<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Anna+Stocklov%C3%A1</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Anna+Stocklov%C3%A1"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Anna_Stocklov%C3%A1"/>
	<updated>2026-05-11T19:39:19Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37438</id>
		<title>Služby odborných knihoven</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37438"/>
		<updated>2016-08-12T13:51:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Posláním každé informační instituce by mělo být poskytování optimálního množství alespoň relevantních (pokud možno však  pertinentních) informací, v optimálním čase, v optimální podobě, bez zbytečných ztrát a nadbytečných aktivit -  svým uživatelům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve službách odborných knihoven je třeba vzít v úvahu společenské změny a zohlednit vývoj informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Vědci se mohou bez omezení zúčastnit odborných akcí v zahraničí, kde získají nejnovější informace a navazují komunikaci se zahraničními kolegy. Vznikají neviditelné kanály, kterými oboustranně proudí mnoho informací, o kterých knihovník neví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Internet se stává běžnou součástí našeho života. Spojení mají všichni nejen na pracovišti, ale i doma a na cestách. Mají tedy přístup k informacím 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Na internetu jsou plnotextové dokumenty a to nejen články z časopisů, ale i materiály z konferencí a v některých případech i volně přístupné elektronické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co to znamená pro práci knihovníků:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* Zajistit přístup k elektronickým dokumentům, zejména k placeným zdrojům. V tom jsou knihovny naprosto nezastupitelné.&lt;br /&gt;
* Nebudovat studovny, ale zajistit vzdálený přístup ke zdrojům. Umožnit uživatelům studovat doma bez ohledu na otvírací dobu knihovny&lt;br /&gt;
* Pracovat s uživatelem individuálně, nenabízet rešerše, ale vytvořit profil a personalizovat dostupné databáze. Databázová centra pak budou posílat upozornění na relevantní práce přímo uživateli.&lt;br /&gt;
* &amp;quot;Nevychovávejme“ uživatele k vyhledávání informací, naučme se to my a informace uživateli poskytujme.&lt;br /&gt;
* Staňme se pro své uživatele jedinou knihovnou, kterou pro přísun odborných informací potřebuje.&lt;br /&gt;
* Vzhledem k tomu, že uživatelé mají přístup ke zdrojům 24 hodin denně, 7 dní v týdnu nemusí být knihovna otevřena déle než 8 hodin&lt;br /&gt;
* Knihovník se musí snažit získat co nejvíce informací o činnosti ústavu, být součástí týmu. Zúčastňovat se porad, akcí a sledovat dokumenty vedení pracoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědecké pracovníky nechápat pouze jako příjemce informace, ale také jako tvůrce informací. Pro ně zajišťujme:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* Dohledání citací do publikace a jejich úprava podle požadavků redakce&lt;br /&gt;
* Průběžná a kompletní evidence publikační činnosti uživatelů&lt;br /&gt;
* Informace o publikacích vědeckých pracovníků a jejich ohlasech (citovanosti).&lt;br /&gt;
* Vedení ústavu průběžně informovat o publikační aktivitě zaměstnanců a ohlasech jejich publikací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Budou-li knihovny pro vědce chtít přežít rok 2015, budou muset přejít od katalogizace k diferencovaným službám jednotlivcům, stát se jejich týmovými kolegy a zejména se učinit nepostradatelnými u vedení ústavu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37437</id>
		<title>Služby odborných knihoven</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37437"/>
		<updated>2016-08-12T13:48:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Posláním každé informační instituce by mělo být poskytování optimálního množství alespoň relevantních (pokud možno však  pertinentních) informací, v optimálním čase, v optimální podobě, bez zbytečných ztrát a nadbytečných aktivit -  svým uživatelům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve službách odborných knihoven je třeba vzít v úvahu společenské změny a zohlednit vývoj informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Vědci se mohou bez omezení zúčastnit odborných akcí v zahraničí, kde získají nejnovější informace a navazují komunikaci se zahraničními kolegy. Vznikají neviditelné kanály, kterými oboustranně proudí mnoho informací, o kterých knihovník neví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Internet se stává běžnou součástí našeho života. Spojení mají všichni nejen na pracovišti, ale i doma a na cestách. Mají tedy přístup k informacím 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Na internetu jsou plnotextové dokumenty a to nejen články z časopisů, ale i materiály z konferencí a v některých případech i volně přístupné elektronické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co to znamená pro práci knihovníků:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	&lt;br /&gt;
* Zajistit přístup k elektronickým dokumentům, zejména k placeným zdrojům. V tom jsou knihovny naprosto nezastupitelné.&lt;br /&gt;
* •	Nebudovat studovny, ale zajistit vzdálený přístup ke zdrojům. Umožnit uživatelům studovat doma bez ohledu na otvírací dobu knihovny&lt;br /&gt;
* •	Pracovat s uživatelem individuálně, nenabízet rešerše, ale vytvořit profil a personalizovat dostupné databáze. Databázová centra pak budou posílat upozornění na relevantní práce přímo uživateli.&lt;br /&gt;
* •	„ Nevychovávejme“ uživatele k vyhledávání informací, naučme se to my a informace uživateli poskytujme.&lt;br /&gt;
* •	Staňme se pro své uživatele jedinou knihovnou, kterou pro přísun odborných informací potřebuje.&lt;br /&gt;
* •	Vzhledem k tomu, že uživatelé mají přístup ke zdrojům 24 hodin denně, 7 dní v týdnu nemusí být knihovna otevřena déle než 8 hodin&lt;br /&gt;
* •	Knihovník se musí snažit získat co nejvíce informací o činnosti ústavu, být součástí týmu. Zúčastňovat se porad, akcí a sledovat dokumenty vedení pracoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědecké pracovníky nechápat pouze jako příjemce informace, ale také jako tvůrce informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	&lt;br /&gt;
* Dohledání citací do publikace a jejich úprava podle požadavků redakce&lt;br /&gt;
* •	Průběžná a kompletní evidence publikační činnosti uživatelů&lt;br /&gt;
* •	Informace o publikacích vědeckých pracovníků a jejich ohlasech (citovanosti).&lt;br /&gt;
* •	Vedení ústavu průběžně informovat o publikační aktivitě zaměstnanců a ohlasech jejich publikací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Budou-li knihovny pro vědce chtít přežít rok 2015, budou muset přejít od katalogizace k diferencovaným službám jednotlivcům, stát se jejich týmovými kolegy a zejména se učinit nepostradatelnými u vedení ústavu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37436</id>
		<title>Služby odborných knihoven</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37436"/>
		<updated>2016-08-12T13:46:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Posláním každé informační instituce by mělo být poskytování optimálního množství alespoň relevantních (pokud možno však  pertinentních) informací, v optimálním čase, v optimální podobě, bez zbytečných ztrát a nadbytečných aktivit -  svým uživatelům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve službách odborných knihoven je třeba vzít v úvahu společenské změny a zohlednit vývoj informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Vědci se mohou bez omezení zúčastnit odborných akcí v zahraničí, kde získají nejnovější informace a navazují komunikaci se zahraničními kolegy. Vznikají neviditelné kanály, kterými oboustranně proudí mnoho informací, o kterých knihovník neví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Internet se stává běžnou součástí našeho života. Spojení mají všichni nejen na pracovišti, ale i doma a na cestách. Mají tedy přístup k informacím 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Na internetu jsou plnotextové dokumenty a to nejen články z časopisů, ale i materiály z konferencí a v některých případech i volně přístupné elektronické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co to znamená pro práci knihovníků:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Zajistit přístup k elektronickým dokumentům, zejména k placeným zdrojům. V tom jsou knihovny naprosto nezastupitelné.&lt;br /&gt;
•	Nebudovat studovny, ale zajistit vzdálený přístup ke zdrojům. Umožnit uživatelům studovat doma bez ohledu na otvírací dobu knihovny&lt;br /&gt;
•	Pracovat s uživatelem individuálně, nenabízet rešerše, ale vytvořit profil a personalizovat dostupné databáze. Databázová centra pak budou posílat upozornění na relevantní práce přímo uživateli.&lt;br /&gt;
•	„ Nevychovávejme“ uživatele k vyhledávání informací, naučme se to my a informace uživateli poskytujme.&lt;br /&gt;
•	Staňme se pro své uživatele jedinou knihovnou, kterou pro přísun odborných informací potřebuje.&lt;br /&gt;
•	Vzhledem k tomu, že uživatelé mají přístup ke zdrojům 24 hodin denně, 7 dní v týdnu nemusí být knihovna otevřena déle než 8 hodin&lt;br /&gt;
•	Knihovník se musí snažit získat co nejvíce informací o činnosti ústavu, být součástí týmu. Zúčastňovat se porad, akcí a sledovat dokumenty vedení pracoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědecké pracovníky nechápat pouze jako příjemce informace, ale také jako tvůrce informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Dohledání citací do publikace a jejich úprava podle požadavků redakce&lt;br /&gt;
•	Průběžná a kompletní evidence publikační činnosti uživatelů&lt;br /&gt;
•	Informace o publikacích vědeckých pracovníků a jejich ohlasech (citovanosti).&lt;br /&gt;
•	Vedení ústavu průběžně informovat o publikační aktivitě zaměstnanců a ohlasech jejich publikací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Budou-li knihovny pro vědce chtít přežít rok 2015, budou muset přejít od katalogizace k diferencovaným službám jednotlivcům, stát se jejich týmovými kolegy a zejména se učinit nepostradatelnými u vedení ústavu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37435</id>
		<title>Služby odborných knihoven</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_odborn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37435"/>
		<updated>2016-08-12T13:45:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Posláním každé informační instituce by mělo být poskytování optimálního množství alespoň relevantních (pokud možno však  pertinentních) …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Posláním každé informační instituce by mělo být poskytování optimálního množství alespoň relevantních (pokud možno však  pertinentních) informací, v optimálním čase, v optimální podobě, bez zbytečných ztrát a nadbytečných aktivit -  svým uživatelům&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve službách odborných knihoven je třeba vzít v úvahu společenské změny a zohlednit vývoj informačních technologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Vědci se mohou bez omezení zúčastnit odborných akcí v zahraničí, kde získají nejnovější informace a navazují komunikaci se zahraničními kolegy. Vznikají neviditelné kanály, kterými oboustranně proudí mnoho informací, o kterých knihovník neví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Internet se stává běžnou součástí našeho života. Spojení mají všichni nejen na pracovišti, ale i doma a na cestách. Mají tedy přístup k informacím 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Na internetu jsou plnotextové dokumenty a to nejen články z časopisů, ale i materiály z konferencí a v některých případech i volně přístupné elektronické knihy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co to znamená pro práci knihovníků:&lt;br /&gt;
•	Zajistit přístup k elektronickým dokumentům, zejména k placeným zdrojům. V tom jsou knihovny naprosto nezastupitelné.&lt;br /&gt;
•	Nebudovat studovny, ale zajistit vzdálený přístup ke zdrojům. Umožnit uživatelům studovat doma bez ohledu na otvírací dobu knihovny&lt;br /&gt;
•	Pracovat s uživatelem individuálně, nenabízet rešerše, ale vytvořit profil a personalizovat dostupné databáze. Databázová centra pak budou posílat upozornění na relevantní práce přímo uživateli.&lt;br /&gt;
•	„ Nevychovávejme“ uživatele k vyhledávání informací, naučme se to my a informace uživateli poskytujme.&lt;br /&gt;
•	Staňme se pro své uživatele jedinou knihovnou, kterou pro přísun odborných informací potřebuje.&lt;br /&gt;
•	Vzhledem k tomu, že uživatelé mají přístup ke zdrojům 24 hodin denně, 7 dní v týdnu nemusí být knihovna otevřena déle než 8 hodin&lt;br /&gt;
