<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Smejkaa1</id>
	<title>Wikisofia - Příspěvky uživatele [cs]</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/api.php?action=feedcontributions&amp;feedformat=atom&amp;user=Smejkaa1"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/wiki/Speci%C3%A1ln%C3%AD:P%C5%99%C3%ADsp%C4%9Bvky/Smejkaa1"/>
	<updated>2026-05-09T10:19:08Z</updated>
	<subtitle>Příspěvky uživatele</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57738</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57738"/>
		<updated>2019-08-23T06:58:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha''''' (Courage) - emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost ''' (Bravery) - udatnost, neutíkat před ohrožením, výzvou, obtížemi nebo bolestí, vyjadřovat svůj názor i proti opozici, zachovat se podle vlastního - byť nepopulárního - přesvědčení (zahrnuje fyzickou odvahu, ale neomezuje se pouze na ni)&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost''' (Perzistence) - pracovitost, píle, dokončování započatého, vytrvání v činnosti navzdory překážkám&lt;br /&gt;
#* '''Integrita''' (Authenticity, honesty) - autentičnost, upřímnost, říkat pravdu, chovat a prezentovat se upřímně&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita''' (Vitality) - radost, elán, nadšení, energičnost, nadšený a energický přístup k životu, cítit se čilý a aktivní, nedělat věci jen napůl&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost '''''(Humanity) - interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů&lt;br /&gt;
#* '''Láska''' (Love) - vážit si blízkých osobních vztahů, obzvláště těch, kteří lásku a péči opětují, být s někým v důvěrném vztahu&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost''' (Kindness) - velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost, konání laskavosti a dobrých skutků, pomáhat druhým a pečovat o ně&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence''' (Social intelligence) - emoční inteligence, být vnímavý vůči motivům druhých lidí i svých vlastních, vědět, jak je vhodné se zachovat v různých sociálních situacích, poznat, co ostatní motivuje&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost '''''(Justice) - občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity&lt;br /&gt;
#* '''Občanství''' (Citizenship) - sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce, dobře pracovat jako člen skupiny nebo týmu, být loajální vůči skupině, podílet se a sdílet&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost''' (Fairness) - nestrannost, jednat se všemi lidmi stejně čestně a spravedlivě, nedovolit, aby osobní pocity ovlivňovaly rozhodnutí, poskytnout ostatním rovnocenné příležitosti&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství''' (Leadership) - povzbuzovat skupinu, jíž je člověk členem, k dosažení výkonu, udržovat dobré vztahy ve skupině, organizovat skupinové aktivity a dohlížet nad jejich průběhem&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost '''''(Temperance) - silné stránky, chrání před neumírněností a nestřídmostí&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství''' (Forgiveness, mercy) - umět odpouštět těm, kteří se provinili, přijímat druhé i s jejich nedokonalostmi, dávat druhou šanci druhým&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost''' (Humility, modesty) - nesnažit se být středem zájmu, nepovažovat se za výjimečného, nechat za sebe mluvit činy&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost''' (Prudence) - být opatrný při rozhodování, zbytečně neriskovat, neříkat a nedělat to, čeho by člověk později litoval&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace''' (Self-regulation) - sebekontrola, schopnost usměrňovat své pocity a chování, být disciplinovaný, ovládat své touhy a emoce&lt;br /&gt;
# '''''Transcendence '''''(Transcendence) - silné stránky, propojují člověka s univerzem&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost''' (Appreciation of beauty and excellence) - úcta, úžas, nadchnutí se, být vnímavý, umět ocenit krásu a dokonalost v různých oblastech života - od přírodních krás po umění, matematiku, vědu až po každodenní zkušenost&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost''' (Gratitude) - být si vědom dobrých věcí, které se dějí, a být za ně vděčný, umět vyjádřit díky&lt;br /&gt;
#* '''Naděje''' (Hope) - optimismus, orientace na budoucnost, očekávat od budoucnosti to dobré, aktivně se snažit dosáhnout cílů, být přesvědčen, že je možné dospět k lepší budoucnosti&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor''' (Humor) - hravost, mít rád legraci, umět ostatní rozveselit a rozesmát, vidět světlé stránky života, umět žertovat&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita''' (Spirituality) - zbožnost, víra, smysl, mít ucelenou představu o vyšším účelu a smyslu světa, znát své místo v řádu vesmíru, mít smysl života a víru, která člověka vede a formuje a je zdrojem útěchy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57737</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57737"/>
		<updated>2019-08-23T06:36:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha''''' (Courage) - emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost ''' (Bravery) - udatnost, neutíkat před ohrožením, výzvou, obtížemi nebo bolestí, vyjadřovat svůj názor i proti opozici, zachovat se podle vlastního - byť nepopulárního - přesvědčení (zahrnuje fyzickou odvahu, ale neomezuje se pouze na ni)&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost''' (Perzistence) - pracovitost, píle, dokončování započatého, vytrvání v činnosti navzdory překážkám&lt;br /&gt;
