<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Lenka.Pithova</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Lenka.Pithova"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Lenka.Pithova"/>
	<updated>2026-05-13T19:47:42Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32011</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32011"/>
		<updated>2016-02-10T14:42:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi '''usiloval o zřízení veřejné knihovny''', která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: [[filozofie|filozofie]], teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého ''snaze pro zřízení veřejných knihoven'' a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je '''nejstarší veřejná knihovna ve Francii''', je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk '''Guttenbergovy bible''' zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32010</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32010"/>
		<updated>2016-02-10T14:41:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi '''usiloval o zřízení veřejné knihovny''', která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého ''snaze pro zřízení veřejných knihoven'' a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je '''nejstarší veřejná knihovna ve Francii''', je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk '''Guttenbergovy bible''' zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32009</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32009"/>
		<updated>2016-02-10T14:41:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi u'''siloval o zřízení veřejné knihovny''', která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého ''snaze pro zřízení veřejných knihoven'' a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je '''nejstarší veřejná knihovna ve Francii''', je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk '''Guttenbergovy bible''' zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32008</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32008"/>
		<updated>2016-02-10T14:40:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu a knihovnictví */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého ''snaze pro zřízení veřejných knihoven'' a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je '''nejstarší veřejná knihovna ve Francii''', je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk '''Guttenbergovy bible''' zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32007</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=32007"/>
		<updated>2016-02-10T14:39:40Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Mazarinova knihovna */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je '''nejstarší veřejná knihovna ve Francii''', je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk '''Guttenbergovy bible''' zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32006</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32006"/>
		<updated>2016-02-10T14:37:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Německu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma ''&amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;'', která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v '''projekt Manhattan'''.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za '''1 dolar'''. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní [[entropie|entropii]] a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval '''myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi''', které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. ''&amp;quot;démonem&amp;quot;'', který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard '''dokázal, že pojem informace má důležitou roli''' i na '''poli termodynamických systémů a fyziky'''. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32005</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32005"/>
		<updated>2016-02-10T14:37:01Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* USA */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v '''projekt Manhattan'''.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za '''1 dolar'''. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní [[entropie|entropii]] a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval '''myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi''', které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. ''&amp;quot;démonem&amp;quot;'', který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard '''dokázal, že pojem informace má důležitou roli''' i na '''poli termodynamických systémů a fyziky'''. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32004</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32004"/>
		<updated>2016-02-10T14:35:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v '''projekt Manhattan'''.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní [[entropie|entropii]] a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval '''myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi''', které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. ''&amp;quot;démonem&amp;quot;'', který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard '''dokázal, že pojem informace má důležitou roli''' i na '''poli termodynamických systémů a fyziky'''. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32003</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32003"/>