•	Knihovník se musí snažit získat co nejvíce informací o činnosti ústavu, být součástí týmu. Zúčastňovat se porad, akcí a sledovat dokumenty vedení pracoviště.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vědecké pracovníky nechápat pouze jako příjemce informace, ale také jako tvůrce informací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Dohledání citací do publikace a jejich úprava podle požadavků redakce&lt;br /&gt;
•	Průběžná a kompletní evidence publikační činnosti uživatelů&lt;br /&gt;
•	Informace o publikacích vědeckých pracovníků a jejich ohlasech (citovanosti).&lt;br /&gt;
•	Vedení ústavu průběžně informovat o publikační aktivitě zaměstnanců a ohlasech jejich publikací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Budou-li knihovny pro vědce chtít přežít rok 2015, budou muset přejít od katalogizace k diferencovaným službám jednotlivcům, stát se jejich týmovými kolegy a zejména se učinit nepostradatelnými u vedení ústavu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37434</id>
		<title>Služby veřejných knihoven</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Slu%C5%BEby_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihoven&amp;diff=37434"/>
		<updated>2016-08-12T13:41:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Veřejná knihovna je organizace, zřízená, podporovaná a dotovaná společností. Zajišťuje přístup k poznání, informacím a uměleckým dílům …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Veřejná knihovna je organizace, zřízená, podporovaná a dotovaná společností. Zajišťuje přístup k poznání, informacím a uměleckým dílům prostřednictvím svých zdrojů a služeb. Má být tedy přístupná všem členům společnosti stejně, bez ohledu na rasu, národnost, věk, pohlaví, náboženství, jazyk, zdravotní hendikep, ekonomické postavení, zaměstnání a dosažený stupeň vzdělání. V současnosti hovoříme o komunitní funkci knihoven&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Komunitní knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunitní knihovna napomáhá rozvoji komunity v místě svého působení - podporuje dobré soužití lidí v místě a rozvíjet dobré vztahy mezi lidmi.&lt;br /&gt;
Knihovna je pro komunitní funkce vhodná, zejména proto, že je neutrálním místem vstřícným k různorodým skupinám obyvatel lokality. Nabízejí prostory pro setkávání a poskytují finančně dostupné služby. Jsou vybaveny moderními informačními technologiemi a pracovníci knihoven mohou poradit svým uživatelům jak je využívat. Komunitní knihovna by měla zaměřovat nejen na své registrované čtenáře, ale plánovitě a systematicky oslovovat celou komunitu místa;&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Služby knihoven pro jednotlivé cílové skupiny ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Služby knihoven pro děti a mládež&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavním úkolem knihoven v této oblasti je výchova ke čtenářství a základy informační gramotnosti, měly by podporovat volnočasové aktivity dětí a zejména mládeže. Přilákat děti a mládež do knihovny mají již nápadité a vtipné webové stránky, děti rády soutěží, malým dětem se předčítají knihy a měly by o přečtených knihách diskutovat. Není ani chybou půjčovat dětem v knihovně hry a dovolit jim vhodné hry a kvízy řešit na počítači. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Služby knihoven pro seniory &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Senioři jsou v knihovnách velmi silnou uživatelskou skupinou. Knihovna se může stát místem pro setkávání seniorů a umožnit jim udržování sociálních kontaktů. Projektovat vzdělávací aktivity zaměřené především na práci s informačními technologiemi, otázky fyzického a duševního zdraví a ve větších knihovnách organizovat i univerzity třetího věku Senioři se tak mohou vzdělávat a i zapojit do poskytování služeb v dobrovolnických činnostech a dát jim tak prostor k uplatnění. Mohli by např. dětem předčítat pohádky.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Služby knihovny pro nezaměstnané &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Komunitní knihovna by měla poskytovat poradenské služby, vzdělávací aktivity v oblasti primární gramotnosti, počítačové  gramotnosti, jazykové vzdělávání, výcvik komunikačních aj. dovedností potřebných při hledání zaměstnání, podpora rekvalifikace, zprostředkování informací ohledně vzdělávání, pracovních nabídek, legislativy, sociálního zabezpečení apod.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Služby knihoven pro menšiny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Manifestu UNESCO/IFLA o multikulturní knihovně je deklarováno právo a plný rozsah knihovnických a informačních služeb. Při podpoře kulturní a jazykové rozmanitosti by knihovny měly: • budovat mnohojazyčné sbírky, včetně digitálních a multimediálních pramenů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
•	Služby knihoven pro hendikepované&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V České republice mají tyto služby dlouhou tradici.  Buduje se bezbariérový přístup pro imobilní obyvatele. Pro nevidomé jsou v, v knihovnách k dispozici zvukové knihy a někde i knihy v  Braillovu písmu a speciální pomůcky pro komunikaci s počítačem. Slabozrací mají k dispozici lupy a speciální programy na internetu. V  některých knihovnách komunikují s neslyšícími znakovým jazykem.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dn%C3%AD_proces_v_automatizovan%C3%BDch_knihovnick%C3%BDch_syst%C3%A9mech&amp;diff=37433</id>
		<title>Výpůjční proces v automatizovaných knihovnických systémech</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dn%C3%AD_proces_v_automatizovan%C3%BDch_knihovnick%C3%BDch_syst%C3%A9mech&amp;diff=37433"/>
		<updated>2016-08-12T13:34:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Výpůjční moduly v jednotlivých   systémech  se  liší v závislosti  na  typu  knihovny.  Pro  malé  knihovny nabízejí dodavatelé  systémy s  jednodušším výpůjčním  modulem a  pro velké, např.akademické knihovny  moduly s řádově vyšší úrovní. Ty umožňují rozlišovat výpůjční formy, kategorie uživatelů i dokumentů a jsou schopny vypočítat i různé poplatky a pokuty za nedodržení výpůjční doby.&lt;br /&gt;
Technologie RFID umožňuje nejen půjčení více dokumentů najednou, ale také samoobslužnou výpůjčku i vrácení dokumentu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Parametrizace údajů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parametrizaci výpůjčního modulu lze chápat jako výpůjční řád  knihovny.  Výpůjční   modul  obsahuje  obvykle  dva soubory - soubor vypůjčovatelů a soubor dokumentů. Při definování parametrů pro soubor uživatelů, by mělo být možno  specifikovat  různé  kategorie  čtenářů.  U  každé  této kategorie lze stanovit kolik si může uživatel půjčit dokumentů, délku výpůjčky, maximální počet rezervací, finanční úhrady za vypůjčování   včetně  pokut   a  maximální   lhůtu  prodloužení výpůjčky. Délka výpůjčky může být definována ve dnech, týdnech a někdy hodinách. Mnoho systémů umožňuje spravovat kalendář pro &amp;quot;mrtvé dny&amp;quot;, ve kterých je knihovna zavřena. Tato doba se pak nezapočítává do celkové doby výpůjčky. Kalendář je vkládán do systému knihovnou. Kromě   kategorií  uživatelů   jsou  definovány  kategorie dokumentů,  určených  k  vypůjčování.  Např. Kategorie dokumentů určených pro krátkodobou nebo dlouhodobou  výpůjčku, speciální druhy dokumentů a jejich výpůjční doba atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Vstup dat ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vstup dat se uskutečňuje přes čip, čárkový kód nebo klávesnici a zvláště je vhodný  vstup  dat  všemi způsoby.  Jestliže se rozhodnete pro čárkový kód, měli  byste v  zájmu práce v síti dodržet standardní  postup vytváření kódu  a požádat ve  Státní technické knihovně  o kód pro  vaší knihovnu. Některé knihovny preferují kódování signatur, jiné přírůstkových čísel, ale je i možné zakódovat jakékoli číslo, které jednoznačně označuje vypůjčovaný dokument.  Jestliže již máte označen fond čárkovým kódem,  je  důležité,  abyste  při  výběru  a hodnocení systému zjistili, zda tento kód je pro systém přijatelný.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Výpůjčky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výpůjčka   dokumentu  se   provádí  zaznamenáním   čísla vypůjčovatele a čísla vypůjčeného dokumentu. Půjčovat lze pouze dokumenty,  které jsou  k půjčování  určeny a  na které  nebyla požadována  rezervace.  Uživatelé,  kteří  včas  nevracejí  knihy a nemají  vyřízeny poplatky  by  neměli  mít možnost  si cokoli z knihovny   vypůjčit.  Většinu   těchto  omezení   signalizuje a provádí systém automaticky. Ale jak všichni znáte z praxe, je nanejvýš vhodné, aby knihovník mohl zrušit, pozměnit či doplnit poznámku  do  záznamu  vypůjčovatele.  Automaticky  se  také do výpůjčky generuje datum  výpůjčky a i zde by  měl mít knihovník možnost toto datum upravit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
== Vrácení ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vrácení   dokumentu   se   obvykle   provádí   přes  číslo vypůjčeného  dokumentu. Nebývá  požadováno číslo vypůjčovatele. Po  vrácení   dokumentu  lze  ihned   zjistit,  zda  je   kniha rezervována pro  dalšího uživatele, zda  vypůjčovatel překročil výpůjční dobu a jaké sankce  mají být zahájeny (pokuty, zrušení dalšího  vypůjčování). Pokud  půjčujeme nekompletně zpracovanou knihu, měla  by se objevit zpráva,  že knihu je nutno  vrátit ke zpracování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Prolongace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prolongaci je možno provádět  přes číslo knihy nebo jméno vypůjčovatele  (např.telefonická   prolongace  nebo  prolongace všech knih,  které má uživatel zapůjčeny).  Měli byste stanovit kritéria pro  prolongaci, zejména v  těch případech, kdy  knihy jsou rezervovány pro další uživatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rezervace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rezervaci  je možno  provádět buďto  v rezervační  funkci výpůjčního modulu  nebo v katalogu. Také  je důležité znát, zda je rezervace  provedena na všech výtiscích  jednoho titulu, pak je realizována na prvním vráceném  výtisku, nebo pouze na jedné kopii titulu. Většina systémů dovoluje vytvářet frontu čekatelů na dokument, která se po každé uspokojené rezervaci automaticky upravuje. Knihovník  by však měl mít  možnost umístit uživatele na přední místo fronty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Poplatky - pokuty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé  systémy  umožňují  vypočítat  poplatky  a uchovat záznamy o  nezaplacených pokutách u  vypůjčovatele. V některých případech  by  mělo  být  možné  částečné  placení  pokut, nebo osvobození od jakýchkoli poplatků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Oznámení - zprávy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Systémem   jsou   vytvářeny   obvykle   urgence,  oznámení o pokutách  a  poplatcích,  faktury  pro  náhradu  za  ztracené dokumenty, oznámení  o zrušení rezervace a  zpráva, že dokument je možno vypůjčit. U urgencí  je možno stanovit úrovně oznámení (první,  druhá atd.),  systém pak  sám určí,  kdy které urgence mají být poslány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozbory  a statistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve  výpůjčním  modulu  se  nachází  většina informací pro řízení nejen výpůjčního procesu, ale celé knihovny. Je možné stanovit,   které  rozbory   a  statistiky   budete  standardně získávat.  Obvykle  to  bývají  statistiky  výpůjček,  vrácení, rezervace  atd.,  ale  mohou  to  být  i  různé varianty analýz půjčování, podle  kategorií vypůjčovatelů a kategorií  knih. Pro rozhodování, které dokumenty se budou vyřazovat,  je užitečné archivovat všechny záznamy o výpůjčkách dokumentu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dn%C3%AD_proces_v_automatizovan%C3%BDch_knihovnick%C3%BDch_syst%C3%A9mech&amp;diff=37432</id>
		<title>Výpůjční proces v automatizovaných knihovnických systémech</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDp%C5%AFj%C4%8Dn%C3%AD_proces_v_automatizovan%C3%BDch_knihovnick%C3%BDch_syst%C3%A9mech&amp;diff=37432"/>