#* '''Integrita''' (Authenticity, honesty) - autentičnost, upřímnost, říkat pravdu, chovat a prezentovat se upřímně&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita''' (Vitality) - radost, elán, nadšení, energičnost, nadšený a energický přístup k životu, cítit se čilý a aktivní, nedělat věci jen napůl&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost '''''(Humanity) - interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů&lt;br /&gt;
#* '''Láska''' (Love) - vážit si blízkých osobních vztahů, obzvláště těch, kteří lásku a péči opětují, být s někým v důvěrném vztahu&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost''' (Kindness) - velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost, konání laskavosti a dobrých skutků, pomáhat druhým a pečovat o ně&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence''' (Social intelligence) - emoční inteligence, být vnímavý vůči motivům druhých lidí i svých vlastních, vědět, jak je vhodné se zachovat v různých sociálních situacích, poznat, co ostatní motivuje&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost '''''(Justice) - občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity&lt;br /&gt;
#* '''Občanství''' (Citizenship) - sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce, dobře pracovat jako člen skupiny nebo týmu, být loajální vůči skupině, podílet se a sdílet&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost''' (Fairness) - nestrannost, jednat se všemi lidmi stejně čestně a spravedlivě, nedovolit, aby osobní pocity ovlivňovaly rozhodnutí, poskytnout ostatním rovnocenné příležitosti&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství''' (Leadership) - povzbuzovat skupinu, jíž je člověk členem, k dosažení výkonu, udržovat dobré vztahy ve skupině, organizovat skupinové aktivity a dohlížet nad jejich průběhem&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost '''''(Temperance) - silné stránky, chrání před neumírněností a nestřídmostí&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství''' (Forgiveness, mercy) - umět odpouštět těm, kteří se provinili, přijímat druhé i s jejich nedokonalostmi, dávat druhou šanci druhým&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost''' (Humility, modesty) - nesnažit se být středem zájmu, nepovažovat se za výjimečného, nechat za sebe mluvit činy&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost''' (Prudence) - být opatrný při rozhodování, zbytečně neriskovat, neříkat a nedělat to, čeho by člověk později litoval&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace''' (Self-regulation) - sebekontrola, &lt;br /&gt;
# '''''Transcendence '''''(Transcendence) - silné stránky, propojují člověka s univerzem&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Naděje'''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor'''&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57736</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57736"/>
		<updated>2019-08-23T06:17:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha''''' (Courage) - emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost ''' (Bravery) - udatnost, neutíkat před ohrožením, výzvou, obtížemi nebo bolestí, vyjadřovat svůj názor i proti opozici, zachovat se podle vlastního - byť nepopulárního - přesvědčení (zahrnuje fyzickou odvahu, ale neomezuje se pouze na ni)&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost''' (Perzistence) - pracovitost, píle, dokončování započatého, vytrvání v činnosti navzdory překážkám&lt;br /&gt;
#* '''Integrita''' (Authenticity, honesty) - autentičnost, upřímnost, říkat pravdu, chovat a prezentovat se upřímně&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita''' (Vitality) - radost, elán, nadšení, energičnost, nadšený a energický přístup k životu, cítit se čilý a aktivní, nedělat věci jen napůl&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost '''''(Humanity) - interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů&lt;br /&gt;
#* '''Láska''' (Love) - vážit si blízkých osobních vztahů, obzvláště těch, kteří lásku a péči opětují, být s někým v důvěrném vztahu&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost''' (Kindness) - velkorysost, starost a péče, soucit, altruistická láska, přívětivost, konání laskavosti a dobrých skutků, pomáhat druhým a pečovat o ně&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence''' (Social intelligence) - emoční inteligence, být vnímavý vůči motivům druhých lidí i svých vlastních, vědět, jak je vhodné se zachovat v různých sociálních situacích, poznat, co ostatní motivuje&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost '''''(Justice) - občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity&lt;br /&gt;
#* '''Občanství''' (Citizenship) - sociální zodpovědnost, loajálnost, týmová práce&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství'''&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost '''''(Temperance) - silné stránky, chrání před neumírněností a nestřídmostí&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství'''&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace'''&lt;br /&gt;
# '''''Transcendence '''''(Transcendence) - silné stránky, propojují člověka s univerzem&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Naděje'''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor'''&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57735</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57735"/>
		<updated>2019-08-23T06:10:02Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha''''' (Courage) - emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost ''' (Bravery) - udatnost, neutíkat před ohrožením, výzvou, obtížemi nebo bolestí, vyjadřovat svůj názor i proti opozici, zachovat se podle vlastního - byť nepopulárního - přesvědčení (zahrnuje fyzickou odvahu, ale neomezuje se pouze na ni)&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost''' (Perzistence) - pracovitost, píle, dokončování započatého, vytrvání v činnosti navzdory překážkám&lt;br /&gt;