		<updated>2016-02-10T14:34:56Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v '''projekt Manhattan'''.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní [[entropie|entropii]] a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval '''myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi''', které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. ''&amp;quot;démonem&amp;quot;'', který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32002</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32002"/>
		<updated>2016-02-10T14:33:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* USA */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v '''projekt Manhattan'''.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32001</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=32001"/>
		<updated>2016-02-10T14:32:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že [[informace|informaci]] přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31999</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31999"/>
		<updated>2016-02-10T14:31:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolukonstruktér  s Enricem Fermim při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi [[informace|informací]]  a [[druhý termodynamický zákon|druhým termodynamickým zákonem]]. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31996</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31996"/>
		<updated>2016-02-10T14:25:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných [[patent|patentů]] např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31995</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31995"/>
		<updated>2016-02-10T14:23:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli '''&amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot;''' ve zkratce používáno jako '''&amp;quot;MED&amp;quot;''', byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31992</id>
		<title>Vývoj písma</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31992"/>
		<updated>2016-02-10T14:07:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Počátky písma */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Písmo zachovává jazyky národů i těch, které dávno vymřeli. Prakticky písmo zachovává dějiny. Písmo je výtvorem čistě lidského a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Písmo se vyvíjelo 5 000 let, tedy jako samotná lidská civilizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Předchůdci písma ===&lt;br /&gt;
Na počátku vývoje písma jsou &amp;quot;upamatovací&amp;quot; značky, které měly spíše praktický důvod. Byly to první pokusy lidstva o sdělení. Např. umístěný šíp, ukazují hrotem směr lovci, který se opozdil, aby věděl, kudy má následovat tlupu. Číselné vztahy a pojmy se vyjadřovaly tzv. uzly na šňůrách - kipu. Toto písmo bylo užíváno ve Střední a Jižní Americe. Kipu měla často funkci kalendáře. Šňůry byly odlišené různými barvami. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. &amp;quot;pletači&amp;quot; uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Z prehistorické doby se nejvíce dochovaly obrazy na jeskynních stěnách. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - &amp;quot;tragédie lovce&amp;quot;, Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr má např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Počátky písma ===&lt;br /&gt;
V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie. Egyptské hieroglyfy jsou považovány za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př.n.l až do první poloviny 3. století n.l. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Původně to bylo obrázkové písmo a hláskové písmo z něho vzniklo tak, že každého z 24 různých obrázkových znaků bylo použito k označení '''jediné samohlásky'''. Byla to tedy dlouhá cesta od ideografů přes slabiky až k písmu hláskovému. Hieroglyfy sloužily zejména k monumentálním nápisům (tesali a ryli je do kamene, někdy je i barvili). Užívání písma bylo velmi usnadněno vynálezem papyru a úpravy do svitků. Svitky se vyráběly z rostliny papyrus, která rostla v bažinách u řeky Nilu. Výhody papyru přispěly ke zjednodušení písma – tzv. písmo hieratické a dále démotické. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Démotické písmo je lidová, kurzívní forma hieratického písma. Nejznámějším objevem je Rosettská deska, která byla nalezena roku 1799 Champollienem a díky ní bylo egyptské písmo rozluštěno. Další významnou oblastí je Mezopotámie, nížina mezi Eufratem a Tigridem, kde sídlil národ Sumerů. Sumerové využívaly k psaní hliněné tabulky. Tabulky vynikaly svou trvanlivostí a mnoho se jich tedy zachovalo až do dnešní doby. Sumerové měli tzv. klínové písmo. Od 8. stol. př. n. l. pronikly do Mezopotámie vlny semitských přistěhovalců. Vítězní Aramejci pronikají celou zemí. Aramejské písmo vzniklé z písma fénického tak vytlačilo písmo klínové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Definitivní zánik písma nastal po porážce Babylónu Peršany. U konce asyrské říše se tu objevuje velmi důležitá osoba, ve spojitosti s knihovnictvím – Assurbanipal z Ninive, který vynikal svými kulturními zájmy. V Ninive zřídil velkou knihovnu, pro kterou nechal opsat všechny možné, dostupné tabulky z chrámů a soukromí obyvatel. Bylo později objeveno 20 000 hliněných tabulek s kulturním významem. Roku 2 350 př. n. l. Chetité převzali klínové písmo. Chetité byli svým původem neznámý. Českému vědci Bedřichu Hroznému se však podařilo odhalit dějiny tajemného národa, který přišel z Malé Asie indoevropského původu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fénické písmo ===&lt;br /&gt;
