<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Jakub.Nezdoba</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Jakub.Nezdoba"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Jakub.Nezdoba"/>
	<updated>2026-05-15T07:00:52Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=11008</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=11008"/>
		<updated>2014-12-01T10:34:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Působení inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové. &amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v '''játrech, svalech a ledvinách.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Diabetes mellitus''', v překladu úplavice cukrová (slangově '''cukrovka'''), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního '''nedostatku Inzulínu'''. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci Inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10476</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10476"/>
		<updated>2014-11-30T15:55:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v '''játrech, svalech a ledvinách.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Diabetes mellitus''', v překladu úplavice cukrová (slangově '''cukrovka'''), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního '''nedostatku Inzulínu'''. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci Inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10475</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10475"/>
		<updated>2014-11-30T15:54:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Diabetes mellitus */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v '''játrech, svalech a ledvinách.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Diabetes mellitus''', v překladu úplavice cukrová (slangově '''cukrovka'''), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního '''nedostatku Inzulínu'''. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci Inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10473</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10473"/>
		<updated>2014-11-30T15:53:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Odbourávání inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v '''játrech, svalech a ledvinách.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece Inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10472</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10472"/>
		<updated>2014-11-30T15:53:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Působení inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je '''anabolický hormon''', jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina '''GLUT''' transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10471</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10471"/>
		<updated>2014-11-30T15:52:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Regulace sekrece Inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale '''po celých 24 hodin denně'''. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je '''glukóza''', jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je '''zvýšení krevní glykémie.''' &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10470</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10470"/>
		<updated>2014-11-30T15:51:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Vznik Inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10469</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10469"/>
		<updated>2014-11-30T15:50:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Charakteristika Inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je '''proteohormon''', složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10468</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10468"/>
		<updated>2014-11-30T15:49:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Zařazení Inzulínu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Inzulín''' je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s '''exokrinní''' (pars exocrina pancreatis) a '''endokrinní''' (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako '''Langerhansovy ostrůvky''', které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* '''A-buňky''' produkují hormon '''Glukagon''' (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''B-buňky''' produkují hormon '''Inzulín'''&lt;br /&gt;
* '''D-buňky''' produkují hormon '''Somatostatin''' (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* '''F-buňky''' produkují '''Pankreatický polypeptid''' (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází '''kapilára''', do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10463</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10463"/>
		<updated>2014-11-30T15:44:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Zařazení Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Merkunová, A., Orel, M. (2013). Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory. (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Charakteristika Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mechanismus Inzulínu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Vznik Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Regulace sekrece Inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;piťhová&amp;quot;&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu). &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Působení inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odbourávání inzulínu ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref name=&amp;quot;despopoulos&amp;quot;&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref name=&amp;quot;kittnar&amp;quot;&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Diabetes mellitus ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Čihák, R. (2013). ''Anatomie II.'' (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Merkunová, A., Orel, M. (2013). ''Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní obory.'' (1. vyd., s. 203). České Budějovice: Grada.&lt;br /&gt;
* Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). ''Anatomy &amp;amp; physiology'' (7. vyd., s. 563). USA.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
* Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). ''Funkční anatomie II.''  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* 1. http://www.webmd.com/diabetes/ss/slideshow-type-2-diabetes-overview&lt;br /&gt;
* 2. http://www.bio.davidson.edu/Courses/Molbio/MolStudents/spring2005/Dresser/My%20favorite%20Protein.html&lt;br /&gt;
* 3. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:Insulin.jpg&lt;br /&gt;
* 4. http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin#mediaviewer/File:Metabolismus_inzulin-glukosa.jpg&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Doporučená literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). ''Color atlas of physiology'' (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&lt;br /&gt;
* Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). ''Lékařská fyziologie.'' (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). ''Léčba inzulínovou pumpou pro praxi'' (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Externí odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [http://www.wikiskripta.eu/index.php/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Inzulin]&lt;br /&gt;
* [http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*[[Glykémie]]&lt;br /&gt;
*[[Slinivka břišní]]&lt;br /&gt;
*[[langerhansonovy ostrůvky]]&lt;br /&gt;
*[[Diabetes mellitus]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín, B-buňky, glykémie, Diabetes mellitus&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Neurofyziologie]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10362</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10362"/>
		<updated>2014-11-30T14:30:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: /* Diabetes mellitus */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Diabetes mellitus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku Inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10361</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10361"/>
		<updated>2014-11-30T14:30:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Diabetes mellitus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diabetes mellitus, v překladu úplavice cukrová (slangově cukrovka), je onemocnění projevující se sníženou funkcí metabolismu sacharidů. U obou dvou typů Diabetes mellitus (I. a II. typu) se jedná o důsledky relativního, anebo absolutního nedostatku inzulínu. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitní onemocnění. V důsledku zničení B-buněk pankreatu vlastním imunitním systémem dochází k nedostatečné produkci inzulínu. Naproti tomu Diabetes mellitus II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vůči Inzulínu, jehož je v krvi dostatečné, anebo i zvýšenné množství. Oba dva typy Diabetu logicky vedou k chronické hyperglykémii a paradoxnímu nedostatku glukózy zejména ve tkáni jaterní a svalové. &amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10352</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10352"/>
		<updated>2014-11-30T14:16:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Diabetes mellitus''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;Whitehead, N., &amp;amp; White, H. (2013). Systematic review of randomised controlled trials of the effects of caffeine or caffeinated drinks on blood glucose concentrations and insulin sensitivity in people with diabetes mellitus. Journal Of Human Nutrition &amp;amp; Dietetics, 26(2), 111-125.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10351</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10351"/>
		<updated>2014-11-30T14:14:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10349</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10349"/>
		<updated>2014-11-30T14:10:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku|400x400px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10347</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10347"/>
		<updated>2014-11-30T14:08:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;[[Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg|Působení Inzulínu na cílovou buňku]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:P%C5%AFsoben%C3%AD_Inzul%C3%ADnu_na_c%C3%ADlovou_bu%C5%88ku.jpg&amp;diff=10346</id>
		<title>Soubor:Působení Inzulínu na cílovou buňku.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:P%C5%AFsoben%C3%AD_Inzul%C3%ADnu_na_c%C3%ADlovou_bu%C5%88ku.jpg&amp;diff=10346"/>
		<updated>2014-11-30T14:05:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10345</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10345"/>
		<updated>2014-11-30T14:01:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až v míře 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10344</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10344"/>
		<updated>2014-11-30T14:00:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je však způsobena inzulinázou v játrech a to až 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10343</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10343"/>
		<updated>2014-11-30T13:59:26Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; V cílových tkáních se Inzulín váže na membránové receptory, které tvoří 2 α-podjednotky na vnější straně membrány a 2 β-podjednotky procházející membránou. Jakmile se Inzulín naváže na receptor, dochází ke kaskádovité reakci fosforylací, které vedou k zabudování glukózových transportérů do plazmatických membrán cílových buněk. Glukózové transportéry (zejména skupina GLUT transportérů s označením GLUT-1 až GLUT-13) poté přenášení glukózu do buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech, svalech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Nejvšší degradece inzulínu je způsobena inzulinázou v játrech a to až 50 %. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10340</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10340"/>
		<updated>2014-11-30T13:43:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je anabolický hormon, jehož úkolem je snižování hodnoty glykémie tím, že glukózu z krve dostává do cílových buněk, které mají pro Inzulín specifický receptor. Nejtypičtějšími cílovými buňkami pro Inzulín jsou buňky tkáně svalové, jaterní a tukové.&amp;lt;ref&amp;gt;Yang, Z., Scott, C., Mao, C., Tang, J., &amp;amp; Farmer, A. (2014). Resistance Exercise Versus Aerobic Exercise for Type 2 Diabetes: A Systematic Review and Meta-Analysis. Sports Medicine, 44(4), 487-499. &amp;lt;/ref&amp;gt; Inzulín tedy působí anabolicky tím, že podporuje tvorbu tuků a ukládání glukózy do zásoby ve formě svalového a jaterního glykogenu. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10337</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10337"/>
		<updated>2014-11-30T13:32:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10318</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10318"/>
		<updated>2014-11-30T13:12:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní|245x245px]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná) &amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10317</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10317"/>
		<updated>2014-11-30T13:12:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní]]&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10316</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10316"/>
		<updated>2014-11-30T13:10:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)[[Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg|thumb|Umístění slinivky břišní]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10313</id>