#* '''Integrita''' (Authenticity, honesty) - autentičnost, upřímnost, říkat pravdu, chovat a prezentovat se upřímně&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita''' (Vitality) - radost, elán, nadšení, energičnost, nadšený a energický přístup k životu, cítit se čilý a aktivní, nedělat věci jen napůl&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost '''''(Humanity) - interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů&lt;br /&gt;
#* '''Láska'''&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost'''&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence'''&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost '''''(Justice) - občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity&lt;br /&gt;
#* '''Občanství'''&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství'''&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost '''''(Temperance) - silné stránky, chrání před neumírněností a nestřídmostí&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství'''&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace'''&lt;br /&gt;
# '''''Transcendence '''''(Transcendence) - silné stránky, propojují člověka s univerzem&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Naděje'''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor'''&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57734</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57734"/>
		<updated>2019-08-23T06:05:38Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha''''' (Courage) - emocionální silné stránky zahrnující uplatnění vlastní vůle k dosažení cíle navzdory vnějšímu či vnitřnímu odporu&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost '''&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Integrita'''&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita'''&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost '''''(Humanity) - interpersonální silné stránky, které zahrnují navazování a udržování vztahů&lt;br /&gt;
#* '''Láska'''&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost'''&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence'''&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost '''''(Justice) - občanské silné stránky, které jsou základem zdravého fungování komunity&lt;br /&gt;
#* '''Občanství'''&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství'''&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost '''''(Temperance) - silné stránky, chrání před neumírněností a nestřídmostí&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství'''&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace'''&lt;br /&gt;
# '''''Transcendence '''''(Transcendence) - silné stránky, propojují člověka s univerzem&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Naděje'''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor'''&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita'''&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57733</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57733"/>
		<updated>2019-08-23T06:01:57Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
Klasifikační systém VIA je klasifikací silných stránek charakteru člověka a lze jej chápat jako výsledek snahy pozitivní psychologie o obohacení vnímání osobnosti o její pozitivní aspekty. Jedná se o '''přehled 24 pozitivních rysů''', které jsou rozděleny do šesti kategorií, přičemž každá kategorie odpovídá jedné ze základních ctností.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''''Moudrost a poznání '''''(wisdom and knowledge) - kognitivní silné stránky, které provázejí získávání a využívání vědomostí&lt;br /&gt;
#* '''Tvořivost '''(Creativity) - originálnost, vynalézavost, originální a produktivní v myšlení (zahrnuje umělecké výtvory, ale neomezuje se pouze na ně)&lt;br /&gt;
#* '''Zvídavost '''(Curiosity and interest in the world) - zájem, vyhledávání nového, otevřenost novým zkušenostem, projevování zájmu o získávání zkušeností pro ně samotné, bádání a objevování, fascinace novými věcmi&lt;br /&gt;
#* '''Otevřenost mysli '''(Judgement and critical thinking) - úsudek, kritické myšlení, nečinit ukvapené závěry, spravedlivě zvažovat všechna pro a proti, schopnost změnit svůj názor ve světle nových důkazů&lt;br /&gt;
#* '''Láska k učení '''(Love of learning) - osvojovat si nové schopnosti a znalosti, zvládat nové tematické celky (souvisí se zvídavostí, přesahuje ji tendencí dosahování znalostí systematickým způsobem)&lt;br /&gt;
#* '''Vhled''' (Perspective) - moudrost, schopnost dát moudrou radu druhým, mít smysluplný pohled na svět pro jedince samotného i pro jeho okolí&lt;br /&gt;
# '''''Odvaha'''''&lt;br /&gt;
#* '''Statečnost '''&lt;br /&gt;
#* '''Vytrvalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Integrita'''&lt;br /&gt;
#* '''Vitalita'''&lt;br /&gt;
# '''''Lidskost'''''&lt;br /&gt;
#* '''Láska'''&lt;br /&gt;
#* '''Laskavost'''&lt;br /&gt;
#* '''Sociální inteligence'''&lt;br /&gt;
# '''''Spravedlnost'''''&lt;br /&gt;
#* '''Občanství'''&lt;br /&gt;
#* '''Spravedlivost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vůdcovství'''&lt;br /&gt;
# '''''Umírněnost'''''&lt;br /&gt;
#* '''Odpuštění a milosrdenství'''&lt;br /&gt;
#* '''Pokora a skromnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Obezřetnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Autoregulace'''&lt;br /&gt;
# '''''Transcendence'''''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro krásu a dokonalost'''&lt;br /&gt;
#* '''Vděčnost'''&lt;br /&gt;
#* '''Naděje'''&lt;br /&gt;
#* '''Smysl pro humor'''&lt;br /&gt;
#* '''Spiritualita'''&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57732</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57732"/>
		<updated>2019-08-23T05:43:33Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Ch. Peterson a M. Seligman identifikovali 3 úrovně kladných úrovní silných stránek člověka: &lt;br /&gt;