Své písmo vytvořily ve 12. až 12. stol. př. n. l. Abeceda obsahovala 22 hláskových znaků, které měli ustálené pořadí. Opustili od obrázkového písma a zvolili jednoduché tvary písma. Fénické písmo nese světový význam. Četlo se zleva doprava, stejně jako písmo egyptské. Písmo se šířilo středomořskými obchodními cestami Féničanů, avšak nebylo písmem podmanitelským. Mezi známé, nalezené nápisy byly nalezeny např. na sarkofágu krále Ahirama z Gebalu, náhrobní kámen krále Ešmunazara sidonského (nejrozsáhlejší). Hlavní oporu fénické kultury-Kartágo vyvrátili Římané.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Řecko a Řím – latinka ===&lt;br /&gt;
Řecká abeceda se rozšířila po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pronikla i na pevninu a jejích osad. Z východořeckého vznikla řecká abeceda a ze zápodořeckého abeceda latinská. Řekové psali štětcem, nebo psaní tyčinkou. Mimo lapidárního a kapitálního písma vznikly i lehčí formy písma – unciální a kurzívní. Pro rozvoj řeckého písemnictví byl důležitý jak papyrus tak později pergamen (vyráběl se z telecí, ovčí nebo kozlí kůže). K nejstarším památkám dochovaných na pergamenu patří úryvek z Iliady (cca 3. stol. n. l.) a tři rukopisy bible . vatikánský, sinajský a alexandrijský. Na základě zájmu o řecké písmo vytvořili bratři Cyril a Metoděj staroslověnské písmo hlaholské, užívaným ve Velkomoravské říši. Ve 4. stol. př. n. l. se Řekové usadili v Alexandrii. Během tří století vybudovali nejvýznamnější knihovny. V Múseionu (za vláday Caesara) bylo uloženo na 700 000 svitků. Řekové se také naučili od Egypťanů knihy ilustrovat. Ilustrovala se jak krásná literatura tak i např. vědecké práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Etruskové přijali řecké písmo v západní formě a upravili ho podle svých potřeb. Tuto podobu později převzali Římané, kterým ve 3. stol. n. l. podlehli a Etruský jazyk zanikl. Vývoj etruské abecedy k latince nebyl přímý, latinka se formovala prostřednictvím jiných kultur (Venetové, Ligurové, Rétové…).  Nejstarší známý text psaný latinkou je nápis na zlaté sponě nalezené v Praeneste. Největší rozmach římského písemnictví nastal za doby císařské. Mimo písma nápisového vzniklo též písma jako jsou kapitála, rustika, unciála, kurzíva atd. Čechové přijali latinské písmo a rozšířili ho o diakritická znaménka. Před přijetím křesťanství Češi ani Slováci písmo neznali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;KNEIDL, Pravoslav. &amp;lt;i&amp;gt;Z historie evropské knihy: po stopách knih, knihtisku a knihoven&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989, 143 s.&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31991</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31991"/>
		<updated>2016-02-10T14:06:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Mazarinova knihovna */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bibliothèque_Mazarine&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31990</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31990"/>
		<updated>2016-02-10T14:01:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.informationphilosopher.com/solutions/scientists/szilard/&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31989</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31989"/>
		<updated>2016-02-10T13:57:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;BIOGRAPHY.COM, Editors. &amp;lt;i&amp;gt;Leo Szilard Biography&amp;lt;/i&amp;gt;. n/a. Dostupné také z: http://www.biography.com/people/leo-szilard-9500919&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31974</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31974"/>
		<updated>2016-02-10T10:21:21Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude&amp;lt;/i&amp;gt;. 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Gabriel_Naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31973</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31973"/>
		<updated>2016-02-10T10:19:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;!doctype html&amp;gt; &amp;lt;!--[if IE 7]&amp;gt;&amp;lt;html data-ytrk-page= [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/gabriel-naude&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31972</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31972"/>
		<updated>2016-02-10T10:17:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Dílo */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31971</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31971"/>
		<updated>2016-02-10T10:14:52Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu a knihovnictví */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31970</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31970"/>
		<updated>2016-02-10T10:12:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu a knihovnictví */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10].&amp;lt;/ref&amp;gt; Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10].&amp;lt;/ref&amp;gt; Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31969</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31969"/>
		<updated>2016-02-10T10:11:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu a knihovnictví */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31968</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31968"/>
