<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Jan.Stejskal</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Jan.Stejskal"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Jan.Stejskal"/>
	<updated>2026-05-15T16:32:48Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37843</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37843"/>
		<updated>2016-09-14T10:50:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Související články */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vztahy mezi tím, jakým '''znakem''' označujeme '''pojem''' v lidské mysli a jeho '''objekt''' v reálném světě se často zobrazuje pomocí [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|sémiotického trojúhelníku]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit [[Vyhledávače, vyhledávací nástroje#Efektivita vyhledávání informací|úspěšnost]] [[Rešerše|rešeršních]] dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Selekční jazyk, Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37842</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37842"/>
		<updated>2016-09-14T10:49:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vztahy mezi tím, jakým '''znakem''' označujeme '''pojem''' v lidské mysli a jeho '''objekt''' v reálném světě se často zobrazuje pomocí [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|sémiotického trojúhelníku]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit [[Vyhledávače, vyhledávací nástroje#Efektivita vyhledávání informací|úspěšnost]] [[Rešerše|rešeršních]] dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Selekční jazyk, Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37794</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37794"/>
		<updated>2016-09-12T09:01:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazykový znak */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Vztahy mezi tím, jakým '''znakem''' označujeme '''pojem''' v lidské mysli a jeho '''objekt''' v reálném světě se často zobrazuje pomocí [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|sémiotického trojúhelníku]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit [[Vyhledávače, vyhledávací nástroje#Efektivita vyhledávání informací|úspěšnost]] [[Rešerše|rešeršních]] dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37785</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37785"/>
		<updated>2016-09-09T12:05:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Stručné dějiny lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noam Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913) &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37784</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37784"/>
		<updated>2016-09-09T11:58:47Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Stručné dějiny lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noam Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
 Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913) &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37783</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37783"/>
		<updated>2016-09-09T11:56:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
 Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913) &amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37782</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37782"/>
		<updated>2016-09-09T11:46:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Stručné dějiny lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916&amp;lt;ref name_&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt;. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37781</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37781"/>
		<updated>2016-09-09T11:46:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Důležitá jména lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37776</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37776"/>
		<updated>2016-09-08T14:27:22Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit [[Vyhledávače, vyhledávací nástroje#Efektivita vyhledávání informací|úspěšnost]] [[Rešerše|rešeršních]] dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37775</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37775"/>
		<updated>2016-09-08T14:26:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Související články */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37774</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37774"/>
		<updated>2016-09-08T14:25:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37773</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37773"/>
		<updated>2016-09-08T14:25:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dějiny lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Stručné dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
'''Starověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako [[Platón]], nebo [[Aristoteles]] se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Středověk''' &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov.&lt;br /&gt;
'''Renesance'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''Novověk'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal [[Noah Chomsky]].&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
'''20. století'''&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, co ž umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:&lt;br /&gt;
* Strukturalistická lingvistika&lt;br /&gt;
** Pražský škola&lt;br /&gt;
** Ženevská škola&lt;br /&gt;
** Kodaňská škola&lt;br /&gt;
** Americká škola&lt;br /&gt;
* Transformačně-generativní gramatika&lt;br /&gt;