# nejvyšší úroveň ctností (6 obecných základních ctností coby nejvyšší abstrakce kladných charakteristik člověka)&lt;br /&gt;
# střední úroveň silných stránek charakteru (24 [[rys osobnosti|osobnostních rysů]], které definují ctnosti)&lt;br /&gt;
# nejkonkrétnější úroveň tzv. situačních témat (množství běžných forem jednání, v nichž se silné stránky projevují)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dále uvádějí možná kritéria pro charakteristické silné stránky:&lt;br /&gt;
* pocit vlastnictví a autenticity (&amp;quot;toto jsem skutečně já&amp;quot; při uplatnění silné stránky)&lt;br /&gt;
* pocit vzrušení, když je silná stránka projevována&lt;br /&gt;
* vědomé osvojování si nových způsobů využití silné stránky&lt;br /&gt;
* strmá křivka učení, kdy je silná stránka zakoušena v nových situacích&lt;br /&gt;
* touha chovat se v souladu se silnou stránkou osobnosti&lt;br /&gt;
* pocit nevyhnutelnosti, jakoby člověku nemohlo být zabráněno, aby ji projevil&lt;br /&gt;
* uvědomění si, že člověk danou stránkou disponuje&lt;br /&gt;
* vnitřní motivace silnou stránku využívat&lt;br /&gt;
* zaměření se na činnosti, kde je možné ji využít&lt;br /&gt;
* využívání silné stránky nevede k vyčerpání, ale naopak k nabuzení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== VIA (Values In Actions) klasifikace silných stránek charakteru a ctností ===&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57731</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57731"/>
		<updated>2019-08-23T05:30:59Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57730</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57730"/>
		<updated>2019-08-23T05:30:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57729</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57729"/>
		<updated>2019-08-23T05:22:11Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména v souvislost se '''silnými stránkami''' (human strenghts) a '''ctnostmi''' (virtues) člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot; /&amp;gt; Prvními výzkumníky, kteří utvořili první klasifikační systém silných stránek člověka, byli společně s dalšími odborníky '''M. Seligman '''a''' Ch. Peterson. '''Za využití veškeré relevantní psychologické, psychiatrické a pedagogické literatury, po přezkoumání náboženských a filozofických tradic, odhalili celkem přes 200 lidských ctností. Skrze veškerá přezkoumaná díla se objevovalo šest základních společných ctností, jimiž jsou: '''moudrost, odvaha, láska, spravedlnost, umírněnost a spiritualita. '''Těchto šest ctností považují za základní kameny tzv. &amp;quot;dobrého charakteru&amp;quot;. Přiznávají zároveň, že tyto ctnosti je velmi obtížné měřit či kvantifikovat, a tím pádem je i obtížné je posilovat. Jednu z cest pro dosahování a posilování těchto ctností vidí skrze silné stránky charakteru daného člověka. Silné stránky charakteru vnímají jako 24 kladných osobnostních rysů, které jsou konkrétní, měřitelné, lze si je osvojit a dále rozvíjet.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle autorů Seligmana a Petersona je nezbytné rozlišovat mezi silnými stránkami charakteru a '''nadáním či talentem'''. Nadání či talent jsou spíše vrozené, více neměnné a méně vůlí ovlivnitelné než silné stránky osobnosti a ctnosti. Talentem je člověk obdařen, ale silné stránky v sobě může jedinec kultivovat a upevňovat. Dalším rozdílem je například to, že silné stránky jsou zároveň morálními vlastnosti, zatímco nadání či talent s tím nemají mnoho společného.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57720</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57720"/>
		<updated>2019-08-22T16:48:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současný pohled pozitivní psychologie, silné stránky osobnosti ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je jedním z ústředních pojmů [[Pozitivní psychologie]]. Samotný pojem charakter - z pohledu silných stránek osobnosti, byl poměrně dlouhou dobu ponechán v pozadí výzkumného zájmu psychologů. Psychoanalýza nad tímto pojmem sice uvažovala, nazírala na něj však zejména z jeho patologických forem a jakýkoliv jeho pozitivní projev byl interpretován jakožto maskovaný sexuální či agresivní motiv. Behaviorismus redukoval osobnost člověka na výsledek interakce učení a výchovy a jakýmkoliv etickým hodnotám nebyla věnována pozornost. Svým dílem nepřispěl ani zakladatel psychologie osobnosti [[Gordon Allport|G. Allport]], který osobnost definoval jako &amp;quot;dynamickou organizaci psychofyzických systémů individua, které determinují jeho jedinečné přizpůsobení&amp;quot; a pojem charakter označil za předmět filozofie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V dnešní době se však psychologové ke studiu charakteru vracejí, a to zejména z pohledu jeho '''silných stránek''' (human strenghts) a '''ctností''' (virtues).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57719</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57719"/>
		<updated>2019-08-22T16:19:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* Současné psychologické koncepty */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Vybrané psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo internalizovaný soubor morálních norem a instance realizující rozhodování na základě nich, totiž '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě od níž jedinec příslušné společenské a spolu s nimi morální normy přejímá. Z reaktivní povahy vyplývá, že rozvoj charakteru je značně determinován situačními faktory v období raného dětství, kdy se formuje jeho osobnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zároveň je Freudova koncepce charakteru a jeho typů úzce spjata s jeho [[teorií psychosexuálního vývoje|&amp;lt;nowiki/&amp;gt;]][[teorie psychosexuálního vývoje|'''teorií psychosexuálního vývoje''']] - podle jejích fází jsou Freudem vymezené jednotlivé charakterové typy pojmenovány. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí, ve které primárně jedinec prožívá slastné prožitky (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje, tzv. [[fixace]], má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro charakterovou celistvost, resp. vytvoření zdravého charakteru u daného jedince. Především pak traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled základních bodů Freudovy teorie psychosexuálního vývojových souvislostí a osobnostní, resp. charakterová specifika spojená s ustrnutím v příslušném vývojovém období.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57718</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57718"/>