		<updated>2016-02-10T10:11:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/gabriel_naudé&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31967</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31967"/>
		<updated>2016-02-10T10:08:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Německu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31966</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31966"/>
		<updated>2016-02-10T10:07:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* USA */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31965</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31965"/>
		<updated>2016-02-10T10:07:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Anglii */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leó_Szilárd&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31964</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31964"/>
		<updated>2016-02-10T10:01:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Německu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31963</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31963"/>
		<updated>2016-02-10T10:01:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* USA */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31962</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31962"/>
		<updated>2016-02-10T10:00:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Anglii */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31961</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31961"/>
		<updated>2016-02-10T09:59:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Působení v Německu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů. &amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Leó Szilárd&amp;lt;/i&amp;gt;. 2015. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31960</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31960"/>
		<updated>2016-02-10T09:56:05Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31958</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31958"/>
		<updated>2016-02-10T09:55:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31948</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31948"/>
		<updated>2016-02-10T09:41:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Zdroje obrázků */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31946</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31946"/>
		<updated>2016-02-10T09:41:24Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Zdroje obrázků */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Zdroje obrázků ====&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31945</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31945"/>
		<updated>2016-02-10T09:40:42Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Zdroje obrázků ==&lt;br /&gt;
[https://commons.wikimedia.org Wikimedia Commons]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31942</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31942"/>
		<updated>2016-02-10T09:39:00Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Odkazy */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31941</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31941"/>
		<updated>2016-02-10T09:38:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31937</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31937"/>
		<updated>2016-02-10T09:36:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31935</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31935"/>
		<updated>2016-02-10T09:36:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Zdroje obrázků */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika [[Budování fondu|budování knihoven a knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knihoven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31933</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31933"/>
		<updated>2016-02-10T09:34:49Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Zdroje obrázků */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AGabriel_Naude.jpg&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31929</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31929"/>
		<updated>2016-02-10T09:33:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Mazarinova knihovna */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.&amp;lt;ref&amp;gt;WIKIPEDIA. &amp;lt;i&amp;gt;Bibliothèque Mazarine&amp;lt;/i&amp;gt;. 2014. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31916</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31916"/>
		<updated>2016-02-10T09:22:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Význam pro informační vědu a knihovnictví */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih. &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31912</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31912"/>
		<updated>2016-02-10T09:19:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naude - Encyclopedia&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://www.theodora.com/encyclopedia/&amp;lt;/ref&amp;gt; &amp;lt;ref&amp;gt;&amp;lt;i&amp;gt;Gabriel Naudé&amp;lt;/i&amp;gt; [online]. WikiKnihovna, 2013 [cit. 2016-2-10]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/WikiKnihovna:Hlavní_strana&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31892</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31892"/>