		<updated>2016-08-12T13:29:23Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Výpůjční moduly v jednotlivých   systémech  se  liší v závislosti  na  typu  knihovny.  Pro  malé  knihovny nabízejí dodavatelé  systémy s  j…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Výpůjční moduly v jednotlivých   systémech  se  liší v závislosti  na  typu  knihovny.  Pro  malé  knihovny nabízejí dodavatelé  systémy s  jednodušším výpůjčním  modulem a  pro velké, např.akademické knihovny  moduly s řádově vyšší úrovní. Ty umožňují rozlišovat výpůjční formy, kategorie uživatelů i dokumentů a jsou schopny vypočítat i různé poplatky a pokuty za nedodržení výpůjční doby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Parametrizace údajů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Parametrizaci výpůjčního modulu lze chápat jako výpůjční řád  knihovny.  Výpůjční   modul  obsahuje  obvykle  dva soubory - soubor vypůjčovatelů a soubor dokumentů. Při definování parametrů pro soubor uživatelů, by mělo být možno  specifikovat  různé  kategorie  čtenářů.  U  každé  této kategorie lze stanovit kolik si může uživatel půjčit dokumentů, délku výpůjčky, maximální počet rezervací, finanční úhrady za vypůjčování   včetně  pokut   a  maximální   lhůtu  prodloužení výpůjčky. Délka výpůjčky může být definována ve dnech, týdnech a někdy hodinách. Mnoho systémů umožňuje spravovat kalendář pro &amp;quot;mrtvé dny&amp;quot;, ve kterých je knihovna zavřena. Tato doba se pak nezapočítává do celkové doby výpůjčky. Kalendář je vkládán do systému knihovnou. Kromě   kategorií  uživatelů   jsou  definovány  kategorie dokumentů,  určených  k  vypůjčování.  Např. Kategorie dokumentů určených pro krátkodobou nebo dlouhodobou  výpůjčku, speciální druhy dokumentů a jejich výpůjční doba atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Vstup dat ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vstup dat se uskutečňuje přes čárkový kód nebo klávesnici a zvláště je vhodný  vstup  dat  obojím způsobem.  Jestliže se rozhodnete pro čárkový kód, měli  byste v  zájmu práce v síti dodržet standardní  postup vytváření kódu  a požádat ve  Státní technické knihovně  o kód pro  vaší knihovnu. Některé knihovny preferují kódování signatur, jiné přírůstkových čísel, ale je i možné zakódovat jakékoli číslo, které jednoznačně označuje vypůjčovaný dokument.  Jestliže již máte označen fond čárkovým kódem,  je  důležité,  abyste  při  výběru  a hodnocení systému zjistili, zda tento kód je pro systém přijatelný.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Výpůjčky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výpůjčka   dokumentu  se   provádí  zaznamenáním   čísla vypůjčovatele a čísla vypůjčeného dokumentu. Půjčovat lze pouze dokumenty,  které jsou  k půjčování  určeny a  na které  nebyla požadována  rezervace.  Uživatelé,  kteří  včas  nevracejí  knihy a nemají  vyřízeny poplatky  by  neměli  mít možnost  si cokoli z knihovny   vypůjčit.  Většinu   těchto  omezení   signalizuje a provádí systém automaticky. Ale jak všichni znáte z praxe, je nanejvýš vhodné, aby knihovník mohl zrušit, pozměnit či doplnit poznámku  do  záznamu  vypůjčovatele.  Automaticky  se  také do výpůjčky generuje datum  výpůjčky a i zde by  měl mít knihovník možnost toto datum upravit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
== Vrácení ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vrácení   dokumentu   se   obvykle   provádí   přes  číslo vypůjčeného  dokumentu. Nebývá  požadováno číslo vypůjčovatele. Po  vrácení   dokumentu  lze  ihned   zjistit,  zda  je   kniha rezervována pro  dalšího uživatele, zda  vypůjčovatel překročil výpůjční dobu a jaké sankce  mají být zahájeny (pokuty, zrušení dalšího  vypůjčování). Pokud  půjčujeme nekompletně zpracovanou knihu, měla  by se objevit zpráva,  že knihu je nutno  vrátit ke zpracování.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Prolongace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prolongaci je možno provádět  přes číslo knihy nebo jméno vypůjčovatele  (např.telefonická   prolongace  nebo  prolongace všech knih,  které má uživatel zapůjčeny).  Měli byste stanovit kritéria pro  prolongaci, zejména v  těch případech, kdy  knihy jsou rezervovány pro další uživatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rezervace ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rezervaci  je možno  provádět buďto  v rezervační  funkci výpůjčního modulu  nebo v katalogu. Také  je důležité znát, zda je rezervace  provedena na všech výtiscích  jednoho titulu, pak je realizována na prvním vráceném  výtisku, nebo pouze na jedné kopii titulu. Většina systémů dovoluje vytvářet frontu čekatelů na dokument, která se po každé uspokojené rezervaci automaticky upravuje. Knihovník  by však měl mít  možnost umístit uživatele na přední místo fronty.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Poplatky - pokuty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Některé  systémy  umožňují  vypočítat  poplatky  a uchovat záznamy o  nezaplacených pokutách u  vypůjčovatele. V některých případech  by  mělo  být  možné  částečné  placení  pokut, nebo osvobození od jakýchkoli poplatků. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Oznámení - zprávy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Systémem   jsou   vytvářeny   obvykle   urgence,  oznámení o pokutách  a  poplatcích,  faktury  pro  náhradu  za  ztracené dokumenty, oznámení  o zrušení rezervace a  zpráva, že dokument je možno vypůjčit. U urgencí  je možno stanovit úrovně oznámení (první,  druhá atd.),  systém pak  sám určí,  kdy které urgence mají být poslány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozbory  a statistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve  výpůjčním  modulu  se  nachází  většina informací pro řízení nejen výpůjčního procesu, ale celé knihovny. Je možné stanovit,   které  rozbory   a  statistiky   budete  standardně získávat.  Obvykle  to  bývají  statistiky  výpůjček,  vrácení, rezervace  atd.,  ale  mohou  to  být  i  různé varianty analýz půjčování, podle  kategorií vypůjčovatelů a kategorií  knih. Pro rozhodování, které dokumenty se budou vyřazovat,  je užitečné archivovat všechny záznamy o výpůjčkách dokumentu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37431</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37431"/>
		<updated>2016-08-12T13:05:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* malé náklady&lt;br /&gt;
* jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
* dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
* udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
* získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
* nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
* druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
* představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nestandardizovaný (volný) rozhovor'''   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizovaný (řízený) rozhovor''' používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
* umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
* získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
* umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
* chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
* časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
* nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
* strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
* strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
* strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
* hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37430</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37430"/>
		<updated>2016-08-12T13:03:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* malé náklady&lt;br /&gt;
* jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
* dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
* udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
* získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
* nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
* druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
* představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nestandardizovaný (volný) rozhovor'''   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizovaný (řízený) rozhovor''' používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
* umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
* získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
* umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
* chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
* časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
* nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37429</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37429"/>
		<updated>2016-08-12T13:01:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: /* Rozhovor */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* malé náklady&lt;br /&gt;
* jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
* dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
* udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
* získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
* nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
* druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
* představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Nestandardizovaný (volný) rozhovor'''   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Standardizovaný (řízený) rozhovor''' používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
* umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
* získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
* umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
* chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
* časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
* nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37428</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37428"/>
		<updated>2016-08-12T12:58:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* malé náklady&lt;br /&gt;
* jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
* dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
* udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
* získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
* zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
* nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
* druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
* představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
'''Nestandardizovaný (volný) rozhovor'''   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
'''Standardizovaný (řízený) rozhovor''' používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37427</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37427"/>
		<updated>2016-08-12T12:54:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.V současné době lze k vytvoření dotazníků využít generátorů, které jsou na internetu dostupné.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
malé náklady&lt;br /&gt;
jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
'''Nestandardizovaný (volný) rozhovor'''   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
'''Standardizovaný (řízený) rozhovor''' používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37426</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37426"/>
		<updated>2016-08-12T10:32:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dotazník ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
malé náklady&lt;br /&gt;
jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
využití generátorů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 == Anketa ==&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Rozhovor ==&lt;br /&gt;
Nestandardizovaný (volný) rozhovor   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
Standardizovaný (řízený) rozhovor používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Pozorování ==&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Experiment ==&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Studium dokumentů ==&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37425</id>
		<title>Metody zjišťování informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Metody_zji%C5%A1%C5%A5ov%C3%A1n%C3%AD_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37425"/>
		<updated>2016-08-12T10:01:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „30.	Metody zjišťování informačních potřeb Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalo…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;30.	Metody zjišťování informačních potřeb&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
7.1.1.2	Dotazník&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
malé náklady&lt;br /&gt;
jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
využití generátorů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.3	Anketa&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.4	Rozhovor&lt;br /&gt;
Nestandardizovaný (volný) rozhovor   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
Standardizovaný (řízený) rozhovor používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.5	Pozorování&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
7.1.1.6	Experiment&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.7	Studium dokumentů&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pr%C5%AFzkum_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37424</id>
		<title>Průzkum informačních potřeb</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Pr%C5%AFzkum_informa%C4%8Dn%C3%ADch_pot%C5%99eb&amp;diff=37424"/>