		<title>Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10313"/>
		<updated>2014-11-30T13:09:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: Jakub.Nezdoba načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10311</id>
		<title>Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10311"/>
		<updated>2014-11-30T13:08:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: Jakub.Nezdoba načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10307</id>
		<title>Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10307"/>
		<updated>2014-11-30T13:07:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: Jakub.Nezdoba načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10306</id>
		<title>Soubor:Umístění slinivky břišní.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Um%C3%ADst%C4%9Bn%C3%AD_slinivky_b%C5%99i%C5%A1n%C3%AD.jpg&amp;diff=10306"/>
		<updated>2014-11-30T13:06:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10299</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10299"/>
		<updated>2014-11-30T13:00:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin.  Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10298</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10298"/>
		<updated>2014-11-30T12:59:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]] Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10292</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10292"/>
		<updated>2014-11-30T12:54:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu|600x600px]] Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu|300x300px]]Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10288</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10288"/>
		<updated>2014-11-30T12:48:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. [[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu]] Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu]]Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků,  odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10283</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10283"/>
		<updated>2014-11-30T12:41:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif|Struktura lidského Inzulínu]]&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg|thumb|Vznik molekuly Inzulínu]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Struktura_lidsk%C3%A9ho_Inzul%C3%ADnu.gif&amp;diff=10281</id>
		<title>Soubor:Struktura lidského Inzulínu.gif</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Struktura_lidsk%C3%A9ho_Inzul%C3%ADnu.gif&amp;diff=10281"/>
		<updated>2014-11-30T12:38:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vznik_molekuly_Inzul%C3%ADnu.jpg&amp;diff=10280</id>
		<title>Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vznik_molekuly_Inzul%C3%ADnu.jpg&amp;diff=10280"/>
		<updated>2014-11-30T12:38:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: Jakub.Nezdoba načtena nová verze &amp;amp;quot;Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg&amp;amp;quot;&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vznik_molekuly_Inzul%C3%ADnu.jpg&amp;diff=10272</id>
		<title>Soubor:Vznik molekuly Inzulínu.jpg</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soubor:Vznik_molekuly_Inzul%C3%ADnu.jpg&amp;diff=10272"/>
		<updated>2014-11-30T12:15:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: MsUpload&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;MsUpload&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10266</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10266"/>
		<updated>2014-11-30T12:05:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10260</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=10260"/>
		<updated>2014-11-30T11:40:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. 135). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (7. vyd., s. 563). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. Gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu Preproinzulínu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale, je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (1. vyd., s. 13). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení krevní glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (1. vyd., s. 526). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy.&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků).&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách.&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce.&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají.&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky.&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají.&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce.&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu.&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů .&lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu).&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (5. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9959</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9959"/>
		<updated>2014-11-29T09:03:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (?. vyd., s. ). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků)&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů &lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu)&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Odkazy''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Reference'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9958</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9958"/>
		<updated>2014-11-29T08:57:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (?. vyd., s. ). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Charakteristika Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Mechanismus Inzulínu''' ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků)&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů &lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu)&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Působení inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9957</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9957"/>
		<updated>2014-11-29T08:48:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Zařazení Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají se ze 4 typů sekrečních buněk. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (?. vyd., s. ). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Charakteristika Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěma disulfidickými můstky. gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků)&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů &lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky (návrat do výchozího stavu)&amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9949</id>