** Noam Chomsky a jeho žáci&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37772</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37772"/>
		<updated>2016-09-08T13:39:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě &lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachronní''' - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37771</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37771"/>
		<updated>2016-09-08T13:35:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Další obory lingvistiky: */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě podobě&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachroní''' - srudium jazyků v průběhu času, zaměřena především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoj&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - poúpis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce&lt;br /&gt;
* Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornst i prvidlům této tvorby&lt;br /&gt;
* Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37770</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37770"/>
		<updated>2016-09-08T13:16:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě podobě&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
** '''Diachroní''' - srudium jazyků v průběhu času, zaměřena především na jejich proměny&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoj&lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky&lt;br /&gt;
* Matematická - poúpis jazyka pomocí matematický metodami&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další obory lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka&lt;br /&gt;
* Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví, &lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37769</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37769"/>
		<updated>2016-09-08T12:49:34Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Důležitá jména lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**Synchronní - studium jednoho, nebo více jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě podobě&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
* Diachroní - &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další odvětví lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) &amp;lt;ref&amp;gt;Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson&amp;lt;/ref&amp;gt; - rusko-americký lingvista a literární teoretik&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37768</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37768"/>
		<updated>2016-09-08T12:46:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**Synchronní - studium jednoho, nebo více jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě podobě&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
* Diachroní - &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další odvětví lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37704</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37704"/>
		<updated>2016-09-06T07:49:58Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická - obecné, vědecké zkoumání&lt;br /&gt;
**Synchronní - studium jednoho, nebo více jazyků v jediné současné podobě&lt;br /&gt;
*** Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Více jazyků  &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka&lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další odvětví lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37703</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37703"/>
		<updated>2016-09-06T07:38:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická &lt;br /&gt;
**Synchronní &lt;br /&gt;
***Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (kontrastivní/konfrontační) &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná &lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další odvětví lingvistiky: ===&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37702</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37702"/>
		<updated>2016-09-06T07:37:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Klíčová slova */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická &lt;br /&gt;
**Synchronní &lt;br /&gt;
***Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (kontrastivní/konfrontační) &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná &lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další odvětví lingvistiky:&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazyk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37701</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37701"/>
		<updated>2016-09-06T07:37:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Důležitá jména lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická &lt;br /&gt;
**Synchronní &lt;br /&gt;
***Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (kontrastivní/konfrontační) &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná &lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další odvětví lingvistiky:&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)&amp;lt;ref&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. &amp;lt;/ref&amp;gt; - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]] (1928-)&amp;lt;ref&amp;gt;Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky&amp;lt;/ref&amp;gt; - americký teoretický lingvista&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37700</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37700"/>
		<updated>2016-09-06T07:29:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická &lt;br /&gt;
**Synchronní &lt;br /&gt;
***Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (kontrastivní/konfrontační) &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná &lt;br /&gt;
* Počítačová&lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další odvětví lingvistiky:&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Fonologie&lt;br /&gt;