		<updated>2016-08-12T09:47:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Průzkumem informačních potřeb můžeme zachytit změny a aktualizovat informace o potřebách uživatelů, ale zároveň jej využít i k propagaci nov…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Průzkumem informačních potřeb můžeme zachytit změny a aktualizovat informace o potřebách uživatelů, ale zároveň jej využít i k propagaci nových služeb a při přípravě uživatelů k efektivnější práci s informačními prameny. Zjištěné výsledky z průzkumu mohou pomoci knihovníkovi např. ve stanovení priorit v jeho práci. Nároky na technické vybavení je možno lépe zdůvodnit, je-li podpořeno požadavky uživatelů a kvantitativními údaji z výsledků průzkumu.&lt;br /&gt;
Sledování a prognózování informačních potřeb umožňuje řídit akvizici a ovlivnit profilování knihovního fondu. Jestliže průzkum provádí sám knihovník, pak přispívá ke svému sebevzdělání, k rozšíření znalostí o oboru a problémech, které řeší zřizovatelská instituce. Také se učí poznávat jednotlivé uživatele a trénuje komunikaci s různými typy osobností.&lt;br /&gt;
Informační průzkumy jsou časově náročné jak pro knihovníka, tak pro uživatele. Nelze je často opakovat (nejdříve za čtyři roky). Proto je nutné průzkum dobře připravit a věnovat pozornost všem etapám průzkumu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
32.	Etapy průzkumu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Příprava průzkumu&lt;br /&gt;
V této fázi se zejména věnujeme formulaci hypotézy, jejíž platnost budeme ověřovat. Zamyslete se nad tím, co chcete zjistit, je-li to možné zjistit a je-li to nutné. Zjišťovat v současné době názory čtenářů na zavedení výpočetní techniky je např.naprosto zbytečné. Technický pokrok se nedá zastavit a pro knihovnu je to hlavně změna pracovních nástrojů, která směřuje k efektivnosti práce. Uživatele bychom o těchto výhodách měli pouze přesvědčit.&lt;br /&gt;
Dále určíme velikost a strukturu vzorku dotazovaných, která velmi významně spoluurčuje stupeň, v jakém je možno získané údaje zevšeobecnit. Výběrem respondentů se snažíme získat reprezentativní vzorek, který svou strukturou bude odpovídat struktuře potenciálních uživatelů knihovnického systému. Volíme vhodné ukazatele (pohlaví, věk, povolání, vzdělání, národnost)-  to vše podle typu knihovny, pro kterou průzkum připravujeme. Na základě empirických zkušeností by se vzorek respondentů měl skládat alespoň ze 100 až 150 jedinců. &lt;br /&gt;
Doba konání průzkumu je často považována za podružný faktor. Ve skutečnosti však může čas, který jsme zvolili, přímo ovlivnit výsledky průzkumu. Není vhodné dělat šetření např. v období prázdnin a dovolených nebo připravuje-li ústav konferenci.&lt;br /&gt;
Zcela rozhodující význam představuje volba metod průzkumu. Jejich kombinací dosáhneme kontroly pravdivosti a spolehlivosti údajů. Vzhledem k závažnosti této problematiky je výkladu nejpoužívanějších metod informačních průzkumů věnována samostatná část této kapitoly. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předvýzkum ( pilotáž)&lt;br /&gt;
Předvýzkum je vlastně praktickým ověřením koncepce výzkumu na malém vzorku. Po jeho provedení dochází zpravidla ke korekcím metodiky. Odstraňujeme chyby v dotaznících, formulářích. Zpřesňujeme postupy a informujeme se o obtížnosti zpracování získaných dat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Provedení průzkumu &lt;br /&gt;
Vlastní provedení průzkumu je závislé na metodách, které jsme zvolili. Těsně před jeho zahájením je vhodné informovat respondenty o cílech a metodice průzkumu a zejména o tom, jak budou výsledky aplikovány v další práci knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zpracování výsledků &lt;br /&gt;
Zpracování výsledků probíhá obvykle ve třech fázích. Kontrola a předběžné hodnocení získaných materiálů, při které zejména vyřadíme ty, o jejichž validitě důvodně pochybujeme. Pak materiál zhruba utřídíme podle různých kritérií, abychom odkryli mezery nebo nesrovnalosti. Snažíme se formalizovat otevřené odpovědi v dotaznících nebo rozhovorech.&lt;br /&gt;
Po této úvodní činnosti přistoupíme ke kvantitativnímu zpracování. Vyhledáváme statistické vztahy a statisticky testujeme hypotézy.&lt;br /&gt;
Nalezení a dokázání příčinných vztahů mezi jednotlivými jevy a vysvětlení dynamiky těchto jevů lze pouze rozborem a správnou interpretací výsledků. Na tomto základě pak můžeme navrhnout, jak sledovaný jev lze ovlivnit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Závěrečná zpráva&lt;br /&gt;
Každý průzkum uživatelských potřeb by měl být uzavřen závěrečnou zprávou. Při formulaci zprávy bychom měli mít na zřeteli zejména to, že mají být naše poznatky pravdivé a musí se opírat o správný rozbor. Proto je zpráva vybavena dokumentačním materiálem, statistickými údaji, tabulkami a grafy. Závěrečná zpráva bude podkladem pro další podobné výzkumy. Je proto vhodné, abychom do ní zachytili i metodické zkušenosti, co se nám osvědčilo, v čem jsme se mýlili.&lt;br /&gt;
Nejdůležitější je, abychom v závěrečné zprávě formulovali obecné i konkrétní závěry s návrhy na dlouhodobá a krátkodobá opatření. A nemá-li být práce při průzkumu samoúčelná a zbytečná, je nutné, abychom všechny návrhy v co nejkratším čase uplatnili v každodenní práci knihovny.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
30.	Metody zjišťování informačních potřeb&lt;br /&gt;
Volba správné metody se musí opírat o solidní znalosti zkoumané problematiky, klade nároky na znalosti z psychologie a zejména vyžaduje dobrou znalost specifických možností jednotlivých metod, zejména jejich předností a nedostatků. V České republice se systematickým průzkumům informačních potřeb věnoval V. Smetáček.&lt;br /&gt;
V tomto učebním textu se budeme zabývat vybranými, zejména sociologickými metodami informačních průzkumů. Nepůjde nám o teoretický metodologický rozbor jednotlivých technik, ale spíše o praktický a o zkušenosti opřený návod k jejich provádění.&lt;br /&gt;
7.1.1.2	Dotazník&lt;br /&gt;
Dotazník je používán zejména tam, kde se jedná o shromáždění relativně jednoduchých údajů od velkého množství osob. Vlastní tvůrčí činnost se soustřeďuje na přípravu dotazníku. Pozornost vyžaduje zejména formulování jednotlivých otázek. Pokud respondent může volně odpovídat, není usměrňován, nezaškrtává alternativní odpovědi, hovoříme o otázkách otevřených. Používáme je velmi opatrně, neboť je lze velmi obtížně kvantitativně zpracovat. Vhodné je jejich zařazení do dotazníků předvýzkumu, neboť z volných odpovědí je možno navrhnout  odpovědi na uzavřené či alternativní otázky. Ty jsou dobře kvantitativně zpracovatelné, ale v podstatě omezují odpovědi dotazovaného. Pokud nejsou dobře zpracovány, může docházet k závažnému zkreslení. Proto je dobré vždy nabídnout volnou alternativu odpovědi, kde se může respondent vyjádřit vlastními slovy.&lt;br /&gt;
Správná formulace otázek je poměrně náročný úkol. Je důležité, aby byly pokládány pouze otázky, na které je nezbytné odpovědět, aby výsledkem průzkumu nebylo opakování obecně známých pravd. Dále musí být otázky jasné a srozumitelné, vyhýbat se musíme cizím slovům, odborným termínům a zkratkám. Mají být jednoznačné, ne však sugestivní, ani provokující.&lt;br /&gt;
Velkou pozornost je třeba věnovat konstrukci formuláře. Musíme počítat s tím, že dotazovaný není zpravidla na průzkumu nijak zainteresován. Je proto vhodné doplnit formulář dopisem nebo alespoň úvodem, který má u respondenta vyvolat zájem o průzkum a podat mu jasnou a stručnou instrukci, jak dotazník vyplnit a hlavně jak jej vrátit.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
malé náklady&lt;br /&gt;
jednoduché zpracování výsledků&lt;br /&gt;
dotazovaný má možnost si rozmyslet odpověď&lt;br /&gt;
udržuje standardnost situace ( vylučuje zkreslení tazatele)&lt;br /&gt;
získáme údaje od osob, které jsou prostorově vzdáleny&lt;br /&gt;
Nevýhody používání dotazníku:&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi nesprávně pochopenými otázkami&lt;br /&gt;
zkreslení odpovědi prestižním postojem dotazovaného&lt;br /&gt;
nechuť uživatelů vyplňovat dotazníky&lt;br /&gt;
Využití v průzkumech informačních potřeb&lt;br /&gt;
zjišťování struktury uživatelů&lt;br /&gt;
druhy informačních kanálů&lt;br /&gt;
představy uživatelů o knihovně a názory na ni&lt;br /&gt;
využití generátorů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.3	Anketa&lt;br /&gt;
Jednou z forem dotazníku je anketa. Na rozdíl od dotazníku si respondenty nevybíráme, ale anketní lístky vkládáme do tiskovin nebo je pokládáme na přístupná místa. Při jejich vyhodnocování si však musíme uvědomit, že anketní lístky vyplňují citově zaangažovaní (kladně či záporně) jednotlivci a grafomani.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.4	Rozhovor&lt;br /&gt;
Nestandardizovaný (volný) rozhovor   se svým charakterem blíží přirozené interakci. Neznamená to, že se jedná o hovor nepřipravený. Tazateli je určen přesný cíl. Je dán výčet otázek , ale jejich sled a formulace je ponechána na tazateli. Klade velké nároky na tazatele. Tuto formu využijeme v předvýzkumu.&lt;br /&gt;
Standardizovaný (řízený) rozhovor používáme zejména tehdy, jde-li nám o získání srovnatelných údajů. Při něm jsou otázky předem jasně formulované a jejich pořadí je stanoveno předem.&lt;br /&gt;
V obou případech se kladou velké nároky na osobu tazatele. Otázky by měl klást, jako by to byl jeho vlastní projev.Rozhodně by je neměl číst. Během rozhovoru se má chovat tak, aby se kontakt s dotazovaným zachoval a posílil. Musí se vyhnout přímému schvalování nebo popření stanoviska dotazovaného.&lt;br /&gt;
Rozhovor může ztroskotat také proto že byla špatně zvolena doba a místo jeho provedení.&lt;br /&gt;
Nejobtížnější fází této metody je zaznamenání rozhovoru. U nestandardizovaného rozhovoru pořizujeme zápis bezprostředně po skončení rozhovoru a v  případě souhlasu respondenta je možno použít magnetofon nebo diktafon. Při standardizovaném rozhovoru můžeme provádět záznam během rozhovoru, pokud máme dobře připravené formuláře.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výhody rozhovoru&lt;br /&gt;
poskytuje komplexní pohled na zkoumanou skutečnost, zejména osobnost zkoumaného&lt;br /&gt;
umožňuje okamžitě reagovat při nepochopení otázky a položit doplňující otázky&lt;br /&gt;
získají se odpovědi od osob, které by neodpověděly v dotazníku&lt;br /&gt;
umožňuje bezprostřední a komplexní posouzení validity výpovědí,případně její ověření&lt;br /&gt;
Nevýhody rozhovoru&lt;br /&gt;
chybovost při zápisu&lt;br /&gt;
časová a finanční náročnost&lt;br /&gt;
nároky na osobnost tazatele&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody rozhovoru se používá při zjišťování individuální informační potřeby  a k zjišťování postojů uživatelů vůči informační instituci a zejména vůči službám. Rozhovor je však také nástrojem propagace knihovny a jednou z forem přípravy uživatelů k efektivnímu využívání informačních pramenů a informačních služeb.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.5	Pozorování&lt;br /&gt;
Pozorování jako uvědomělé, cílevědomé vnímání skutečnosti se používá v sociologickém průzkumu ve dvou formách. Vlastní pozorování (sebepozorování), které se v knihovnické praxi nepoužívá a cizí pozorování. Tato metoda klade velké nároky na vnímání a pozornost pozorovatele, na jeho postřeh, všímavost, pozorovací schopnosti a hlavně na jeho paměť. Je nutné, aby pozorování bylo dobře připraveno, pozorované skutečnosti byly objektivně a přesně zaznamenávány do předem připravených formulářů. Na nich je uvedeno, co je předmětem pozorování a kategorie, které může sledovaný jev nabýt. Jednotlivé kategorie mohou být navrženy teprve na základě předvýzkumu.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Výhody pozorování&lt;br /&gt;
je to velmi objektivní metoda&lt;br /&gt;
Nevýhody pozorování&lt;br /&gt;
náročnost na osobu pozorovatele a jeho schopnosti&lt;br /&gt;
Využití v průzkumu informačních potřeb&lt;br /&gt;
Metody pozorování se v informačních průzkumech používá zejména při zjišťování chování uživatelů – jejich stylu práce, využívání informačních pramenů, pochopení informačních návyků, možnosti racionalizace práce, architektonické úpravě atd.&lt;br /&gt;
7.1.1.6	Experiment&lt;br /&gt;
Experiment je zvláštní případ pozorování. Knihovník, který provádí výzkum, nečeká až jev, o jehož sledování má zájem, nastane, ale sám tento jev vyvolá. Stejně jako předchozí metody, musí být experiment dobře připraven. Pracovní postupy, stejně i nároky na pozorovatele, jsou shodné jako v předchozí metodě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7.1.1.7	Studium dokumentů&lt;br /&gt;