		<title>Inzulín</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Inzul%C3%ADn&amp;diff=9949"/>
		<updated>2014-11-29T03:50:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: Založena nová stránka s textem „&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Inzulín'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;  &amp;lt;big&amp;gt; '''Zařazení inzulínu''' &amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;  Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pan…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;big&amp;gt;'''Inzulín'''&amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;big&amp;gt; '''Zařazení inzulínu''' &amp;lt;/big&amp;gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín je hormonem slinivky břišní. Slinivka břišní (Pancreas), je smíšenou žlázou s exokrinní (pars exocrina pancreatis) a endokrinní (pars endocrina pancreatis) částí. Exokrinní část pankreatu produkuje pankreatickou trávicí šťávu. &amp;lt;ref&amp;gt;Přidalová, M., Riegrová, J. (2009). Funkční anatomie II.  (1. vyd., s. 93). Olomouc: Hanex.&amp;lt;/ref&amp;gt; Endokrinní část je tvořena asi 1-2 miliony drobných, 0,1-0,5 mm velkých, buněčných okrsků, označovaných jako Langerhansovy ostrůvky, které jsou roztroušeny v exokrinní tkáni pankreatu. Langerhansovy ostrůvky tvoří asi 1,5 % objemu celé slinivky břišní. &amp;lt;ref&amp;gt;Čihák, R. (2013) Anatomie II. (3. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; Langerhansovy ostrůvky tvoří a uvolňují hormony do krevního řečiště a skládají ze ze 4 typů sekrečních buněk. Středem každého ostrůvku potom prochází kapilára, do jejiž krve se přímo vylučují vytvořené hormony. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* A-buňky produkují hormon Glukagon (svým účinkem je antagonistou Inzulínu)&lt;br /&gt;
* B-buňky produkují hormon Inzulín&lt;br /&gt;
* D-buňky produkují hormon Somatostatin (snižuje produkci Inzulínu i Glukagonu)&lt;br /&gt;
* F-buňky produkují Pankreatický polypeptid (jeho funkce je zatím nejasná)&amp;lt;ref&amp;gt;Patton, K. &amp;amp; Thibodeau, G. (2010). Anatomy &amp;amp; physiology (?. vyd., s. ). USA.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== &amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt;'''Vznik Inzulínu''' ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se tvoří právě v B-buňkách, které představují zhruba 60 % buněk Langerhansových ostrůvků. Samotná tvorba potom probíhá v ribozomech (vznik preprohormonu) a v endoplazmatickém retikulu (vznik prohormonu Proinzulínu). Dále se v Golgiho aparátu vytvořený Inzulín s fragmenty peptidů zabuduje do sekrečních váčků, odkud je spolu s malým množstvím Proinzulínu (který nemá biologický účinek) vylučován do krve. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Charakteristika Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lidský Inzulín je proteohormon, složený z 51 aminokyselin. Aminokyseliny Inzulínu jsou organizovány do dvou polypeptidových řetězců A a B, navzájem spojených dvěmi disulfidickými můstky. gen pro Inzulín je kódován na 11. chromozomu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Regulace sekrece Inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Inzulín se uvolňuje v tzv. pulzních dávkách, avšak trvale po celých 24 hodin denně. Důvod, proč se Inzulín uvolňuje trvale je potřeba udržení citlivosti inzulínového receptoru a potlačení jaterní glukoneogeneze v podmínkách nalačno. Hlavním sekretagonem Inzulínu je glukóza, jejíž koncentrace v hodnotách 5,5-17,0 mmol/l krve vyvolá účinnou sekreci Inzulínu. &amp;lt;ref&amp;gt;Piťhová, P., &amp;amp; Štechová, K. (2009). Léčba inzulínovou pumpou pro praxi (?. vyd., s. ). Semily: Geum.&amp;lt;/ref&amp;gt; Tedy hlavním podnětem pro sekreci Inzulínu je zvýšení glykémie. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt; Po jídle začíná stoupat sekreci Inzulínu již do 10 minut. &amp;lt;ref&amp;gt;Kittnar, O., Jandová, K., Kariščák, E., Langmeier, M., Marešová, D., Mlček, M., Mysliveček, J., Pokorný, J., Riljak, V., &amp;amp; Trojan, S. (2011). Lékařská fyziologie. (?. vyd., s. ). Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Stimulace B-buněk k vyloučení inzulínu probíhá v tomto sledu:&lt;br /&gt;
# Vzrůst plazmatické glukózy&lt;br /&gt;
# Nárust glukózy v B-buňce pankreatu (Langerhansových ostrůvků)&lt;br /&gt;
# Zrychluje se oxidace již zvýšené hladiny glukózy v B-buňkách&lt;br /&gt;
# To vede k nárustu koncentrace ATP v B-buňce&lt;br /&gt;
# ATP-řízené draslíkové kanály se zavírají&lt;br /&gt;
# Nastává depolarizace B-buňky&lt;br /&gt;
# Potenciálem řízené vápníkové kanály se otevírají&lt;br /&gt;
# Vzrůstá koncentrace vápníkových iontů v B-buňce&lt;br /&gt;
# Nárust vápníkových iontů v B-buňce vyvolá exocytózu Inzulínu&lt;br /&gt;
# Dochází ke znovuotevření draslíkových kanálů &lt;br /&gt;
# Repolarizace B-buňky &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== '''Odbourávání inzulínu'''&amp;lt;big&amp;gt;&amp;lt;/big&amp;gt; ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Poločas Inzulínu je 5-8 minut, přičemž je odbouráván hlavně v játrech a ledvinách. &amp;lt;ref&amp;gt;Despopoulos, A., &amp;amp; Silbernagl, S. (2003). Color atlas of physiology (?. vyd., s. 282). Germany: Wemding.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6737</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6737"/>
		<updated>2014-10-13T19:58:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-u&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || Eva Kulhánková ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  || Věra Pivoňková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]|| Barbora Klímová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]|| David Marek  ||&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||Jana Odvárková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]|| || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ || Monika Povrazníková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]|| Radka Hamplová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||Kristýna Vondrášková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]|| Tereza Lindenthalová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] || Tomáš Macko || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]|| Radek Jaša || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  Linda Růžičková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || Petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]|| Radim Doseděl || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  Barbora Kojanová|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎|| Miroslava Šigutová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]|| Šárka Machová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] || Vlastimil Tetour || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]|| Markéta Jiroutová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||Jakub Plachý  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||Jaroslav Nečas  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] || Lucie Davidová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]|| Dominika Černá || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]|| || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] || Alice Zoubková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||Noemi Follerová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]|| Kristýna Kočandrlová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] || Monika Plesníkovà || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||  Kateřina Růžičková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martin Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Zadání'''&lt;br /&gt;