* Morfologie - tvarosloví&lt;br /&gt;
* Syntax&lt;br /&gt;
* Stylistika&lt;br /&gt;
* Gramatika&lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37699</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37699"/>
		<updated>2016-09-06T07:24:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Dělení lingvistiky */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* Teoretická &lt;br /&gt;
**Synchronní &lt;br /&gt;
***Jeden jazyk &lt;br /&gt;
*** Víc jazyků (kontrastivní/konfrontační) &lt;br /&gt;
* Diachroní &lt;br /&gt;
** Jeden jazyk (historická) &lt;br /&gt;
** Víc jazyků (komparativní) &lt;br /&gt;
* Aplikovaná &lt;br /&gt;
* Komputační &lt;br /&gt;
* Matematická&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Další odvětví lingvistiky:&lt;br /&gt;
* Fonetika&lt;br /&gt;
* Morfologie&lt;br /&gt;
* Syntax &lt;br /&gt;
* Lexikologie – nauka o slovní zásobě&lt;br /&gt;
* Lexikografie – tvorba slovníků&lt;br /&gt;
* &lt;br /&gt;
*&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37698</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37698"/>
		<updated>2016-09-06T07:06:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.&amp;lt;ref&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37697</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37697"/>
		<updated>2016-09-06T06:50:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37696</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37696"/>
		<updated>2016-09-06T06:49:51Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Související články */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v ligvistice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37695</id>
		<title>Lingvistika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&amp;diff=37695"/>
		<updated>2016-09-06T06:49:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: Založena nová stránka s textem „{{Pracuje se|pěti dnů}}  == Dějiny lingvistiky ==  == Dělení lingvistiky ==  == Důležitá jména lingvistiky == * Ferdinand de Saussure * Noam…“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dějiny lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dělení lingvistiky ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Důležitá jména lingvistiky ==&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Noam Chomsky]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* Lingvistika, Jazykk&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37694</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37694"/>
		<updated>2016-09-06T06:25:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Možnosti řešení lingvistických problémů */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit [[Vyhledávače, vyhledávací nástroje#Efektivita vyhledávání informací|úspěšnost]] [[Rešerše|rešeršních]] dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37693</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37693"/>
		<updated>2016-09-06T06:14:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Lingvistika (jazykověda) */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Podrobnější informace najdete v článku [[Lingvistika]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37692</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37692"/>
		<updated>2016-09-05T17:30:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu, přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rozsahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívající v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmyslných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokumentu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37691</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37691"/>
		<updated>2016-09-05T17:25:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Další možnosti řešení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmylsných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokuemntu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ono, pod, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37690</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37690"/>
		<updated>2016-09-05T17:24:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Další možnosti řešení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání '''[[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů''' pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmylsných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokuemntu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37689</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37689"/>
		<updated>2016-09-05T17:23:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Možnosti řešení */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Další možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
Vedle a zároveň v souvislosti s používání řízeného slovníku existují i další způsoby pomáhající automatizovanému zpracovávání přirozeného jazyka a minimalizující lingvistické problémy. V různých systémech bývají v různé míře zapojeny při zpracovávání dokumentu a při zadávání a vyhodnocování dotazu.&lt;br /&gt;
* Mezi základní možnosti řešení patří využívání [[Booleovské operátory|booleovských]] nebo [[Proximitní operátory|proximitních]] operátorů pro vyjádření kontextu, souvislostí mezi pojmy nebo doplňování znaků v rámci variability grafického zápisu. Mezi jedno z častých řešení počítajících i s uživatelem neznalým operátorů je automatické '''pravostranné doplňování'''.&lt;br /&gt;
* '''Derivátor''' - Tento systémový nástroj dokáže vygenerovat všechny možné podoby zadaného slova. Využíván může být především při vyhodnocování dotazu. Jeho nevýhodou je, že vyžaduje zadání přesných pravidel generování, bez nichž by docházelo k vytváření a vyhledávání nesmylsných tvarů slov. I tak ale jeho spolehlivost není stoprocentní.&lt;br /&gt;