		<updated>2019-08-22T16:00:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''[[komplex Elektřin]] '''(Freud tento komplex původně označil jako negativní oidipovský koncept, označení Elektřin komplex zavedl až [[Carl Gustav Jung|C. G. Jung]]). Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti''' -  tyto potřeby naplňuje a konstruktivně proto interaguje s druhými lidmi na základě lásky a práce, resp. tvořivosti. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57717</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57717"/>
		<updated>2019-08-22T15:50:41Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“&amp;lt;ref name=&amp;quot;:6&amp;quot;&amp;gt;Reich, W. (1993). &amp;lt;i&amp;gt;Funkce orgasmuu&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Concordia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57716</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57716"/>
		<updated>2019-08-22T15:48:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční (tzn. charakter je utvářen v důsledku interakce jedince a jeho sociálního prostředí) pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru má podle Freuda projevovat neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V období batolecího věku dítěte se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu [[libida]] na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků tedy skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, jím uznávané normy, verbální i neverbální vyjádření, resp. vzorce chování, otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''[[orgonové terapie]]'''. Etymologie slova ''orgon'' pochází ze složení slov &amp;quot;orgánový&amp;quot; a &amp;quot;organismus&amp;quot;. Podle Reicha je orgon přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. V Reichově pojetí je tělo jakousi schránkou na emoce, v kterém se ukládá vše, co člověk prožívá a čím prochází. V těle člověka už od narození podle Reicha proudí energie jako &amp;quot;v otevřené rouře&amp;quot; od úst až ke konečníku, která má sexuální povahu. Zvláštní důraz je kladen na udržení homeostázy mezi příjmem a výdejem této energie, protože dlouhodobá nerovnováha může vést k rozvoji neuróz.       &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Městnání a hromadění energie může vést ke vzniku chronického svalového napětí, které má podle Reicha podobu '''charakterového pancíře'''. Jeho úkolem je chránit jedince před ohrožujícími vlivy z vnitřního i vnějšího prostředí. Tato obrana však vede k vytěsňování blokované energie z oblasti vědomí, což se následně může projevit v podobě somatických či psychických obtíží. Na tvorbě svalového pancíře se podílí svalový aparát, endokrinní a vegetativní systém.      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Orgonová terapie následně spočívá v uvolňování těchto bloků.  Reich ji definuje jako “schopnost se neinhibovaně oddat proudění biologické energie, schopnost plně vybít nahromaděné sexuální podráždění prostřednictvím mimovolních, slastných konvulzí těla. Tuto schopnost nemá žádný neurotik a převážná většina lidí je charakterově nemocná.“      &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57715</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57715"/>
		<updated>2019-08-22T14:08:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Autora prvního pojednání na téma lidského charakteru v evropských dějinách představuje antický učenec a filozof ze starověkého Řecka '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru. Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je francouzský filozof '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahové typy představitelů tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž mají být jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita, závislost, nesamostatnost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || nadměrná uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost, perfekcionismus, nadměrná potřeba kontroly&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita, prosociální orientace, zdravý vztah ke společnosti, zodpovědnost&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda psychosexuální a spolu s tím osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', spojená s orientací dítěte výhradně na svoje vlastní potřeby a jejich neprodlené uspokojení. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se podle Freuda projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57714</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57714"/>
		<updated>2019-08-22T13:57:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů člověka k jednotlivým oblastem skutečnosti''', a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem. Pod pojem charakter bývají v současné době zahrnovány také tzv. '''[[silné stránky charakteru]]''' (human strenghts), které rozpracovává jako téma zejména [[pozitivní psychologie]] (např. autoři [[Ch. Peterson]] a [[M. Seligman]]).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