		<updated>2016-02-10T08:48:06Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]]. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků. &amp;lt;ref name=maack /&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Odkazy ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31324</id>
		<title>Vývoj písma</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31324"/>
		<updated>2016-02-04T12:16:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Reference */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Písmo zachovává jazyky národů i těch, které dávno vymřeli. Prakticky písmo zachovává dějiny. Písmo je výtvorem čistě lidského a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Písmo se vyvíjelo 5 000 let, tedy jako samotná lidská civilizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Předchůdci písma ===&lt;br /&gt;
Na počátku vývoje písma jsou &amp;quot;upamatovací&amp;quot; značky, které měly spíše praktický důvod. Byly to první pokusy lidstva o sdělení. Např. umístěný šíp, ukazují hrotem směr lovci, který se opozdil, aby věděl, kudy má následovat tlupu. Číselné vztahy a pojmy se vyjadřovaly tzv. uzly na šňůrách - kipu. Toto písmo bylo užíváno ve Střední a Jižní Americe. Kipu měla často funkci kalendáře. Šňůry byly odlišené různými barvami. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. &amp;quot;pletači&amp;quot; uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Z prehistorické doby se nejvíce dochovaly obrazy na jeskynních stěnách. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - &amp;quot;tragédie lovce&amp;quot;, Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr má např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Počátky písma ===&lt;br /&gt;
V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie. Egyptské hieroglyfy jsou považovány za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př.n.l až do první poloviny 3. století n.l. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Původně to bylo obrázkové písmo a hláskové písmo z něho vzniklo tak, že každého z 24 různých obrázkových znaků bylo použito k označení '''jediné samohlásky'''. Byla to tedy dlouhá cesta od ideografů přes slabiky až k písmu hláskovému. Hieroglyfy sloužily zejména k monumentálním nápisům (tesali a ryli je do kamene, někdy je i barvili). Užívání písma bylo velmi usnadněno vynálezem papyru a úpravy do svitků. Svitky se vyráběly z rostliny papyrus, která rostla v bažinách u řeky Nilu. Výhody papyru přispěly ke zjednodušení písma – tzv. písmo hieratické a dále démotické. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Démotické písmo je lidová, kurzívní forma hieratického písma. Nejznámějším objevem je Rosettská deska, která byla nalezena roku 1799 Champollienem a díky ní bylo egyptské písmo rozluštěno. Další významnou oblastí je Mezopotámie, nížina mezi Eufratem a Tigridem, kde sídlil národ Sumerů. Sumerové využívaly k psaní hliněné tabulky. Tabulky vynikaly svou trvanlivostí a mnoho se jich tedy zachovalo až do dnešní doby. Sumerové měli tzv. klínové písmo. Od 8. stol. př. n. l. pronikly do Mezopotámie vlny semitských přistěhovalců. Vítězní Aramejci pronikají celou zemí. Aramejské písmo vzniklé z písma fénického tak vytlačilo písmo klínové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Definitivní zánik písma nastal po porážce Babylónu Peršany. U konce asyrské říše se tu objevuje velmi důležitá osoba, ve spojitosti s knihovnictvím – Assurbanipal z Ninive, který vynikal svými kulturními zájmy. V Ninive zřídil velkou knihovnu, pro kterou nechal opsat všechny možné, dostupné tabulky z chrámů a soukromí obyvatel. Bylo později objeveno 20 000 hliněných tabulek s kulturním významem. Roku 2 350 př. n. l. Chetité převzali klínové písmo. Chetité byli svým původem neznámý. Českému vědci Bedřichu Hroznému se však podařilo odhalit dějiny tajemného národa, který přišel z Malé Asie indoevropského původu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fénické písmo ===&lt;br /&gt;
Své písmo vytvořily ve 12. až 12. stol. př. n. l. Abeceda obsahovala 22 hláskových znaků, které měli ustálené pořadí. Opustili od obrázkového písma a zvolili jednoduché tvary písma. Fénické písmo nese světový význam. Četlo se zleva doprava, stejně jako písmo egyptské. Písmo se šířilo středomořskými obchodními cestami Féničanů, avšak nebylo písmem podmanitelským. Mezi známé, nalezené nápisy byly nalezeny např. na sarkofágu krále Ahirama z Gebalu, náhrobní kámen krále Ešmunazara sidonského (nejrozsáhlejší). Hlavní oporu fénické kultury-Kartágo vyvrátili Římané.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Řecko a Řím – latinka ===&lt;br /&gt;
Řecká abeceda se rozšířila po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pronikla i na pevninu a jejích osad. Z východořeckého vznikla řecká abeceda a ze zápodořeckého abeceda latinská. Řekové psali štětcem, nebo psaní tyčinkou. Mimo lapidárního a kapitálního písma vznikly i lehčí formy písma – unciální a kurzívní. Pro rozvoj řeckého písemnictví byl důležitý jak papyrus tak později pergamen (vyráběl se z telecí, ovčí nebo kozlí kůže). K nejstarším památkám dochovaných na pergamenu patří úryvek z Iliady (cca 3. stol. n. l.) a tři rukopisy bible . vatikánský, sinajský a alexandrijský. Na základě zájmu o řecké písmo vytvořili bratři Cyril a Metoděj staroslověnské písmo hlaholské, užívaným ve Velkomoravské říši. Ve 4. stol. př. n. l. se Řekové usadili v Alexandrii. Během tří století vybudovali nejvýznamnější knihovny. V Múseionu (za vláday Caesara) bylo uloženo na 700 000 svitků. Řekové se také naučili od Egypťanů knihy ilustrovat. Ilustrovala se jak krásná literatura tak i např. vědecké práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Etruskové přijali řecké písmo v západní formě a upravili ho podle svých potřeb. Tuto podobu později převzali Římané, kterým ve 3. stol. n. l. podlehli a Etruský jazyk zanikl. Vývoj etruské abecedy k latince nebyl přímý, latinka se formovala prostřednictvím jiných kultur (Venetové, Ligurové, Rétové…).  