* '''Lemmatizátor''' - Jedná se o nástroj svým způsobem opačný k derivátoru. Lemmatizátor slouží k převodu slova na základní slovníkový tvar, nebo holý kmen, nebo ještě menší část společnou slovům selekčně ekvivalentním. Využíván bývá jak při indexaci dokuemntu, tak při vyhodnocování dotazu. Díky zapojení tohoto nástroje dochází ke zmenšení indexu a tím i ke zrychlení vyhledávání.&lt;br /&gt;
* '''Slovník stop-slov''' - jedná se o seznam nevýznamných slov, jejichž zanášení do indexu a i vyhledávání ze zadaného dotazu nemá smysl (''se, a, ne, nebo''). Vynechání těchto slov zmenšuje index a zrychluje vyhledávání bez ztráty přesnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37688</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37688"/>
		<updated>2016-09-05T16:50:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Řeč je podle autora nejvyšší pojem z těchto tří. Jeho komplexnost ale přesahuje meze lingvistiky a zasahuje do mnoha jiných vědních disciplín. Proto se řeči již dále prakticky nevěnuje.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37687</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37687"/>
		<updated>2016-09-05T16:43:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Volný a řízený slovník */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&lt;br /&gt;
* '''Volný slovník''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality díky jeho vysoké vyjadřovací schopnosti. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší. Výsledky vyhledávání tedy nebývají úplné.&lt;br /&gt;
* '''Řízený slovník''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''slovník strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** Řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37686</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37686"/>
		<updated>2016-09-05T16:41:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Problematika neúplnosti a nepřesnosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|homonymie]] u použitých termínů vyhledávání hrozí, že získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* V případě existence [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|synonymie]] u použitého termínu vyhledávání nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka existuje všechny. Pokud systémové řešení, nebo způsob zadání dotazu nezajistí vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků vyžaduje přesné zadání. Pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Volný a řízený slovník ===&lt;br /&gt;
Selekční jazyky slouží jako systém pro organizování znalostí. V současnosti je trend pojem &amp;quot;''selekční jazyk''&amp;quot; dokonce úplně nahradit pojmem &amp;quot;''systém organizace znalostí''&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;. Pokud je jako takový systém organizace znalostí používán systém založený na lexikálních položkách, lze jej definovat jako '''slovník'''.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
Slovník může být:&lt;br /&gt;
* '''Volný''' - Jako volný slovník označujeme takový soubor lexikálních prvků, kde neexistuje předem dané ohraničení rosahu ani jasně definovaný význam prvků. Takový slovník se prakticky rovná přirozenému jazyku.&lt;br /&gt;
** Výhodou volného slovníku je právě jeho neohraničenost. Je v něm možné zachytit celý rozsah reality. Jeho úspěšné používání však vyžaduje jistou míru inteligence při zpracovávání. Výše zmíněné prvky přirozeného jazyka způsobující neúplnost a nepřesnost tento typ slovníků neřeší.&lt;br /&gt;
* '''Řízený''' - Opakem volného slovníku je slovník řízený. V něm je definován rozsah i význam jeho prvků. Někdy jsou zachyceny v řízeném slovníku i vztahy mezi jeho prvky. Takový slovník poté označujeme jako '''strukturovaný'''.&lt;br /&gt;
** řízený slovník lze úspěšně uplatnit při automatizaci procesů organizování znalostí. Jeho nedostatek spočívájící v nutnosti přizpůsobovat organizovanou realitu prvkům tohoto slovníku vynahrazuje jeho úplnost při vyhledávání. Všechny správně definované prvky jsou rovněž vždy vyhledány.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37685</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37685"/>
		<updated>2016-09-05T16:12:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk přirozený a jazyk umělý */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37684</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37684"/>
		<updated>2016-09-05T16:11:37Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk přirozený a jazyk umělý */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kovar&amp;quot;&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. informační jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001552&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37683</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37683"/>
		<updated>2016-09-05T13:52:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je v tomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidské komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá '''selekční jazyk''' do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky '''informační''', tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37682</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37682"/>
		<updated>2016-09-05T13:50:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot;&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidké komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá selekční jazyk do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky informační, tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref name=&amp;quot;Balikova&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37681</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37681"/>