Studia dokumentů se obvykle používá k doplnění údajů, které byly získány jinými metodami. Většinou jde o křížové ověřování informací. Předmětem studia jsou jednak řídící dokumenty dynamické povahy (koncepce, prognózy) a statické dokumenty (zřizovací listiny, statuty, organizační řády). Kvantitativní údaje o knihovně získáme ze statistik vesměs již zpracovaných na počítači, ale také ze statistických výkazů, přírůstkových seznamů a evidence uživatelů. Statistickou analýzou zjišťujeme zejména:&lt;br /&gt;
složení uživatelské a čtenářské populace&lt;br /&gt;
strukturu informačního fondu&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na dokumenty&lt;br /&gt;
strukturu požadavků na informační služby&lt;br /&gt;
hodnocení relevance získaných dokumentů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Revize&amp;diff=37407</id>
		<title>Revize</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Revize&amp;diff=37407"/>
		<updated>2016-08-11T14:14:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Při '''revizi knihovního fondu''' se porovnává skutečný stav knihovních jednotek se stavem [[evidence knihovního fondu|evidence]] a [[výpůjčka|výpůjček]].&amp;lt;ref&amp;gt; ŠNÝDR, Mirko. Revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000795&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjišťují se rozdíly a nedostatky v evidenci. Povinnost provádět revizi ukládá provozovatelům knihoven evidovaných [http://www.mkcr.cz/ Ministerstvem kultury ČR] [[Knihovní zákon]] ([http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonInfo.jsp?idBiblio=51517&amp;amp;fulltext=&amp;amp;nr=257~2F2001&amp;amp;part=&amp;amp;name=&amp;amp;rpp=15#local-content 257/2001 Sb.])&amp;lt;ref name=&amp;quot;zak&amp;quot;&amp;gt;Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 29. 6. 2001. ISSN 1211 1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=51517&amp;amp;nr=257~2F2001~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt; § 16 Evidence a revize knihovního fondu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typy revizí ==&lt;br /&gt;
=== Řádná (periodická) revize ===&lt;br /&gt;
Provádí se pro zjištění skutečného stavu knihovních jednotek, a to v rozmezí daném knihovním zákonem. Zákon stanovuje frekvenci revize podle velikosti [[knihovní fond|knihovního fondu]] následovně&amp;lt;ref name=&amp;quot;zak&amp;quot;/&amp;gt;: &lt;br /&gt;
# jednou za 5 let, pokud knihovní fond nepřesahuje 100 000 knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
# jednou za 10 let, pokud knihovní fond přesahuje 100 000 knihovních jednotek a nepřesahuje 200 000 knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
# jednou za 15 let, pokud knihovní fond přesahuje 200 000 knihovních jednotek a nepřesahuje 1 000 000 knihovních jednotek.&lt;br /&gt;
# Přesahuje-li knihovní fond 1 000 000 knihovních jednotek a nepřesahuje-li 3 000 000 knihovních jednotek, je provozovatel knihovny povinen provádět jeho revizi postupně: Každý rok provede revizi části knihovního fondu nejméně v rozsahu 5 % z celkového počtu knihovních jednotek.&lt;br /&gt;
# Přesahuje-li knihovní fond 3 000 000 knihovních jednotek, je provozovatel knihovny povinen provádět revizi minimálně v rozsahu 200 000 knihovních jednotek ročně.&lt;br /&gt;
==== Superrevize ====&lt;br /&gt;
Provádí se po řádné revizi. Dohledávají se knihovní jednotky, které nebyly při revizi nalezeny.&lt;br /&gt;
=== Mimořádná revize ===&lt;br /&gt;
Provádí se z nařízení nadřízeného orgánu nebo po mimořádné události (stěhování fondu, přírodní katastrofa, změna pracovníků odpovědných za fond), případně při podezření z odcizení knihovních jednotek (násilné vniknutí, oznámení antikvariátu o zadržení označených knih).&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Mimořádná revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000776&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zkrácená (namátková) revize ===&lt;br /&gt;
Reviduje se pouze část fondu a má tedy pouze orientační charakter. Z výsledku lze odvodit celkový stav, úroveň [[ochrana knihovních fondů|ochrany a zabezpečení fondu]].&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Zkrácená revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000783&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkrácená revize neslouží v soudním řízení jako důkazní prostředek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. Organizace a ochrana knihovního fondu [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, 2008 [cit. 2014-06-11]. Dostupné prostřednictvím Elektronických studijních textů ÚISK: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/stocklova-anna/stocklova_04.pdf/view&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Postup při revizi knihovního fondu ==&lt;br /&gt;
Postup není zákonem stanoven, závisí pouze na provozovateli knihovny. Obvykle jde o ruční nebo elektronické porovnání stavu evidovaného knihovního fondu se stavem skutečným pomocí [[přírůstkový seznam|přírůstkového]] nebo [[místní seznam|místního seznamu]]. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Využívání výpočetní techniky a vhodných automatizovaných knihovnických softwarů zjednodušilo proces revize v knihovnách. Již se revize neprovádí při několikadenním uzavření provozu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Revize pomocí čárových kódů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Revizní pracovník sejme čárové kódy z  dokumentů a v počítači jsou porovnány s výpůjčkami. Pokud dokument není ani na regále, ani vypůjčený, je označen jako ztracený. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Revize pomocí technologie RFID'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RFID (Radio Frequency Identification) - radiofrekvenční systém identifikace je moderní technologie identifikace objektů pomocí radiofrekvenčních vln.&lt;br /&gt;
Komponenty RFID, které jsou potřebné pro revizi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RFID čip umožňuje přesnou identifikaci a sledování knihovních dokumentů. Informace o položce je uložena na drobném paměťovém čipu a štítky jsou přepisovatelné&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Digitální knihovní asistent&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Bezdrátové ruční zařízení pro aktivní správu knihovního fondu – čte štítky na knihovních materiálech a umožňuje tak rychlé třídění, vyhledávání, vyřazování a hledání výjimek. Dokáže též revizního pracovníka upozornit na chybně zařazenou knihovní jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O provedené revizi je nutné vyhotovit revizní zprávu, která má podle § 7 vyhlášky č. 88/2002 Sb., k provedení zákona č. 257/2001 Sb. obsahovat tyto položky&amp;lt;ref&amp;gt;Vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21. února 2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 21. 2. 2002. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=53182&amp;amp;nr=88~2F2002~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;:&lt;br /&gt;
* údaje o rozsahu revize,&lt;br /&gt;
* počet revidovaných knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
* datum zahájení a ukončení revize,&lt;br /&gt;
* údaje o podkladech použitých u revize,&lt;br /&gt;
* jména a funkce osob provádějících revizi,&lt;br /&gt;
* nález revize,&lt;br /&gt;
* příloha (seznam zjištěných rozdílů mezi evidovaným a skutečným stavem knihovního fondu).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi konkrétní výsledky revize patří následující zjištění&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;/&amp;gt;:&lt;br /&gt;
* část fondu není zapsána v přírůstkovém seznamu,&lt;br /&gt;
* chyby v evidenci (přírůstkový seznam není správně veden, místní seznam nesouhlasí s přírůstkovým seznamem),&lt;br /&gt;
* dřívější odpisy nejsou uvedeny v přírůstkovém seznamu,&lt;br /&gt;
* ztráta dokumentů,&lt;br /&gt;
* zastarání nebo opotřebení dokumentů,&lt;br /&gt;
* nález pohřešovaných dokumentů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* STÖCKLOVÁ, Anna. Organizace a ochrana knihovního fondu [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, 2008 [cit. 2014-06-11]. Dostupné prostřednictvím Elektronických studijních textů ÚISK: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/stocklova-anna/stocklova_04.pdf/view.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Mimořádná revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000776&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000795&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Zkrácená revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000783&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21. února 2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 21. 2. 2002. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=53182&amp;amp;nr=88~2F2002~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 29. 6. 2001. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=51517&amp;amp;nr=257~2F2001~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===  Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
revize, knihovní fond, knihovny&lt;br /&gt;
[[Kategorie: informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Revize&amp;diff=37405</id>
		<title>Revize</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Revize&amp;diff=37405"/>
		<updated>2016-08-11T14:12:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Při '''revizi knihovního fondu''' se porovnává skutečný stav knihovních jednotek se stavem [[evidence knihovního fondu|evidence]] a [[výpůjčka|výpůjček]].&amp;lt;ref&amp;gt; ŠNÝDR, Mirko. Revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000795&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt; Zjišťují se rozdíly a nedostatky v evidenci. Povinnost provádět revizi ukládá provozovatelům knihoven evidovaných [http://www.mkcr.cz/ Ministerstvem kultury ČR] [[Knihovní zákon]] ([http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonInfo.jsp?idBiblio=51517&amp;amp;fulltext=&amp;amp;nr=257~2F2001&amp;amp;part=&amp;amp;name=&amp;amp;rpp=15#local-content 257/2001 Sb.])&amp;lt;ref name=&amp;quot;zak&amp;quot;&amp;gt;Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 29. 6. 2001. ISSN 1211 1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=51517&amp;amp;nr=257~2F2001~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt; § 16 Evidence a revize knihovního fondu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Typy revizí ==&lt;br /&gt;
=== Řádná (periodická) revize ===&lt;br /&gt;
Provádí se pro zjištění skutečného stavu knihovních jednotek, a to v rozmezí daném knihovním zákonem. Zákon stanovuje frekvenci revize podle velikosti [[knihovní fond|knihovního fondu]] následovně&amp;lt;ref name=&amp;quot;zak&amp;quot;/&amp;gt;: &lt;br /&gt;
# jednou za 5 let, pokud knihovní fond nepřesahuje 100 000 knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
# jednou za 10 let, pokud knihovní fond přesahuje 100 000 knihovních jednotek a nepřesahuje 200 000 knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
# jednou za 15 let, pokud knihovní fond přesahuje 200 000 knihovních jednotek a nepřesahuje 1 000 000 knihovních jednotek.&lt;br /&gt;
# Přesahuje-li knihovní fond 1 000 000 knihovních jednotek a nepřesahuje-li 3 000 000 knihovních jednotek, je provozovatel knihovny povinen provádět jeho revizi postupně: Každý rok provede revizi části knihovního fondu nejméně v rozsahu 5 % z celkového počtu knihovních jednotek.&lt;br /&gt;
# Přesahuje-li knihovní fond 3 000 000 knihovních jednotek, je provozovatel knihovny povinen provádět revizi minimálně v rozsahu 200 000 knihovních jednotek ročně.&lt;br /&gt;
==== Superrevize ====&lt;br /&gt;
Provádí se po řádné revizi. Dohledávají se knihovní jednotky, které nebyly při revizi nalezeny.&lt;br /&gt;
=== Mimořádná revize ===&lt;br /&gt;
Provádí se z nařízení nadřízeného orgánu nebo po mimořádné události (stěhování fondu, přírodní katastrofa, změna pracovníků odpovědných za fond), případně při podezření z odcizení knihovních jednotek (násilné vniknutí, oznámení antikvariátu o zadržení označených knih).&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Mimořádná revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000776&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Zkrácená (namátková) revize ===&lt;br /&gt;
Reviduje se pouze část fondu a má tedy pouze orientační charakter. Z výsledku lze odvodit celkový stav, úroveň [[ochrana knihovních fondů|ochrany a zabezpečení fondu]].&amp;lt;ref&amp;gt;ŠNÝDR, Mirko. Zkrácená revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000783&amp;amp;local_base=KTD&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkrácená revize neslouží v soudním řízení jako důkazní prostředek.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;&amp;gt;STÖCKLOVÁ, Anna. Organizace a ochrana knihovního fondu [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, 2008 [cit. 2014-06-11]. Dostupné prostřednictvím Elektronických studijních textů ÚISK: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/stocklova-anna/stocklova_04.pdf/view&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Postup při revizi knihovního fondu ==&lt;br /&gt;