Nejstarší známý text psaný latinkou je nápis na zlaté sponě nalezené v Praeneste. Největší rozmach římského písemnictví nastal za doby císařské. Mimo písma nápisového vzniklo též písma jako jsou kapitála, rustika, unciála, kurzíva atd. Čechové přijali latinské písmo a rozšířili ho o diakritická znaménka. Před přijetím křesťanství Češi ani Slováci písmo neznali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;KNEIDL, Pravoslav. &amp;lt;i&amp;gt;Z historie evropské knihy: po stopách knih, knihtisku a knihoven&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989, 143 s.&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31322</id>
		<title>Vývoj písma</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C3%BDvoj_p%C3%ADsma&amp;diff=31322"/>
		<updated>2016-02-04T12:15:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Písmo zachovává jazyky národů i těch, které dávno vymřeli. Prakticky písmo zachovává dějiny. Písmo je výtvorem čistě lidského a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Písmo se vyvíjelo 5 000 let, tedy jako samotná lidská civilizace.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Předchůdci písma ===&lt;br /&gt;
Na počátku vývoje písma jsou &amp;quot;upamatovací&amp;quot; značky, které měly spíše praktický důvod. Byly to první pokusy lidstva o sdělení. Např. umístěný šíp, ukazují hrotem směr lovci, který se opozdil, aby věděl, kudy má následovat tlupu. Číselné vztahy a pojmy se vyjadřovaly tzv. uzly na šňůrách - kipu. Toto písmo bylo užíváno ve Střední a Jižní Americe. Kipu měla často funkci kalendáře. Šňůry byly odlišené různými barvami. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. &amp;quot;pletači&amp;quot; uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Z prehistorické doby se nejvíce dochovaly obrazy na jeskynních stěnách. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - &amp;quot;tragédie lovce&amp;quot;, Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr má např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Počátky písma ===&lt;br /&gt;
V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie. Egyptské hieroglyfy jsou považovány za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př.n.l až do první poloviny 3. století n.l. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Původně to bylo obrázkové písmo a hláskové písmo z něho vzniklo tak, že každého z 24 různých obrázkových znaků bylo použito k označení '''jediné samohlásky'''. Byla to tedy dlouhá cesta od ideografů přes slabiky až k písmu hláskovému. Hieroglyfy sloužily zejména k monumentálním nápisům (tesali a ryli je do kamene, někdy je i barvili). Užívání písma bylo velmi usnadněno vynálezem papyru a úpravy do svitků. Svitky se vyráběly z rostliny papyrus, která rostla v bažinách u řeky Nilu. Výhody papyru přispěly ke zjednodušení písma – tzv. písmo hieratické a dále démotické. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Démotické písmo je lidová, kurzívní forma hieratického písma. Nejznámějším objevem je Rosettská deska, která byla nalezena roku 1799 Champollienem a díky ní bylo egyptské písmo rozluštěno. Další významnou oblastí je Mezopotámie, nížina mezi Eufratem a Tigridem, kde sídlil národ Sumerů. Sumerové využívaly k psaní hliněné tabulky. Tabulky vynikaly svou trvanlivostí a mnoho se jich tedy zachovalo až do dnešní doby. Sumerové měli tzv. klínové písmo. Od 8. stol. př. n. l. pronikly do Mezopotámie vlny semitských přistěhovalců. Vítězní Aramejci pronikají celou zemí. Aramejské písmo vzniklé z písma fénického tak vytlačilo písmo klínové.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
 Definitivní zánik písma nastal po porážce Babylónu Peršany. U konce asyrské říše se tu objevuje velmi důležitá osoba, ve spojitosti s knihovnictvím – Assurbanipal z Ninive, který vynikal svými kulturními zájmy. V Ninive zřídil velkou knihovnu, pro kterou nechal opsat všechny možné, dostupné tabulky z chrámů a soukromí obyvatel. Bylo později objeveno 20 000 hliněných tabulek s kulturním významem. Roku 2 350 př. n. l. Chetité převzali klínové písmo. Chetité byli svým původem neznámý. Českému vědci Bedřichu Hroznému se však podařilo odhalit dějiny tajemného národa, který přišel z Malé Asie indoevropského původu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Fénické písmo ===&lt;br /&gt;
Své písmo vytvořily ve 12. až 12. stol. př. n. l. Abeceda obsahovala 22 hláskových znaků, které měli ustálené pořadí. Opustili od obrázkového písma a zvolili jednoduché tvary písma. Fénické písmo nese světový význam. Četlo se zleva doprava, stejně jako písmo egyptské. Písmo se šířilo středomořskými obchodními cestami Féničanů, avšak nebylo písmem podmanitelským. Mezi známé, nalezené nápisy byly nalezeny např. na sarkofágu krále Ahirama z Gebalu, náhrobní kámen krále Ešmunazara sidonského (nejrozsáhlejší). Hlavní oporu fénické kultury-Kartágo vyvrátili Římané.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Řecko a Řím – latinka ===&lt;br /&gt;