		<updated>2016-09-05T13:49:20Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk přirozený a jazyk umělý */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Formální&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidké komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve výše naznačeném rozdělení spadá selekční jazyk do kategorie jazyků umělých, formálních. Ještě konkrétněji je řazen mezi jazyky informační, tedy sloužící k zachycení a zpracování informací.&amp;lt;ref&amp;gt;KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI). &amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-05]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37680</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37680"/>
		<updated>2016-09-05T13:35:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk přirozený a jazyk umělý */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
Jazyk je systém znaků, ale v obecném chápání pojmu spočívá jeho přednostní funkce v umožnění komunikace mezi minimálně dvěma partnery. Těmi se nejčastěji myslí lidé. Tato podmínka však není absolutně nezbytná, abychom mohli systém znaků označit za &amp;quot;jazyk&amp;quot;. Podle používaného '''kódu''' komunikace (kód = strukturovaný systém znaků) lze jazyky dělit na:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Jazyk lidský&lt;br /&gt;
** Jazyk&lt;br /&gt;
*** Jazyk přirozený - &lt;br /&gt;
**** Standardní&lt;br /&gt;
**** Jiný (např. dialekt)&lt;br /&gt;
*** Jazyk umělý&lt;br /&gt;
**** Mezinárodní (např. esperanto)&lt;br /&gt;
** Nejazyk = parajazyk (mimika, gesta, držení těla)&lt;br /&gt;
* Jazyk živočišný&lt;br /&gt;
** Akustický&lt;br /&gt;
** Kinesický (mimika, držení těla, gestikulace)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předmětem studia lingvistiky je především '''přirozený jazyk'''. Tedy jazyk běžné mezilidké komunikace touto komunikací v průběhu času vytvářen, pozměňován a inovován. Tím se liší od formálního jazyku, který je přísně exaktní a má jasně definovanou gramatiku i slovník (např. programovací jazyky).&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37679</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37679"/>
		<updated>2016-09-05T12:48:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Klíčová slova */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
* [[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], Jazykový znak&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37678</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37678"/>
		<updated>2016-09-05T12:48:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Související články */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
* [[Selekční jazyk]]&lt;br /&gt;
* [[Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka]]&lt;br /&gt;
* [[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37677</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37677"/>
		<updated>2016-09-05T12:45:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Jazyk v pojetí Ferdinanda de Saussure */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně prostoru je vtomto díle věnováno pojmu řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37676</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37676"/>
		<updated>2016-09-05T12:43:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně rozebýraným je pojem řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk přirozený a jazyk umělý ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37675</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37675"/>
		<updated>2016-09-05T12:42:45Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Foném */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně rozebýraným je pojem řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37674</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37674"/>
		<updated>2016-09-05T12:42:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Prvky lexému */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně rozebýraným je pojem řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Morfém, lexém, foném ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Morfém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Morfém''' je &amp;quot;minimální funkční a abstraktní jednotka jazyka s vlastním významem&amp;quot;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Jedná se o základní jednotku '''morfologie''', tedy odvětví lingvistiky věnující se tvorbě slov. Podle role morfému při tvorbě slov rozlišujeme '''morfém lexikální''', který tvoří základ slova, a '''morfém gramatický''', který nese gramatický význam - číslo, rod, pád.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;Strossa&amp;quot;&amp;gt;STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3. &amp;lt;/ref&amp;gt; Toto dělení úzce souvisí s níže popsanými prvky lexému.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Lexém ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Lexém''' je stavební jednotka slovníku, neboli znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedná se o základní jednotku, se kterou pracuje odvětví lingvistiky věnující se slovní zásobě - '''lexikologie'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Každý lexém je možné rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Foném ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Foném''' je hláska, neboli minimální systémová jednotka nesémantická, avšak funkční, schopná rozlišit v kombinaci s jinými prvky význam.&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;small&amp;gt;např.:&amp;lt;br&amp;gt;&lt;br /&gt;