Postup není zákonem stanoven, závisí pouze na provozovateli knihovny. Obvykle jde o ruční nebo elektronické porovnání stavu evidovaného knihovního fondu se stavem skutečným pomocí [[přírůstkový seznam|přírůstkového]] nebo [[místní seznam|místního seznamu]]. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Využívání výpočetní techniky a vhodných automatizovaných knihovnických softwarů zjednodušilo proces revize v knihovnách. Již se revize neprovádí při několikadenním uzavření provozu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Revize pomocí čárových kódů'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Revizní pracovník sejme čárové kódy z  dokumentů a v počítači jsou porovnány s výpůjčkami. Pokud dokument není ani na regále, ani vypůjčený, je označen jako ztracený. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Revize pomocí technologie RFID'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
RFID (Radio Frequency Identification) - radiofrekvenční systém identifikace je moderní technologie identifikace objektů pomocí radiofrekvenčních vln.&lt;br /&gt;
Komponenty RFID, které jsou potřebné pro revizi:&lt;br /&gt;
RFID čip umožňuje přesnou identifikaci a sledování knihovních dokumentů. Informace o položce je uložena na drobném paměťovém čipu a štítky jsou přepisovatelné&lt;br /&gt;
Digitální knihovní asistent&lt;br /&gt;
Bezdrátové ruční zařízení pro aktivní správu knihovního fondu – čte štítky na knihovních materiálech a umožňuje tak rychlé třídění, vyhledávání, vyřazování a hledání výjimek. Dokáže též revizního pracovníka upozornit na chybně zařazenou knihovní jednotku.&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O provedené revizi je nutné vyhotovit revizní zprávu, která má podle § 7 vyhlášky č. 88/2002 Sb., k provedení zákona č. 257/2001 Sb. obsahovat tyto položky&amp;lt;ref&amp;gt;Vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21. února 2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 21. 2. 2002. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=53182&amp;amp;nr=88~2F2002~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&amp;lt;/ref&amp;gt;:&lt;br /&gt;
* údaje o rozsahu revize,&lt;br /&gt;
* počet revidovaných knihovních jednotek,&lt;br /&gt;
* datum zahájení a ukončení revize,&lt;br /&gt;
* údaje o podkladech použitých u revize,&lt;br /&gt;
* jména a funkce osob provádějících revizi,&lt;br /&gt;
* nález revize,&lt;br /&gt;
* příloha (seznam zjištěných rozdílů mezi evidovaným a skutečným stavem knihovního fondu).&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mezi konkrétní výsledky revize patří následující zjištění&amp;lt;ref name=&amp;quot;anna&amp;quot;/&amp;gt;:&lt;br /&gt;
* část fondu není zapsána v přírůstkovém seznamu,&lt;br /&gt;
* chyby v evidenci (přírůstkový seznam není správně veden, místní seznam nesouhlasí s přírůstkovým seznamem),&lt;br /&gt;
* dřívější odpisy nejsou uvedeny v přírůstkovém seznamu,&lt;br /&gt;
* ztráta dokumentů,&lt;br /&gt;
* zastarání nebo opotřebení dokumentů,&lt;br /&gt;
* nález pohřešovaných dokumentů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* STÖCKLOVÁ, Anna. Organizace a ochrana knihovního fondu [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK v Praze, 2008 [cit. 2014-06-11]. Dostupné prostřednictvím Elektronických studijních textů ÚISK: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/stocklova-anna/stocklova_04.pdf/view.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Mimořádná revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000776&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000795&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* ŠNÝDR, Mirko. Zkrácená revize knihovního fondu. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000000783&amp;amp;local_base=KTD.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Vyhláška č. 88/2002 Sb. ze dne 21. února 2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 21. 2. 2002. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=53182&amp;amp;nr=88~2F2002~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Zákon č. 257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů. 29. 6. 2001. ISSN 1211-1244. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/download?idBiblio=51517&amp;amp;nr=257~2F2001~20Sb.&amp;amp;ft=pdf.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===  Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
revize, knihovní fond, knihovny&lt;br /&gt;
[[Kategorie: informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37404</id>
		<title>Katalogy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37404"/>
		<updated>2016-08-11T14:04:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech.&lt;br /&gt;
Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci.&lt;br /&gt;
Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo.&lt;br /&gt;
Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Druhy katalogů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době je aktuální členit katalogy '''podle způsobu zpracování''' na katalogy lístkové (též  klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát a záleží na zobrazení, zda je k dispozici pro knihovníky či čtenáře. Pro čtenářský katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh se vžilo buďto označení iPAC nebo webPAC.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud knihovna nemá zpracovaný fond v počítači, pak je nucena vytvořit v knihovně systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek:&lt;br /&gt;
 Podle druhů dotazů:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle čtenářského určení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle rozsahu &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Katalog souborný – katalog více institucí.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37403</id>
		<title>Katalogy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37403"/>
		<updated>2016-08-11T14:03:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech.&lt;br /&gt;
Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci.&lt;br /&gt;
Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo.&lt;br /&gt;
Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
== Druhy katalogů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné době je aktuální členit katalogy '''podle způsobu zpracování''' na katalogy lístkové (též  klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát a záleží na zobrazení, zda je k dispozici pro knihovníky či čtenáře. Pro čtenářský katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh se vžilo buďto označení iPAC nebo webPAC.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pokud knihovna nemá zpracovaný fond v počítači, pak je nucena vytvořit v knihovně systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek:&lt;br /&gt;
 Podle druhů dotazů:&lt;br /&gt;
Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace&lt;br /&gt;
Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT)&lt;br /&gt;
Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle čtenářského určení&lt;br /&gt;
Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty&lt;br /&gt;
Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle rozsahu &lt;br /&gt;
Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky)&lt;br /&gt;
Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny&lt;br /&gt;
Katalog souborný – katalog více institucí. &lt;br /&gt;
Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37402</id>
		<title>Katalogy</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogy&amp;diff=37402"/>
		<updated>2016-08-11T14:01:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivý…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech.&lt;br /&gt;
Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci.&lt;br /&gt;
Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo.&lt;br /&gt;
Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5.1.1.2	Druhy katalogů&lt;br /&gt;
V současné době je aktuální členit katalogy podle způsobu zpracování na katalogy lístkové (též  klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát a záleží na zobrazení, zda je k dispozici pro knihovníky či čtenáře. Pro čtenářský katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh se vžilo buďto označení iPAC nebo webPAC.&lt;br /&gt;
     Pokud knihovna nemá zpracovaný fond v počítači, pak je nucena vytvořit v knihovně systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek:&lt;br /&gt;
 Podle druhů dotazů:&lt;br /&gt;
Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace&lt;br /&gt;
Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT)&lt;br /&gt;
Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle čtenářského určení&lt;br /&gt;
Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty&lt;br /&gt;
Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Podle rozsahu &lt;br /&gt;
Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky)&lt;br /&gt;
Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny&lt;br /&gt;
Katalog souborný – katalog více institucí. &lt;br /&gt;
Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Stav%C4%9Bn%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=37400</id>
		<title>Stavění knihovního fondu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Stav%C4%9Bn%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=37400"/>
		<updated>2016-08-11T13:55:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Při ukládání dokumentů na regály bychom měli mít na zřeteli zejména služby čtenářům a jejich potřeby. Fondy nejčastěji využívané mají být umístěny co nejblíže uživateli. Zároveň se snažíme o maximální využití prostoru a zajištění ochrany fondu.&lt;br /&gt;
Základem vnitřního uspořádání dokumentů v knihovně je knihovní jednotka, tj. každý fyzicky samostatný dokument, samostatně knihařsky zpracovaný svazek. U časopisů a novin je knihovní jednotkou každý vázaný nebo do desek vložený komplet ročníku či jeho část. Popisná jednotka má vlastní záznam. Kniha ve 4 exemplářích jsou 4 knihovní jednotky, ale 1 popisná jednotka. Tetralogie jsou 4 knihovní jednotky, ale také 4 popisné jednotky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy stavění == &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Stavění věcné ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle obsahu. Toto stavění je vždy pohyblivé, poněvadž nové dokumenty jsou neustále vřazovány dovnitř přirůstající řady.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění systematické'''&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle obsahu, zpravidla je vřazujeme do systému (MDT, častěji DDT). Hodí se pouze do odborných knihoven s polytematickým fondem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění věcné tématické (nebo též předmětové)'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle témat nebo širších předmětových hesel, která nejsou uspořádána v systému, ale spíše abecedně. &lt;br /&gt;
Biografie stavíme abecedně podle osobních jmen (personální pořádání), mapy a průvodce-podle zemí (geografické pořádání). &lt;br /&gt;
Věcné stavění není hospodárné. V každé vědní skupině nebo podskupině je nutno nechat volné místo pro přírůstky, jejichž množství nelze předvídat. Rezervované mezery jsou pak buď velké, nebo malé a to vede ke stálému posunu fondu. Signatura bývá složitější a při jejím psaní může dojít k chybovosti.&lt;br /&gt;
Naopak shledáváme velké výhody tohoto stavění zejména pro fondy volně přístupné. Knihy jednoho oboru stojí pohromadě, čtenář se při výběru sám rozhoduje, který dokument je pro něho pertinentní. &lt;br /&gt;
Věcné stavění poskytuje knihovníkům dokonalejší přehled o charakteru knihovního fondu, jeho mezerách a disproporcionalitě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stavění formální ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle jejich formálních znaků, např. podle pořadového čísla, přírůstkového čísla, formátu, podle roku vydání atd. Toto stavění je vždy pevné, uzavřené posledním získaným dokumentem. Pokud použijeme pořadové číslo, pak lze signaturu generovat počítačem.&lt;br /&gt;
K jeho výhodám patří zejména úspora místa, jak co do výšky (formátu) dokumentů, tedy vertikálně, tak co do délky jejich řady, tedy horizontálně. Vytváří se jednoduchá signatura, poněvadž jejími jedinými prvky ve většině případů je formát a v něm pořadové číslo.&lt;br /&gt;
Nevýhody tohoto formálního stavění spočívají zejména ve složitém vyhledání dokumentu, ke kterému musí být vždy použito katalogu. Knihy jednoho oboru či jedné edice jsou roztroušeny po celém fondu.&lt;br /&gt;
