<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Musilom4</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Musilom4"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Musilom4"/>
	<updated>2026-05-14T23:56:46Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bda_a_technika&amp;diff=4933</id>
		<title>Věda a technika</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=V%C4%9Bda_a_technika&amp;diff=4933"/>
		<updated>2014-06-23T13:17:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Musilom4: Založena nová stránka: == Riziko jako charakteristika současného stavu rozvoje vědy a techniky == === Pojem rizika === === Normalizace rizik v současné společnosti === === Systémová pr…&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;== Riziko jako charakteristika současného stavu rozvoje vědy a techniky ==&lt;br /&gt;
=== Pojem rizika ===&lt;br /&gt;
=== Normalizace rizik v současné společnosti ===&lt;br /&gt;
=== Systémová produkce rizik v podání Ulricha Becka===&lt;br /&gt;
Ulrich Beck řeší téma globalizace, jejich důsledků a pozoruje měnící se společnost. Ve své knize Riziková společnost, vydané  roku 1986,  uvažuje o krizi industriální modernizace z pohledu systému a přidává ji příčinou funkci. Hovoří o krizi hlavních společenských institucí moderní průmyslové civilizace a současnou epochu tak nazývá  ''„riziková společnost“''.  Je to křižovatka,  v jejímž jádru je krize přežití, ohrožení všech forem života a hluboká krize zmiňovaných institucí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Paradoxní a nebezpečná je rostoucí závislost přežití právě na sociálních institucích v situaci, kdy se rozpadají údajné jistoty osvícenského rozumu v pokroku vědecko- technologickém ovládání přírody. Kumulace nezamýšlených důsledků každodenních  inovací v procesu modernizace je zdrojem ''tichého sebeohrožení'' , které je sociálně organizováno a institucionalizováno.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Roviny této krize:&lt;br /&gt;
# Globalizace důsledků průmyslově-technologické civilizace&lt;br /&gt;
# Prohlubování individualizace&lt;br /&gt;
# Krize politického života a jeho institucionální podoby&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ve 3. rovině krize se Ulrich Beck zabývá zejména ''vztahem vědy a techniky a s ní velmi úzce spojeným vztahem politiky''. Provázanost vidí zejména proto, že:&lt;br /&gt;
* vědecké poznání je nezbytné při vymezování rizik a nelze izolovat od veřejné politiky a politický systém nelze oddělovat od diskuze  hodnotící rizika&lt;br /&gt;
* dnešní rizika jsou nad-individuálním produktem industriální vědotechniky a mají dosah, který mění společnost- proto jsou svoji povahou politická, a tím dochází k prolínání sfér vědy, techniky, politického systému o občanského života&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Problémem  této propojenosti je v důsledku, že růst veřejné citlivosti k riziku vyvolává politickou potřebu bagatelizace a popření rizika . Základem politické bezmoci je zastaralé myšlení, konkrétně chybné historické hodnocení situací a vývojových tendencí a narůstá velkou měrou reflexivita. Takováto situace přerůstá až do podoby ''tzv . reflexivní modernizace''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Reflexivita a kritika vědecko-technologického vývoje ====&lt;br /&gt;
Beck přináší užší pohled na vědu, která se dle něho pravděpodobně odchýlila až za hranici pravdy a osvícenské racionality. Dnešní rizika mají základ na vědecké a sociální konstrukci. A to ve trojím smyslu: 1) (spolu)příčina rizik ; 2) prostředek pro definování ; 3) zdrojem pro řešení . Vědecko- technický rozvoj se tak stává sám rozporným. Tento závěr dále rozpracovává ve 4 tezích:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== 1)      Prostá a reflexivní scientizace =====&lt;br /&gt;
''Prostá'' (prvotní) scientizace je nezvyklaná víra ve vědu a pokrok (v rámci prům.spol- ½ 20.st).&lt;br /&gt;
x  &lt;br /&gt;
''Reflexivní '' scientizace pranýřuje sama sebe a vytváří vědeckou pochybnost i na vědy samé. Je odkouzlen nárok na pravdu a na osvícenskou racionalitu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Po vědě roste poptávka– šance na expanzi je tak svázána s kritikou vědy (šance reflexivní scinetizace tak rostou přímo úměrně k rizikům a negativním bilancím modernizace)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== 2)      Demonopolizace poznání =====&lt;br /&gt;
''Falibilismus'' – Věda je stále nutnější ale zároveň stále méně dostačujícící pro společensky závaznou definici pravdy  - současně s její nepostradatelností je zbavována svých původních nároků na platnost a dochází k „úpadku její moci“ .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
O tom, co je považováno za poznání rozhoduje společenské využití.. Bádání o rizicích spojeno se společenskými zájmy. Vznikají skupinky vědců kolem priorit aplikace výsledků.  Rozdíl mezi laiky a experty mizí a mění se v konkurenci různých expertů . Narůstá tak diferenciace věd – ''hyperkomplexita věd''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Feudalizace poznávací praxe'' - dříve věda přesvědčovala jako věda, dnes víra ve vědu nebo v antivědu .&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== 3)      Praktická a teoretická tabu =====&lt;br /&gt;
Stupňuje se tlak v politické rovině – to, co by se mohlo změnit je vyloučeno objektivními, systémovými tlaky - vědy se z bořitelů tabu stávají ''konstruktéry tabu''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zjištěná rizika působí na centrální mocenské zóny- ty jsou funkčně odkázány na vědecké výsledky, která rizika bagatelizují, popírají nebo líčí jako nevyhnutelná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rizikové pro všechny subjekty ve hře, včetně badatelů – ''„společnost tabu“''.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== 4)      O odhadnutelnosti „vedlejších důsledků“ =====&lt;br /&gt;
Vědy jsou prakticky separovány od využívání svých výsledků,, slouží pouze jako jakési „samoobslužné obchody“.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Shrnutí a rady, jak pracovat s ''vedlejšími důsledky'':&lt;br /&gt;
* Rozhodující, zda vědy přispívají k sebekontrole - jaký typ vědy je aplikován již se zřetelem na předvídatelnost jejich údajně nepředvídatelných vedlejších důsledků, tedy ne na politický hlas při aplikaci výsledků&lt;br /&gt;
* zda nadměrná specializace produkující vedlejší důsledky řetězce řešení a vytváření problémů x zda rozvinuta specializace na souvislost a učení se z praktických chyb&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Beck se ve výsledku přimlouvá za znovuoživení rozumu a přeměnu v dynamickou teorii vědecké racionality, která zpracovává historické zkušenosti a poučuje se z nich. Mluví o ''teorii učení se vědecké racionalitě'':&lt;br /&gt;
* která má záchytné body přímo ve vědecké praxi, ne po ní&lt;br /&gt;
* zaktivizování rozumu, který byl umlčen a snaha znovu oživit ideje osvícenství&lt;br /&gt;
* vědeckou racionalitu myslí jako schopnou změny v konfrontaci s ohroženími, jež sama produkuje&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== ZDROJE: ====&lt;br /&gt;
BECK, Ulrich. Riziková společnost: na cestě k jiné moderně. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, 431 s. ISBN 8086429326.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
SUŠA, Oleg. Ulrich Beck: Riziková společnost. Na cestě k jiné moderně. Sociologický časopis. 2005, č. 41&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Musilom4</name></author>
		
	</entry>
</feed>