&amp;lt;u&amp;gt;d&amp;lt;/u&amp;gt;en '''X''' &amp;lt;u&amp;gt;t&amp;lt;/u&amp;gt;en&amp;lt;/small&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zvukové stránce jazyka se věnují obory '''fonetika''' a '''fonologie'''.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37673</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37673"/>
		<updated>2016-09-05T12:02:12Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Lingvistika (jazykověda) */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně rozebýraným je pojem řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Prvky lexému ===&lt;br /&gt;
Každý jednotlivý '''lexém''' - stavební jednotka slovníku, znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; - lze v rámci [[Gramatika|morfologického rozboru]] rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37672</id>
		<title>Teoretické základy selekčních jazyků v lingvistice</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Teoretick%C3%A9_z%C3%A1klady_selek%C4%8Dn%C3%ADch_jazyk%C5%AF_v_lingvistice&amp;diff=37672"/>
		<updated>2016-09-05T11:48:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Jan.Stejskal: /* Lingvistika (jazykověda) */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;{{Pracuje se|pěti dnů}}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]] neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti&amp;lt;ref&amp;gt;Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000002772&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Selekční jazyk]] může být definován jako řízený soubor lexikálních jednotek vybraných z přirozeného jazyka a užívaných k vyjádření témat dokumentů&amp;lt;ref&amp;gt;Balíková, Marie. selekční jazyk. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&amp;amp;doc_number=000001625&amp;amp;local_base=KTD.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vlastnosti jazyka, jazykových prvků a vztahy mezi nimi výrazně ovlivňují způsob tvorby a používání selekčních jazyků, včetně nároků na identifikaci termínů použitých v daném selekčním jazyce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Lingvistika (jazykověda) ==&lt;br /&gt;
Lingvistika studuje jazyk jako systém znaků. V tomto systému jí zajímají:&lt;br /&gt;
* struktura jazyka&lt;br /&gt;
* součásti jazyka&lt;br /&gt;
* pravidelnosti i nepravidelnosti&lt;br /&gt;
* fungování jazyku jako prostředku komunikace&amp;lt;ref name=&amp;quot;Hajicova1&amp;quot;&amp;gt;HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Studovat lze jeden, nebo více jazyků najednou jejich porovnáváním. Jazyky jsou zkoumány v daném momentě, nebo v rámci jejich vývoje. Podle konkrétního předmětu studia dochází k dělení lingvistiky do jednotlivých odvětví.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot;&amp;gt;ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zájem o jistý druh sledování a studia jazyka se v lidské civilizaci objevoval od počátku starověku. Velkým impulzem byla renesance se svým zájmem o klasickou latinu. Moderní lingvistika se datuje od roku 1916, kdy byla vydána kniha '''Kurz obecné lingvistiky''' od [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]].&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot;&amp;gt;SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Více informací v samostatném [[Lingvistika|článku]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Jazyk v pojetí [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] ==&lt;br /&gt;
[[Soubor:Ferdinand de Saussure.jpg|náhled|vpravo|Ferdinand de Saussure]]&lt;br /&gt;
V díle Ferdinanda de Saussure došlo k oddělení '''mluvy''' (parole), '''řeči''' (langage) a '''jazyka''' (langue). Nejméně rozebýraným je pojem řeči (langage). Jazyk je systémem '''jazykových znaků''', které mohou být vyjádřeny akusticky pomocí mluvy, nebo graficky pomocí '''písma'''. Při mluvení (mluvě) dochází k následujícím procesům:&lt;br /&gt;
# V mozku mluvčího dochází k asociaci pojmů s akustickými prvky&lt;br /&gt;
# Mluvidla vydávají zvuky&lt;br /&gt;
# Naslouchající vnímá zvuky&lt;br /&gt;
# V mozku naslouchajícího dochází k asociaci akustických prvků s pojmy.&lt;br /&gt;
Mluva je tedy procesem v zásadě fyzikálním. Jazyk je do značné míry svázán se společenskými konvencemi. Je však mezi nimi úzká souvislost. Bez mluvy nelze komunikovat jazyk, ale bez jazyka nelze porozumět mluvě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
=== Jazykový znak ===&lt;br /&gt;
Jazykový znak je základní částí jazyka. Skládá se z označujícího akustického obrazu (může být jen myšlen) a označovaného asociovaného pojmu. Díky používání pojmů '''označující''' a '''označený''' je Ferdinand de Saussure pokládán i za zakladatele [[Sémantika|sémantiky]].&lt;br /&gt;
==== Vlastnosti jazykového znaku ====&lt;br /&gt;
Jazykový znak kromě toho, že v sobě kombinuje označované a označující, má i další vlastnosti:&lt;br /&gt;
* '''Arbitrárnost.''' Neexistuje logická souvislost mezi označovaným a označujícím. Podoba znaku je dána čistě konvencí. I zvukomalebná slova v různých jazycích liší.&lt;br /&gt;
* '''Lineárnost'''. Jazykový znak vždy existuje v prostoru a čase. V jiné době a na jiném místě se podoba označujícího akustického znaku může lišit i v rámci nominálně stejného jazyka.&lt;br /&gt;
* '''Neproměnlivost'''. Nelze libovolně volit, jaký znak použiji. Kromě výše zmíněné arbitrárnosti rozhoduje například i nutnost držet se daného jazyka komunikace.&lt;br /&gt;
* '''Proměnlivost'''. Tato vlastnost souvisí s výše zmíněnou lineárností. V průběhu času dochází používáním jazyka masou mluvčích k posunu mezi označujícím a označovaným. Zatímco lineárnost upozorňovala na časoprostorové ohraničení jazykového znaku, proměnlivost upozorňuje na jistotu změny.&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Tvarosloví a pravopisná variabilita přirozeného jazyka ==&lt;br /&gt;