Řecká abeceda se rozšířila po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pronikla i na pevninu a jejích osad. Z východořeckého vznikla řecká abeceda a ze zápodořeckého abeceda latinská. Řekové psali štětcem, nebo psaní tyčinkou. Mimo lapidárního a kapitálního písma vznikly i lehčí formy písma – unciální a kurzívní. Pro rozvoj řeckého písemnictví byl důležitý jak papyrus tak později pergamen (vyráběl se z telecí, ovčí nebo kozlí kůže). K nejstarším památkám dochovaných na pergamenu patří úryvek z Iliady (cca 3. stol. n. l.) a tři rukopisy bible . vatikánský, sinajský a alexandrijský. Na základě zájmu o řecké písmo vytvořili bratři Cyril a Metoděj staroslověnské písmo hlaholské, užívaným ve Velkomoravské říši. Ve 4. stol. př. n. l. se Řekové usadili v Alexandrii. Během tří století vybudovali nejvýznamnější knihovny. V Múseionu (za vláday Caesara) bylo uloženo na 700 000 svitků. Řekové se také naučili od Egypťanů knihy ilustrovat. Ilustrovala se jak krásná literatura tak i např. vědecké práce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Etruskové přijali řecké písmo v západní formě a upravili ho podle svých potřeb. Tuto podobu později převzali Římané, kterým ve 3. stol. n. l. podlehli a Etruský jazyk zanikl. Vývoj etruské abecedy k latince nebyl přímý, latinka se formovala prostřednictvím jiných kultur (Venetové, Ligurové, Rétové…).  Nejstarší známý text psaný latinkou je nápis na zlaté sponě nalezené v Praeneste. Největší rozmach římského písemnictví nastal za doby císařské. Mimo písma nápisového vzniklo též písma jako jsou kapitála, rustika, unciála, kurzíva atd. Čechové přijali latinské písmo a rozšířili ho o diakritická znaménka. Před přijetím křesťanství Češi ani Slováci písmo neznali.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Reference ==&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref&amp;gt;KNEIDL, Pravoslav. &amp;lt;i&amp;gt;Z historie evropské knihy: po stopách knih, knihtisku a knihoven&amp;lt;/i&amp;gt;. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989, 143 s.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31320</id>
		<title>Leo Szilard</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Leo_Szilard&amp;diff=31320"/>
		<updated>2016-02-04T12:08:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Leo Szilard''' (11.2. 1898 - 30.5. 1964) byl to americký fyzik židovského původu. Zjistil, jako první, že řetězová reakce včetně atomové bomby je uskutečnitelná. Obával se, že Němci brzy tuto reakci získají a tak spolu s Albertem Einsteinem napsal dopis Franklinovi D. Rooseveltovi, tehdejšímu prezidentovi USA a zúčastnil se tak projektu Manhattan. Szilard si nechal rozeznání řetězové reakce patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Projekt Manhattan neboli &amp;quot;Manhattan Engineering District&amp;quot; ve zkratce používáno jako &amp;quot;MED&amp;quot;, byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby během 2. světové války. Na projekt se zainvestovalo přes 2 miliardy dolarů. Poznatky získané v Projektu byly použity na japonská města Hirošima a Nagasaki.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Szilard je autorem mnoha významných patentů např. elektronový mikroskop nebo urychlovač částic. Byl spolu s Enricem Fermimem konstruktér při tvorbě atomového reaktoru, který si nechali též patentovat.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Německu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Leo Szilard studoval v Berlíně na vysoké škole Technische Hochschule, vlivem A. Einsteina a dalších vyučujících se ale více zaměřil na studium fyziky. Po ukončení studia se zapsal na Berlínskou univerzitu a po jedné z přednášek ukázal svou práci Szilard A. Einsteinovi, který byl prací velmi zaujat a od té doby se začali více stýkat. Roku 1922 získal doktorát po předložení dizertační práce na téma &amp;quot; Pokles entropie v termodynamické soustavě vlivem inteligentní bytosti&amp;quot;, která probudila velký ohlas. V práci popisuje a zkoumá souvislost mezi informací a druhým termodynamickým zákonem. Druhý termodynamický zákon určuje přirozený směr, kterým přírodní procesy probíhají. Roku 1931 si nechal spolu s Einsteinem patentovat nový typ chladničky, který je stále využíván k chlazení atomových reaktorů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Působení v Anglii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Působení Szilarda v Anglii bylo ovlivněno po nástupu nacistů k moci. Po požáru Reichstagu nastoupil na rychlík do Vídně. Druhý den byl ten samý vlak plný a nacisté přinutily všechny Židy z vlaku vystoupit. Szilard jednou řekl: ''&amp;quot; V dětství mě zajímaly pouze dvě věci: fyzika a politika, ale nikdy bych si nemyslel, že tyto dvě věci spolu budou někdy souviset. Za svůj život vděčím pravděpodobně svému politickému rozhledu a fyzice vděčím za to, že je můj život zajímavý&amp;quot;''. Spolu s Hansem Albrechtem Bethem (jeden z nejvýznamnějších fyziků 20.století) umožnil zaměstnání uprchlým vědcům na anglických univerzitách. Roku 1935 získal Slizard titul uprchlíka, přesto se ale věnoval svému výzkumu. Soustředil se zejména na výzkum iridia, která vykazovala izotopovou aktivitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== USA ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