''Pozn.: V kontextu německé psychologie je pojem charakter užíván i ve smyslu osobnost v širokém slova smyslu a zahrnuje tak nejen morální aspekty osobnosti, ale také temperamentové vlastnosti; toto vymezení v českém kontextu není zprav. užíváno, ale v jiných evropských, a to právě německy mluvících zemích se s ním setkat lze.''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57713</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57713"/>
		<updated>2019-08-22T13:51:54Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Seligman &amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57712</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57712"/>
		<updated>2019-08-22T13:50:44Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;ref name=&amp;quot;:5&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce&amp;diff=57711</id>
		<title>Temperament, jeho hlavní koncepce</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Temperament,_jeho_hlavn%C3%AD_koncepce&amp;diff=57711"/>
		<updated>2019-08-22T13:35:48Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojmem '''temperament''' označujeme v současné psychologii ty psychologické charakteristiky, jež jsou vrozené (dědičné), můžeme u nich identifikovat '''biologický základ''' a týkají se formální (průběhové, dynamické, charakteristiky vztahující se ke stylu chování), nikoli obsahové stránky chování a prožívání.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt; V zásadě se jedná o '''povahové vlastnosti''' člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Mikšík, O. (2001). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologická charakteristika osobností&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Karolinum.&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jerome Kagan|Kagan]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;Kagan, J. (1989). &amp;lt;i&amp;gt;Unstable ideas: temperament, cognition, and self&amp;lt;/i&amp;gt;. Cambridge, Mass: Harvard University Press.&amp;lt;/ref&amp;gt; definuje temperament jako '''vrozené vzorce chování''' a biologických funkcí organismu, které se projevují od narození a nabývají různého fenotypického výrazu v závislosti na zkušenosti člověka. [[C. Robert Cloninger|Cloninger]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; pod pojmem temperament rozumí ty složky osobnosti, jež jsou dědičné, vztahují se k emocionalitě, jsou vývojově stabilní a nejsou ovlivnitelné učením.&lt;br /&gt;
Blatný&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; pro definici temperamentu uvádí další významný znak, ačkoliv ho jiní autoři explicitně neuvádí.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temperamentové vlastnosti jsou jen '''velmi málo''' '''ovlivnitelné''' nejen '''výchovou''', ale do značné míry nepodléhají ani volní kontrole - jsou charakterizovány spontánností projevů. To je jeden z aspektů, kterými lze temperament rozlišit například od charakteru - [[charakter]] je oproti temperamentu vědomou reflexí sebe sama a s ní spojenou intencionalitou (záměrností) chování. Balcar&amp;lt;ref&amp;gt;Balcar, K. (1983). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&amp;lt;/ref&amp;gt; v této souvislosti uvádí, že “vlastní temperament můžeme jen v nepatrné míře trvale a záměrně ovlivnit; můžeme se však naučit účelně s ním zacházet”.&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
Zájem o vztah mezi osobnostními vlastnostmi a biologickou výbavou organismu se datuje již od dob antiky. Nejstarší známou teorií temperamentu, v literatuře nazývanou humorální, se připisuje řeckému lékaři '''Hippokratovi''' (460-377 př.n.l.), kdy ji do systému přivedl '''Galénos'''. Jejich teorie dala vzniknout dnes dobře známým označením sangvinik, melancholik, cholerik a flegmatik. Dnes se považuje zkoumání podstaty temperamentu podle tělních tekutin za překonané, jejich přínos je však cenný zejména v samotné typologii lidí na základě individuálních rozdílů. Nejenže rozdělování lidí do typů přetrvalo do soudobého metodologického pojetí psychologie, přetrvalo i samotné označení jednotlivých typů.&lt;br /&gt;
Výzkum temperamentu je součástí zejména evropské tradice. Známé jsou především práce [[Hans J. Eysenck|H. J. Eysencka]], který se zabýval vztahem mezi osobnostními rysy extraverze a neuroticismu a individuálními rozdíly v nervovém systému. Současné uvažování o osobnosti vychází ze závěru, že stabilní individuální rozdíly v osobnosti jsou do značné míry biologicky zakotveny&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Klasické vymezení temperamentových typů ==&lt;br /&gt;
=== Humorální typologie ===&lt;br /&gt;
Jak již bylo zmíněno, první ucelenou typologii temperamentových vlastností provedl Hippokrates a dále ji rozpracoval Galenos. Interpretoval ji jako převládající funkci jedné z tělesných “šťáv”, vymezených jako: krev, hlen, žluč a černá žluč. Tím byl určen i název jednotlivých temperamentů&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;: &lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Převládající tekutina !! Typ temperamentu !! Psychologická charakteristika osobnosti&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Krev || Sangvinický || živý, pohyblivý, snaží se o časté střídání dojmů, rychle reaguje na události, snadno se vyrovnává s nepříjemnostmi a nezdary&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Hlen || Flegmatický || pomalý, klidný, se stálými náladami a snahami a s nevýraznými vnějšími projevy psychických stavů&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Žluč || Cholerický || rychlý, prudký, schopný věnovat se velmi náruživě aktivitám, nevyrovnaný, se sklony k prudkým citovým vzplanutím a náhlým afektivním změnám&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Černá žluč || Melancholický || snadno zranitelný, se sklony hluboce prožívat i méně významné události, přitom však chabě reagující na své okolí&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