'''Stavění abecední'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní skupinu tvoří stavění abecední buď podle autorů, nebo názvů. Jsou to sice formální znaky, ale stavění podle nich není pevné, poněvadž nově získané dokumenty se přistavují k předchozím knihám téhož autora nebo téhož názvu (časopisy).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při stavění knih nepoužíváme pouze jeden princip, ale jejich kombinace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Formátově – přírůstkové'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle přírůstkového čísla, tedy nepřetržitě od jedničky jednou řadou všemi formáty. Jelikož přírůstkové číslo skáče všemi formáty, bylo nazvané „skákavé číslo“ (numerus saltans). Nejprve stanovíme formát: malý formát – dokumenty do 20 cm, běžný formát  - do 25 cm, velký formát nad 25 cm, kvart  -  35 cm, malé folio – do 45 cm, velké folio nad 45 cm. Při čemž malé formáty stavíme do horních polic a těžké velké dokumenty dáváme do polic dolních.&lt;br /&gt;
Signatura :&lt;br /&gt;
A 1, A 2, A 6&lt;br /&gt;
B 3,  B7&lt;br /&gt;
C4, C 8&lt;br /&gt;
A,B,C = označení formátu&lt;br /&gt;
1-8 = přírůstkové číslo&lt;br /&gt;
Nevýhody: Na polici nejsou vedle sebe postaveny multiplikáty, nestojí vedle sebe ani vícedílné publikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Formátově-pořadové'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvnitř každého formátu jsou dokumenty řazeny podle pořadového čísla (numerus currens). Lze zatřídit vícesvazkové dokumenty. Základní signaturu oddělíme lomítkem či pomlčkou, číslem svazku ve tvaru římské číslice, duplikát či multiplikát malým písmenem. Formátově pořadové stavění je nejčastěji užívané, zejména ve velkých knihovnách.&lt;br /&gt;
Signatura:&lt;br /&gt;
A 1, A 2, A 3, A 3a A 3b(3.výtisk)&lt;br /&gt;
B1, B 2, B 3/I B3/II  (druhý díl)&lt;br /&gt;
C 1, C2, C 3&lt;br /&gt;
A,B,C = formát, 1, 2, 3 = pořadové číslo,  II = označení dílu, a,b,c, = označení výtisku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorské pořádání''' &lt;br /&gt;
podle autorů. Lze využít při ukládání beletrie nebo vysokoškolských prací (jeden autor). Vyskytuje se pouze v kombinaci s jiným principem.&lt;br /&gt;
autorsko- pořadové – podle autora a uvnitř podle pořadového čísla&lt;br /&gt;
autorsko-názvové - používá se při stavění beletrie ve veřejných knihovnách. Nejprve řadíme podle autorů a uvnitř abecedně podle  názvů jejich děl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění chronologické'''&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle roku vydání. Je vhodné jen pro tzv.národní knihovny, které dostávají celou literární produkci země  právem povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění geografické'''&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle místa, kde vyšly. Toto stavění se užívá jen zřídka, a to pro řazení úředních (oficiálních) publikací, výročních zpráv. Vhodné je pro knihovny úřadů a jiných organizací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění jazykově – pořadové'''&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle jazyků, v kterých jsou psány a uvnitř podle pořadových čísel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Názvově – chronologické'''&lt;br /&gt;
Podle názvu dokumentů a uvnitř chronologické. Používá se u časopisů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Stav%C4%9Bn%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=37398</id>
		<title>Stavění knihovního fondu</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Stav%C4%9Bn%C3%AD_knihovn%C3%ADho_fondu&amp;diff=37398"/>
		<updated>2016-08-11T13:52:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Při ukládání dokumentů na regály bychom měli mít na zřeteli zejména služby čtenářům a jejich potřeby. Fondy nejčastěji využívané mají…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Při ukládání dokumentů na regály bychom měli mít na zřeteli zejména služby čtenářům a jejich potřeby. Fondy nejčastěji využívané mají být umístěny co nejblíže uživateli. Zároveň se snažíme o maximální využití prostoru a zajištění ochrany fondu.&lt;br /&gt;
Základem vnitřního uspořádání dokumentů v knihovně je knihovní jednotka, tj. každý fyzicky samostatný dokument, samostatně knihařsky zpracovaný svazek. U časopisů a novin je knihovní jednotkou každý vázaný nebo do desek vložený komplet ročníku či jeho část. Popisná jednotka má vlastní záznam. Kniha ve 4 exemplářích jsou 4 knihovní jednotky, ale 1 popisná jednotka. Tetralogie jsou 4 knihovní jednotky, ale také 4 popisné jednotky. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Druhy stavění == &lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Stavění věcné ===&lt;br /&gt;
:&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle obsahu. Toto stavění je vždy pohyblivé, poněvadž nové dokumenty jsou neustále vřazovány dovnitř přirůstající řady.&lt;br /&gt;
'''Stavění systematické''' &lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle obsahu, zpravidla je vřazujeme do systému (MDT, častěji DDT). Hodí se pouze do odborných knihoven s polytematickým fondem.&lt;br /&gt;
'''Stavění věcné tématické (nebo též předmětové)'''&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle témat nebo širších předmětových hesel, která nejsou uspořádána v systému, ale spíše abecedně. &lt;br /&gt;
Biografie stavíme abecedně podle osobních jmen (personální pořádání), mapy a průvodce-podle zemí (geografické pořádání). &lt;br /&gt;
Věcné stavění není hospodárné. V každé vědní skupině nebo podskupině je nutno nechat volné místo pro přírůstky, jejichž množství nelze předvídat. Rezervované mezery jsou pak buď velké, nebo malé a to vede ke stálému posunu fondu. Signatura bývá složitější a při jejím psaní může dojít k chybovosti.&lt;br /&gt;
Naopak shledáváme velké výhody tohoto stavění zejména pro fondy volně přístupné. Knihy jednoho oboru stojí pohromadě, čtenář se při výběru sám rozhoduje, který dokument je pro něho pertinentní. &lt;br /&gt;
Věcné stavění poskytuje knihovníkům dokonalejší přehled o charakteru knihovního fondu, jeho mezerách a disproporcionalitě.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Stavění formální ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle jejich formálních znaků, např. podle pořadového čísla, přírůstkového čísla, formátu, podle roku vydání atd. Toto stavění je vždy pevné, uzavřené posledním získaným dokumentem. Pokud použijeme pořadové číslo, pak lze signaturu generovat počítačem.&lt;br /&gt;
K jeho výhodám patří zejména úspora místa, jak co do výšky (formátu) dokumentů, tedy vertikálně, tak co do délky jejich řady, tedy horizontálně. Vytváří se jednoduchá signatura, poněvadž jejími jedinými prvky ve většině případů je formát a v něm pořadové číslo.&lt;br /&gt;
Nevýhody tohoto formálního stavění spočívají zejména ve složitém vyhledání dokumentu, ke kterému musí být vždy použito katalogu. Knihy jednoho oboru či jedné edice jsou roztroušeny po celém fondu.&lt;br /&gt;
'''Stavění abecední'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvláštní skupinu tvoří stavění abecední buď podle autorů, nebo názvů. Jsou to sice formální znaky, ale stavění podle nich není pevné, poněvadž nově získané dokumenty se přistavují k předchozím knihám téhož autora nebo téhož názvu (časopisy).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při stavění knih nepoužíváme pouze jeden princip, ale jejich kombinace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Formátově – přírůstkové'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle přírůstkového čísla, tedy nepřetržitě od jedničky jednou řadou všemi formáty. Jelikož přírůstkové číslo skáče všemi formáty, bylo nazvané „skákavé číslo“ (numerus saltans). Nejprve stanovíme formát: malý formát – dokumenty do 20 cm, běžný formát  - do 25 cm, velký formát nad 25 cm, kvart  -  35 cm, malé folio – do 45 cm, velké folio nad 45 cm. Při čemž malé formáty stavíme do horních polic a těžké velké dokumenty dáváme do polic dolních.&lt;br /&gt;
Signatura :&lt;br /&gt;
A 1, A 2, A 6&lt;br /&gt;
B 3,  B7&lt;br /&gt;
C4, C 8&lt;br /&gt;
A,B,C = označení formátu&lt;br /&gt;
1-8 = přírůstkové číslo&lt;br /&gt;
Nevýhody: Na polici nejsou vedle sebe postaveny multiplikáty, nestojí vedle sebe ani vícedílné publikace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Formátově-pořadové'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Uvnitř každého formátu jsou dokumenty řazeny podle pořadového čísla (numerus currens). Lze zatřídit vícesvazkové dokumenty. Základní signaturu oddělíme lomítkem či pomlčkou, číslem svazku ve tvaru římské číslice, duplikát či multiplikát malým písmenem. Formátově pořadové stavění je nejčastěji užívané, zejména ve velkých knihovnách.&lt;br /&gt;
Signatura:&lt;br /&gt;
A 1, A 2, A 3, A 3a A 3b(3.výtisk)&lt;br /&gt;
B1, B 2, B 3/I B3/II  (druhý díl)&lt;br /&gt;
C 1, C2, C 3&lt;br /&gt;
A,B,C = formát, 1, 2, 3 = pořadové číslo,  II = označení dílu, a,b,c, = označení výtisku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Autorské pořádání''' &lt;br /&gt;
podle autorů. Lze využít při ukládání beletrie nebo vysokoškolských prací (jeden autor). Vyskytuje se pouze v kombinaci s jiným principem.&lt;br /&gt;
autorsko- pořadové – podle autora a uvnitř podle pořadového čísla&lt;br /&gt;
autorsko-názvové - používá se při stavění beletrie ve veřejných knihovnách. Nejprve řadíme podle autorů a uvnitř abecedně podle  názvů jejich děl.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění chronologické'''&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle roku vydání. Je vhodné jen pro tzv.národní knihovny, které dostávají celou literární produkci země  právem povinného výtisku.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění geografické'''&lt;br /&gt;
Dokumenty se staví podle místa, kde vyšly. Toto stavění se užívá jen zřídka, a to pro řazení úředních (oficiálních) publikací, výročních zpráv. Vhodné je pro knihovny úřadů a jiných organizací&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Stavění jazykově – pořadové'''&lt;br /&gt;
Dokumenty stavíme podle jazyků, v kterých jsou psány a uvnitř podle pořadových čísel.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Systematicko-přírůstkové&lt;br /&gt;
Hlavní třídění je podle formátu, každý formát je rozdělen podle příslušných tříd systematického třídění a uvnitř podle přírůstkového čísla. Používání přírůstkového čísla je nevhodné (viz výše)&lt;br /&gt;
Signatura:&lt;br /&gt;
A 537/15  A= formát, 537= elektřina, 15= přírůstkové číslo&lt;br /&gt;
Nelze správně zapsat v počítači a zřejmě by nešlo ani v počítači třídit.&lt;br /&gt;
Systematicko-pořadové stavění&lt;br /&gt;
Podle systematického třídění a uvnitř podle pořadových čísel.&lt;br /&gt;
Signatura:&lt;br /&gt;
L 1, L 2, L 3        L = lékařství&lt;br /&gt;
T 1, T 2, T 3        T= technika                      1-3 = pořadová čísla&lt;br /&gt;
'''Názvově – chronologické'''&lt;br /&gt;
Podle názvu dokumentů a uvnitř chronologické. Používá se u časopisů&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37297</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37297"/>
		<updated>2016-08-05T14:22:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Dynamické prvky systému ==&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
'''Vřazování''' - začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přeřazování''' změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Vyřazování dokumentů]]''' je vyčlenění knihovní jednotky z fondu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37296</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37296"/>
		<updated>2016-08-05T14:21:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Dynamické prvky systému ==&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
'''Vřazování''' - začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přeřazování''' změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Organizace knihovních fondů|Vyřazování dokumentů]]''' je vyčlenění knihovní jednotky z fondu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37295</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37295"/>
		<updated>2016-08-05T14:18:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Dynamické prvky systému ==&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
'''Vřazování''' - začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přeřazování''' změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyřazování''' je vyčlenění knihovní jednotky z fondu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37294</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37294"/>
		<updated>2016-08-05T14:17:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Dynamické prvky systému ==&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
'''Vřazování''' &lt;br /&gt;
- začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přeřazování''' &lt;br /&gt;
 změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Vyřazování]]''' &lt;br /&gt;
Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vy%C5%99azov%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37293</id>