Vypracujte heslo &lt;br /&gt;
# Citujte alespoň 5 zdrojů (3 z nich by měly být cizojazyčné)&lt;br /&gt;
# Uveďte pět klíčových slov&lt;br /&gt;
# Uveďte Doporučenou literaturu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Ve formátování textu a například struktury článku Vám pomůže vzorový článek [[Garífuna]]&lt;br /&gt;
* V případě nejasností použijte nápovědu&lt;br /&gt;
* Nenaleznete-li v nápovědě odpověď zeptejte se na facebooku, třeba mají ostatní stejný problém jako vy. https://www.facebook.com/groups/1511730979074454/?fref=ts&lt;br /&gt;
* Nemáte-li facebook pište na info@wikisofia.cz&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6642</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6642"/>
		<updated>2014-10-09T08:40:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] || eva &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  || Linda Růžičková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||Šárka Machová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Adrenalin]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]|| Thea Sedláčková || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martinn Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6638</id>
		<title>Portál:Projekty/Informační systémy a zdroje</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Port%C3%A1l:Projekty/Informa%C4%8Dn%C3%AD_syst%C3%A9my_a_zdroje&amp;diff=6638"/>
		<updated>2014-10-09T08:30:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jakub.Nezdoba: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Heslo !! Student !! Hodnocení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoanalýza]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Komunikace]] ||  Kristýna Sivoková|| &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychoterapie]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Leon Festinger]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychofyzika]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Schizofrenie]] ||Kristýna Matoušová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Hermann von Helmholtz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber]]‏‎ ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Daniel Kahneman]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Jean Piaget‏‎]] || Karolína Honsová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Vlastnosti‏‎]]  ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ivan Petrovič Pavlov]] ||Tereza Kolečková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Kurt Koffka‏‎]] || Martin Javůrek || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Asocianismus]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Deprese]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Úzkost]]||Martina Hanzlíková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Wilhelm Wundt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Testování statistických hypotéz]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Experiment]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Humanistická psychologie]]|| Petr Kosík || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Introspekce]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Intuice]]|| Samuel Říha || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Neverbální komunikace]] ||Kristína Janáková  || &lt;br /&gt;
|- &lt;br /&gt;
|[[Agresivita]] ||  || Linda Růžičková&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pozitivní psychologie]] || petra Doležalová  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Psychologické názory sofistů a Sokrata]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Aristoteles]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Edward Thorndike]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Gustav Theodor Fechner]]‏‎||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Chování]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Psychologie zdraví]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Ernst Heinrich Weber‏‎]] ||  ||  &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Mozek]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Serotonin]] ||Adéla Becková  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Fenomenologie]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Inzulín]]|| Jakub Nezdoba || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Forerův efekt]] || Lucie Froncová || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Haló efekt]] || Daniel Patzelt || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Pygmalion efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Motýlí efekt]]||Denisa Zábranská  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Reicher-Wheelerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Mentální reprezentace]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[John Dewey]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Lev Vygotskij]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Dunning-Krugerův efekt]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Extrospekce]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Hněv]] || Lukáš Kutil || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Radost]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Štěstí]]||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Nálada]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Afekt]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
|[[Pluralismus v psychologii]] ||  || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Atribuce]]||   || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| [[Seberealizace]]|| Martinn Pech || &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* V případě nejasností (například- co má dané heslo obsahovat) kontaktujte Nikolu Frollovou '''nikola.frollova@gmail.com'''&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jakub.Nezdoba</name></author>
		
	</entry>
</feed>