S postupem války se Szilard zabýval více sestrojením atomové bomby. Szilard věděl, že Němci stále pokračují v atomovém výzkumu a proto sepsal společně s Einsteinem dopis prezidentu. V dopise vyjádřili možné využití atomové energie pro vojenské účely a zároveň tak upozornili na fakt, že by Němci mohli získat ničivou zbraň dříve. Prezident ustavil komisi a pozval Szilarda společně s dalšími dvěma vědci, aby vysvětlili více. Nakonec komise zainvestovala 6000 dolarů na výzkum a celý výzkum přerostl v projekt Manhattan.Na zkonstruování reaktoru pracoval Enrico Fermi spolu se Szilardem, chemické postupy měl na starosti Wigner a o výpočty z oblasti matematiky se postaral [[John von Neumann]]. Fermi a Szilard roku 1942 představili nukleární řetězovou reakci na Chicagské univerzitě v reaktoru postaveném v podzemí stadionu Stagg. Po kapitulaci Německa Szilard napsal další dopis Rooseveltovi v němž doporučil, jak používat atomové zbraně. Roosevelt však ale dříve zemřel, než byl dopis doručen. Později vláda USA patent odkoupila od Szilarda a Ferniho za 1 dolar. Roku 1950 navrhl kobaltovou bombu, který by podle něj mohla zničit veškerý život na planetě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tím největším přínosem pro [[informační věda|informační vědu]] se stala právě práce o negativní entropii a [[informace|informaci]]. Svou prací navázal navázal na práci J.C. Maxwella. Maxwell popisoval myšlenku tvorby energie jako rozdíl mezi rychlými a pomalými částicemi, které jsou přes kontrolovanou přepážku rozděleny do dvou skupin a vzniklý rychlostní rozdíl částic dává za vznik tepla - energie. Podle něj je přepážka kontrolována tzv. &amp;quot;démonem&amp;quot;, který určuje dle rychlosti částic, na kterou stranu dané částice patří. Szilard oponoval Maxwellovi s vyjádřením, že rozponání rychlosti částic vyžaduje, aby &amp;quot;démon&amp;quot; měl již znalost o částicích, informace. To by potřebovalo určitou energii, stejně jako přenos částic rozdílných vlastností a to je podle něj v rozporu s druhým termodynamickým zákonem. Vlivem své práce Szilard dokázal, že pojem informace má důležitou roli i na poli termodynamických systémů a fyziky. Také poukázal na fakt, že informaci přiřazuje k binární soustavě.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Leó Szilárd [online]. c2015 [citováno 8. 01. 2016]. Dostupný z WWW: &amp;lt;https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Le%C3%B3_Szil%C3%A1rd&amp;amp;oldid=13146667&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31317</id>
		<title>Gabriel Naudé</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Gabriel_Naud%C3%A9&amp;diff=31317"/>
		<updated>2016-02-04T11:59:28Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Lenka.Pithova: /* Život */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;&lt;br /&gt;
'''Gabriel Naudé''' (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení [[veřejná knihovna|veřejné knihovny]] s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle [[publikace]] svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také [[typografie|typografií]]. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale [[knihovnictví]] a [[knihovny]].&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:Gabriel_Naudé.jpeg]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Život ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na [[filozofii]] a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o [[knihovnictví]] a [[knihovní vědu]]. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka  XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Dílo ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - ''Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles''. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako &amp;quot;Advice on Etablishing a Library&amp;quot;. Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle ''Bibliographia politica'' použil slovo '''bibliografie'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako &amp;quot;žijící živá knihovna&amp;quot;. Dílo ''Advis pour dresser une bibliotheque'' je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a [[knihovního fondu]]. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá [[cenzura|cenzuru]] a tvrdí, že [[informace]] mají být poskytovány '''bezplatně'''. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, [[právo]], politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Význam pro informační vědu a knihovnictví ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování [[knioven]]. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti [[knihovnictví]] termínem  [['''bibliografie''']]' ve smyslu soupisu, seznamu knih.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Mazarinova knihovna ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a [[knihovny]]. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který [[knihovnu]] začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 [[inkunábulí]] . Nejcennější [[inkunábulí]] je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1.&amp;lt;references/&amp;gt;https://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AGabriel_Naude.jpg&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; Wikipedia contributors. Gabriel Naudé. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 16 listopad 2011 [cit. 2016-01-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Special:CiteThisPage&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt; Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Bibliothèque Mazarine [online]. c2014 [citováno 22. 01. 2016]. Dostupný z WWW: &amp;lt;https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Biblioth%C3%A8que_Mazarine&amp;amp;oldid=11770411&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Lenka.Pithova</name></author>
		
	</entry>
</feed>