Psychologická charakteristika jednotlivých typů se používá dodnes a řada nově využívaných typů se k nim přirovnává. Současně je překonávané černobílé vnímání povahových vlastností jednotlivých typů a je snaha o postihnutí silných a slabých stránek každého z nich. Rámcový přehled předností a slabých stránek je k nahlédnutí v následujících tabulkách: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Sangvinik !! Přednosti !! Slabé stránky&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Obecně || optimistický, živý, vnímavý, všímavý, přizpůsobivý, lehce se vyrovnávající s těžkostmi, flexibilní, iniciativní, pohotový, výřečný, podnikavý || citově plytký, lehkomyslný, nerozvážný, přehnaně odvážný, nesoustředěný, nestálý, se sklony k rozptylování se&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| V činnostech || aktivní, schopný vykonávat několik činností současně, různorodé zájmy, rychlé tempo činnosti, pružnost jednání, rozhodnost || povrchní, nedůkladný, nestálý, rychle ochabující ve svém nadšení, bezmyšlenkovitý&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Ve vztazích || komunikativní, sdílný, otevřený, schopný podřídit se, smířlivý, společenský, družný, ukázněný, smělý, netrpí trémou || ovlivnitelný, stále činný, málo sebekritický, spokojený sám se sebou, teatrální&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Flegmatik !! Přednosti !! Slabé stránky&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Obecně || vyrovnaný, klidný, chladnokrevný, trpělivý, neunáhlující se, vytrvalý || nedostatek vášně, lhostejnost, apatie, suchopárnost, pomalost, nepružnost, nevšímavost, pohodlný, málo výřečný &lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| V činnostech || schopný vykonávat dlouhotrvající tělesné a duševní činnosti, vytrvalost, rovnoměrná výkonnost || stereotypní činnost, pasivita, sklon zanedbávat povinnosti, málo nadšení&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Ve vztazích || samostatný, neovlivnitelný, snášenlivý, milý, schopný podřídit se, dobromyslný, přátelský, obliba ustáleného řádu, sebeovládání || málo přizpůsobivý, uzavřený, konzervativní, obtížně se zbavuje nevhodných vlastností a návyků&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Cholerik !! Přednosti !! Slabé stránky&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Obecně || síla a hloubka citových prožitků a reakcí, vášnivý, oduševnělý, živý, vnímavý, schopný volního vypětí, zásadový, citově zabarvené projevy || explozivně hněvivý, mrzutý, snadno citově podrážděný, nerovnoměrně prožívající, nespokojený, impulzivní&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| V činnostech || velká práceschopnost rychlé pracovní tempo a přechod k jiné činnosti, agilní, iniciativní, podnikavý || výbušný a prudký, netrpělivý, nerovnoměrná výkonnost, závislá na bezprostřední stimulaci, zaujetí&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Ve vztazích || jedná rychle, energicky, s výrazným úsilím uplatnit se ve skupině || nesmiřitelný, vzdorovitý, nepoddajný, tvrdohlavý, panovačný, agresivní, nestálý, nespravedlivý, urážlivý, neukázněný, neovladatelný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Melancholik !! Přednosti !! Slabé stránky&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Obecně || citlivý, s hlubokými, stálými a vytrvalými city, hlubokomyslný, vážný || příliš citlivý, malomyslný, pesimistický, tichý, smutný, stažený, skleslý, úzkostný, nevýrazný&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| V činnostech || svědomitý, zodpovědný, cit pro povinnost, houževnatý, důkladný, starostlivý || pomalý, ztrnulé pohyby, unavitelný, nepružný, neschopný dlouhotrvajícího pracovního vypětí&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Ve vztazích || rovnoměrný, ukázněný, srdečný, oddaný, věrný || nejistý, nedostatek odvahy, uzavřený, sklon vnořit se do sebe, samotář, pocity méněcennosti, nepřizpůsobivý, nedůvěřivý, nesdílný, urážlivý, citlivý&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Konstitučně typologické přístupy k temperamentu ===&lt;br /&gt;
Jedná se o koncepce, které ztotožňují psychiku osobnosti s temperamentovými vlastnostmi, přičemž zakládají výklad individuálních zvláštností zcela jednoznačně na jeho biologické organizaci. Mezi tyto koncepce patří: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Fyziognomika =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
vycházející z tvrzení, že lze na osobnostní vlastnosti a znaky usuzovat z vnějšího vzhledu člověka, především z výrazu jeho obličeje. Na tomto předpokladu publikoval typologii zločineckých typů osobnosti C. Lombroso&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Frenologie =====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná se o učení, které předpokládalo, že psychické vlastnosti jsou odrazem tvaru lebky. Hlavním představitelem byl na přelomu 18. století F. J. Gall&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Konstituční typologie temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vychází především ze tří hlavních typů tělesné stavby (tzv. konstituce) - štíhlé, střední a široké - a k nim se vztahují temperamentové rysy osobnosti. Zatímco fyziognomika i frenologie byly odsouzeny k nezdaru, konstituční typologie jsou dodnes rozvíjeny a uvažovány. Nejznámější jsou koncepce [[Ernst Kretschmer|E. Kretschmera]] (v Evropě) a [[William H. Sheldon|W. H. Sheldona]] (v USA)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Usilují o systematizaci empirického materiálu na apriorním předpokladu, že lze na typické způsoby chování usuzovat z tělesných forem. Dosavadní výzkumy realizované různými badateli tento předpoklad zatím zpochybňují&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
===== Kretschmerova konstutuční typologie =====&lt;br /&gt;