=== Prvky lexému ===&lt;br /&gt;
Každý jednotlivý '''lexém''' - stavební jednotka slovníku, znaková jednotka vyjadřující pojem nesoucí význam&amp;lt;ref name=&amp;quot;Kucerova&amp;quot;&amp;gt;KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&amp;lt;/ref&amp;gt; - lze v rámci [[Gramatika|morfologického rozboru]] rozložit na tyto nižší prvky:&amp;lt;ref name=&amp;quot;Saussure&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
* '''Koncovka''' – určuje tvar slova, může být i nulová („''žen''“)&lt;br /&gt;
* '''Kmen''' – zbytek lexému po odstranění koncovky&lt;br /&gt;
* '''Kořen''' – neredukovatelná část, společný základ všech souvisejících slov, nižší prvek, než kmen&lt;br /&gt;
* '''Prefix''' – předchází kořenu při tvorbě slova&lt;br /&gt;
* '''Sufix''' - připojením za kořen vytváří kmen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Flexe ===  &lt;br /&gt;
Některé jazyky mají bohaté časování, skloňování nebo ohýbání slov. Jedná se o grafickou změnu souboru znaků tvořících lexém pro vyjádření gramatické kategorie (rod, pád, vid,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;Cermak&amp;quot; /&amp;gt;. Odborným termínem se tento jev nazývá '''flexe'''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tyto změny grafické podoby slova bez změny podoby [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] (označovaného) komplikují situaci při vytváření a využívání selekčních jazyků. Selekční jazyky se musí vyrovnat s faktem, že na první pohled odlišné kombinace znaků je třeba chápat jako čistá synonyma se stejným [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátem]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Pravopisná variabilita ===&lt;br /&gt;
Některé jazyky používají rozdílné zápisy pro stejná slova v geograficky odlišných územích. Velmi známým je [https://en.wikipedia.org/wiki/Comparison_of_American_and_British_English rozdíl mezi americkou a britskou angličtinou]. Opět zde lze narazit na graficky odlišnou podobu zápisu označení pro stejný [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotát]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problematika nejednoznačnosti jazyka ==&lt;br /&gt;
Při obecné komunikaci i zpracovávání textu nám mohou dělat potíže problémy '''nejednoznačnosti jazyka'''. Jedná se o situaci, kdy jedna označovaná entita nemá v rámci jazyka jeden označující termín, nebo pokud při flexi (skloňování, časování) dochází k vytváření nejednoznačných tvarů slov. V těchto situacích není snadné rozhodnout, k jakému [[teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice#Sémiotický (sémantický) trojúhelník|denotátu]] konkrétní podoba slova odkazuje.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Prvky jazyka mohou nabývat [[Vztahy mezi prvky jazyka|různých vztahů]], se kterými je potřeba v oblasti selekčních jazyků počítat. Ačkoliv tyto vztahy mohou nabývat mezi sebou i celé věty, pro selekční jazyky jsou důležitější vztahy mezi jednotlivými slovy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Možnosti řešení lingvistických problémů ==&lt;br /&gt;
=== Problematika neúplnosti a nepřesnosti ===&lt;br /&gt;
Lingvistická nejednoznačnost jazyka, stejně jako lexikální a tvaroslovná flexibilita mohou snížit úspěšnost rešeršních dotazů.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Homonymie|Homonymie]] - získáme i nerelevantní výsledky pro nerelevantní denotace termínu. Klesá přesnost.&lt;br /&gt;
* [[Vztahy mezi prvky jazyka#Synonymie|Synonymie]] - nezískáme všechny relevantní dokumenty bez použití všech vhodných synonym. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Variabilita zápisu a flexe jazyka - bez vyhledání všech v úvahu přicházejících podob termínu přicházíme o část relevantních výsledků. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
* Slovní spojení u prekoordinovaných selekčních jazyků - pokud není vyhledávána přesná podoba slovního spojení, nejsou ve výsledku všechny relevantní zdroje. Klesá úplnost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Možnosti řešení ===&lt;br /&gt;
==== Na straně systému ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Na straně uživatele ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Použitá literatura ===&lt;br /&gt;
* ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva. Zpracování přirozeného jazyka. MAŘÍK, Vladimír. Umělá inteligence. Praha: Academia, 1997, s. 244-256. ISBN 80-200-0504-8.&lt;br /&gt;
* HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.&lt;br /&gt;
* KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky: pro potřeby ústředních úřadů, výzkumných ústavů, podniků socialistického sektoru, vysokých a odborných škol. 2. vyd. Praha: UVTEI, Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. Učební texty (ÚVTEI).&lt;br /&gt;
* KUČEROVÁ, Helena. Organizace znalostí [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2014, 138 s. [cit. 2016-05-29]. Elektronické studijní texty ÚISK. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240&lt;br /&gt;
* SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.&lt;br /&gt;
* STROSSA, Petr. Počítačové zpracování přirozeného jazyka. Praha: Oeconomica, 2011. Odborná kniha s vědeckou redakcí. ISBN 978-80-245-1777-3.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
[[Selekční jazyk]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Ferdinand de Saussure]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Vztahy mezi prvky jazyka]]&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
[[Teoretické základy selekčních jazyků v sémiotice]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
[[Lingvistika]], [[Selekční jazyk]], [[Jazyk]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Jan.Stejskal</name></author>
		
	</entry>
</feed>