie jako syntézu, které využívá např. kognitivní psycholingvistika. Ta ukazuje, že všechny kognitivní konstrukty jsou vytvářeny jak učením, tak zkušeností i interakcemi s prostředím. (Vygotskij)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
2. Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
3. Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
4. Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
5. Obukhova, L. F. (2012, March). Vygotsky and Developmental Psychology in his and our Time. Cultural-Historical Psychology, (1), 51-58. Retrieved from: http://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=c9fb465f-25a1-4011-981c-28828d5fdb09%40sessionmgr111&amp;amp;vid=28&amp;amp;hid=109&lt;br /&gt;
6. Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
7. Šulová, L. (2006). Specifický vliv otcovské a mateřské mluvy v počátcích řečového vývoje. Československá psychologie, 50(4), 327-341. Retrieved from: http://search.proquest.com/docview/235723665?accountid=15618&lt;br /&gt;
8. Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
9. Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
10. Zaretskii, V. K. (2009, November). The Zone of Proximal Development: What Vygotsky Did not have time to write. Journal of Russian &amp;amp; East European Psychology, 47(6), 70-93. doi: 10.2753/RPO1061-0405470604&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. (2. vyd.) Praha: Portál.&lt;br /&gt;
Collinová, C. (2014). Kniha psychologie. Praha: Euromedia Group&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (1999). Sociální psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Nakonečný, M. (2013). Lexikon psychologie. (2. vyd.). Praha: Vodnář.&lt;br /&gt;
Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
Vygotskij, L. S. (2004). Psychologie myšlení a řeči. Praha: Portál.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Lev_Vygotsky_1896-1934.jpg?uselang=cs&lt;br /&gt;
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zone_of_proximal_development.svg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
Jean Piaget&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
Vygotskij, zóna nejbližšího vývoje, vnitřní řeč, egocentrická řeč, sociální řeč, myšlení, externalizace, internalizace, sociokulturní teorie, psycholingvistika&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Alice.Zoubkova</name></author>
		
	</entry>
</feed>