		<title>Vyřazování dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vy%C5%99azov%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37293"/>
		<updated>2016-08-05T14:15:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.&lt;br /&gt;
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.&lt;br /&gt;
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Automatizace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Úbytkový seznam'''&lt;br /&gt;
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vy%C5%99azov%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37292</id>
		<title>Vyřazování dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Vy%C5%99azov%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37292"/>
		<updated>2016-08-05T14:13:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo po…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.&lt;br /&gt;
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.&lt;br /&gt;
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.&lt;br /&gt;
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Úbytkový seznam'''&lt;br /&gt;
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37291</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37291"/>
		<updated>2016-08-05T14:10:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Dynamické prvky systému ==&lt;br /&gt;
 	&lt;br /&gt;
'''Vřazování''' &lt;br /&gt;
- začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Přeřazování''' &lt;br /&gt;
 změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Vyřazování''' &lt;br /&gt;
Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.&lt;br /&gt;
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.&lt;br /&gt;
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.&lt;br /&gt;
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.&lt;br /&gt;
Úbytkový seznam&lt;br /&gt;
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37290</id>
		<title>Technické prostředky k ukládání dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37290"/>
		<updated>2016-08-05T13:54:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Knihovní regály ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Volně přístupné fondy''' – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fondy ve skladech''' –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kompaktní regály''' se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. O jejich instalaci rozhoduje posudek o nosnosti podlahy. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Listové materiály – grafika, mapy – se ukládají do zásuvkových regálů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mikrofilmy- jsou umístěny v krabičkách a ty v zásuvkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gramofonové desky – se ukládají vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filmy – se pokládají na regál horizontálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CD ROM – jsou v krabičkách uloženy vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení pro dopravu dokumentů – horizontální a vertikální přeprava (knižní vozíky, výtahy)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37289</id>
		<title>Technické prostředky k ukládání dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37289"/>
		<updated>2016-08-05T13:52:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Knihovní regály ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Volně přístupné fondy''' – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fondy ve skladech''' –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kompaktní regály''' se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Listové materiály – grafika, mapy – se ukládají do zásuvkových regálů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mikrofilmy- jsou umístěny v krabičkách a ty v zásuvkách&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Gramofonové desky – se ukládají vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Filmy – se pokládají na regál horizontálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
CD ROM – jsou v krabičkách uloženy vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení pro dopravu dokumentů – horizontální a vertikální přeprava (knižní vozíky, výtahy)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37288</id>
		<title>Technické prostředky k ukládání dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37288"/>
		<updated>2016-08-05T13:50:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Knihovní regály ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Volně přístupné fondy''' – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Fondy ve skladech''' –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Kompaktní regály''' se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Časopisy'''Tučný text''' není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Listové materiály – grafika, mapy – se ukládají do zásuvkových regálů&lt;br /&gt;
Mikrofilmy- jsou umístěny v krabičkách a ty v zásuvkách&lt;br /&gt;
Gramofonové desky – se ukládají vertikálně&lt;br /&gt;
Filmy – se pokládají na regál horizontálně&lt;br /&gt;
CD ROM – jsou v krabičkách uloženy vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení pro dopravu dokumentů – horizontální a vertikální přeprava (knižní vozíky, výtahy)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37287</id>
		<title>Technické prostředky k ukládání dokumentů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Technick%C3%A9_prost%C5%99edky_k_ukl%C3%A1d%C3%A1n%C3%AD_dokument%C5%AF&amp;diff=37287"/>
		<updated>2016-08-05T13:49:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: Založena nová stránka s textem „== Knihovní regály ==   '''Volně přístupné fondy''' – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Knihovní regály ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
'''Volně přístupné fondy''' – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
'''Fondy ve skladech''' –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. '''Kompaktní regály''' se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
Listové materiály – grafika, mapy – se ukládají do zásuvkových regálů&lt;br /&gt;
Mikrofilmy- jsou umístěny v krabičkách a ty v zásuvkách&lt;br /&gt;
Gramofonové desky – se ukládají vertikálně&lt;br /&gt;
Filmy – se pokládají na regál horizontálně&lt;br /&gt;
CD ROM – jsou v krabičkách uloženy vertikálně&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zařízení pro dopravu dokumentů – horizontální a vertikální přeprava (knižní vozíky, výtahy)&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37286</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37286"/>
		<updated>2016-08-05T13:44:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[&lt;br /&gt;
=== Knihovní fond ===&lt;br /&gt;
]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
=== Zaměstnanci ===&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
=== Zařízení knihovny === &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy). &lt;br /&gt;
5.1.1.6.1	Technické prostředky k ukládání knihovního fondu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní regály s příslušenstvím&lt;br /&gt;
Volně přístupné fondy – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
Fondy ve skladech –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. Kompaktní regály se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
5.1.1.7	Dynamické prvky systému &lt;br /&gt;
5.1.1.8	Linka dokumentů:&lt;br /&gt;
Vřazování &lt;br /&gt;
- začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
Přeřazování &lt;br /&gt;
 změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
Vyřazování &lt;br /&gt;
Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.&lt;br /&gt;
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.&lt;br /&gt;
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.&lt;br /&gt;
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.&lt;br /&gt;
Úbytkový seznam&lt;br /&gt;
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37284</id>
		<title>Organizace knihovních fondů</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Organizace_knihovn%C3%ADch_fond%C5%AF&amp;diff=37284"/>
		<updated>2016-08-05T13:40:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Anna Stocklová: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich [[Ochrana fondů - havárie a živelní pohromy|ochranu]] a aktualizaci a [[Revize|revizi]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:dekompozice.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Statické prvky systému ==&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Knihovní fond]] Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů.  Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5.1.1.5	Zaměstnanci &lt;br /&gt;
skladoví knihovníci, restaurátoři&lt;br /&gt;
5.1.1.6	Zařízení knihovny &lt;br /&gt;
Skladiště, depozitáře, katalogy, regály (klasické i posuvné), manipulační stoly, dopravníkové systémy, výtahy, prostředky ochrany dokumentů (měřící přístroje, brány, kamerové systémy). &lt;br /&gt;
5.1.1.6.1	Technické prostředky k ukládání knihovního fondu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Knihovní regály s příslušenstvím&lt;br /&gt;
Volně přístupné fondy – výška regálů má být 185 cm, šířka 90 cm se 6 policemi. Čtenář musí dosáhnout na knihu z podlahy.&lt;br /&gt;
Fondy ve skladech –  výška regálů může být až  220 cm, šířka 100cm, 7 polic. Vzdálenost mezi regály je 120 cm. Regály mají být postaveny kolmo k oknům. Je-li skladiště rozsáhlejší, měl by být uprostřed magistrální průchod se stolky pro manipulaci.&lt;br /&gt;
Jedna police jednometrového regálu má maximální kapacitu 50 knihovních jednotek, v literatuře se uvádí 35-40. Jedna police s knihami váží 34-38 kg. Oboustranný regál váží 532 kg a počítá se zaokrouhlením 580 kg. Zatížení na 1 m 2 podlažní plochy činí 550 kg. Kompaktní regály se staví vedle sebe, zatížení na jeden metr je však dvojnásobné – 1100-1250 kg. Knihy se staví vertikálně, aby bylo umožněno proudění vzduchu mezi svazky a snazší manipulace. Velká folia by se měla ukládat horizontálně, aby se nelámala vazba. Knihy se neukládají příliš těsně. Těsné uložení ničí vazby a vytváří dobré podmínky pro život biologických škůdců. Poslední svazky se přidržují knižní vzpěrou – zarážkou. Z nejvyšších polic se svazky vyjímají pomocí regálového stupátka nebo přenosných schůdků.&lt;br /&gt;
Časopisy není vhodné ukládat na šikmé police, ale na speciální regály pro časopisy. Každý titul je uložen ve speciální kóji, která je uzavřena dvířky. Na nich je průhledná kapsa, ve které je uloženo jedno číslo časopisu nebo obálka.&lt;br /&gt;
Vázání časopisů se provádí u specializované firmy a je v současné době drahé. Svázané časopisy se velmi těžko kopírují na rozmnožovacích strojích. Lépe je ukládat jednotlivá čísla do desek či do krabic. Musíme ovšem počítat s větším úložným prostorem.&lt;br /&gt;
5.1.1.7	Dynamické prvky systému &lt;br /&gt;
5.1.1.8	Linka dokumentů:&lt;br /&gt;
Vřazování &lt;br /&gt;
- začlenění nových přírůstků &lt;br /&gt;
Přeřazování &lt;br /&gt;
 změna v začlenění. Například přechod od formátového stavění k tematickému. Nebo přeřazování z volného přístupu do skladu.&lt;br /&gt;
Vyřazování &lt;br /&gt;
Vyřazování je vyčlenění knihovní jednotky z fondu. Podle  knihovního zákona je důvodem k vyřazení knihovní jednotky zastaralý obsah, nebo poškození a možno je též vyřadit multiplikáty.  Nejprve je nutno sepsat tyto položky do nabídkového seznamu a po schválení zřizovatelem, zaslat spolupracujícím knihovnám, zda si některé námi vyřazené dokumenty neodkoupí. Dalším krokem je nabídka knih Národní knihovně. Pak je možno nabídnout vyřazené dokumenty dalším institucím a posledním možným krokem je odevzdání papírových dokumentů do sběru.&lt;br /&gt;
Knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu lze vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva.&lt;br /&gt;
Všechny záznamy je nutno vyřadit z evidence. Přeškrtnout položku v přírůstkovém seznamu, vyjmout lístky ze všech katalogů a do knihy dát razítko vyřazeno.&lt;br /&gt;
Při využívání výpočetní techniky se činnosti při vyřazování značně zjednoduší. Knihovník vybere dokument v katalogu, označí jej pro vyřazení. Je dotázán na důvod k vyřazení a také je mu oznámena skutečnost, že nebude žádný výtisk v knihovně. Ostatní funkce provede počítač. Uloží záznam do seznamu (databáze) úbytků, vyřadí záznamy z evidencí a vytiskne nabídkový seznam pro jiné knihovny, antikvariáty atd.&lt;br /&gt;
Úbytkový seznam&lt;br /&gt;
Stejně tak jako u přírůstkového seznamu, může být úbytkový seznam v databázi počítače nebo vytištěný. Do tohoto seznamu se zapisují dokumenty, které byly z knihovního fondu vyřazeny. Obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název. Uvede se důvod odpisu, cena knihy a případně číslo jednací povolení k vyřazení.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Anna Stocklová</name></author>
		
	</entry>
</feed>