Ernst Kretschmer na základě deskriptivního zpracování psychiatrických kazuistik vymezil tři vyhraněné a jeden nevyhraněný '''tělesný typ''', s nimiž spojil typy temperamentu i jejich vyústění do '''psychiatrických chorob'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jím uváděné souvislosti mezi konstitucí, typem temperamentu a tendencemi k příznačným typům psychického narušení zobecňuje následující tabulka:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Tělesný typ !! Typ temperamentu !! Choroba&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Pyknický - zaoblená postava střední výšky se sklonem k hromadění tuku, kratší končetiny || Cyklotymní - střídání protikladu veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, společensky bezprostřední a přizpůsobivý || Cyklofrenie (afektivní psychóza) - se střídáním normálního citového ladění se stavy mánie a deprese&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Leptosomní - útlá postava vysokého vzrůstu, malá váha s ohledem na vzrůst || Schizotymní - střídání přecitlivělosti, dráždivosti a tuposti, společenská uzavřenost, bezvýrazný povrch a bohaté nitro osobnosti || Schizofrenie - rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností, stažení se do vlastních fantazií&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Atletický - silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava při nedostatku tuku || Viskózní - střídání výbušnosti a netečnosti, pomalost, důkladnost, houževnatost v činnostech, malá proměnlivost || Epilepsie - či katatomní schizofrenie - buď záchvaty s poruchou vědomí nebo ztrnulost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Dysplastický - různé případy nepravidelné tělesné stavby, představující nevyhraněné tělesné typy -&amp;gt; vazby na temperamentové charakteristiky nejsou blíže specifikované&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
*Co do temperamentových charakteristik byl atletický typ nejméně popsán, byl připojen dodatečně a často je proto opomíjen&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Moderní teorie temperamentu ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie vycházející z výzkumů dětské populace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Teorie Thomase a Chessové a jejich pojem “goodness of fit” ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Thomas a Chessová vycházeli z potřeb klinické praxe. Zabývali se přitom otázkou, jakými mechanismy ovlivňuje temperament člověka '''od raného dětství po dospělost'''. Ve své koncepci využívají koncept tzv. '''goodness of fit''' (volně můžeme přeložit jako &amp;quot;blahodárnost vhodné konstelace&amp;quot;).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle této koncepce nezávisí patologický nebo normální vývoj pouze na temperamentových vlastnostech, ale je výsledkem interakce mezi temperamentem, ostatními osobnostními charakteristikami člověka a specifickými rysy prostředí. Předpokládá se zde biologický základ temperamentu, který však může být vlivem okolí modifikován či dokonce změněn. O goodness of fit můžeme hovořit ve chvíli, kdy temperament jedince slouží ke zdárnému zvládání požadavků ze strany okolí (v opačném případě hovoříme o &amp;quot;poorness of fit&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temperament definují jako '''styl chování''' a identifikují pro něj '''devět temperamentových kategorií''':&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# úroveň aktivity&lt;br /&gt;
# pravidelnost biologických funkcí (cyklus bdění a spánku)&lt;br /&gt;
# pozitivní nebo negativní reakce na nové situace&lt;br /&gt;
# snadná nebo obtížná adaptabilita na potřebu změny v již zavedených vzorcích chování&lt;br /&gt;
# podnětový práh&lt;br /&gt;
# kvalita převažující nálady (pozitivní vs. negativní)&lt;br /&gt;
# intenzita exprese nálady&lt;br /&gt;
# odklonitelnost pozornosti při trvající činnosti&lt;br /&gt;
# délka rozpětí pozornosti a stupeň vytrvalosti při obtížném úkolu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kromě těchto kategorií rozpracovali také tři funkčně významné '''temperamentové typy''', resp. konstelace temperamentových kategorií na základě faktorové analýzy&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedná se o '''snadný temperament''', který zahrnuje pravidelnost biologických funkcí, pozitivní reakce na nové podněty, rychlou adaptaci na změny a uměřenou, převážně pozitivní náladu. Protikladem je '''obtížný temperament''', který je charakteristický nepravidelností biologických funkcí, negativními reakcemi na nové situace nebo osoby, pomalou adaptací na změny a intenzivní, často negativní náladou. Mezi těmito dvěma typy stojí tzv. '''pomalu se rozehřívající temperament''' (&amp;quot;slow-to-warm-up temperament&amp;quot;), který je typický negativními reakcemi střední intenzity na nové podněty, s pomalou adaptací po jejich několikerém opakování&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Označení temperamentu jako snadného nebo obtížného bývá předmětem kritiky tohoto modelu, neboť vnáší do popisu chování hodnotící aspekt. Dále, ačkoliv se zdá, že zavedením devíti kategorií pro popis temperamentu zavedli novou strukturu, při bližším pohledu zjistíme, že tyto kategorie odpovídají osobnostním dimenzím založeným na konceptu aktivace (arousal), jako je např. dimenze introverze-extroverze v pojetí H. J. Eysencka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== EAS teorie Busse a Plomina ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V teorii Arnolda Busse a Roberta Plomina jsou klíčové pojmy '''emocionalita, aktivita''' a''' sociabilita'''. Od těchto počátečních písmen je také odvozen název této teorie (EAS). Jedná se o dimenze těch osobnostních rysů, které se objevují během '''prvního roku života''', zůstávají hlavními rysy '''i v dospělosti''' a jsou do značné míry '''dědičné'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Aktivita''' je definována jako spontánní výdej '''fyzické energie'''. Pojmem aktivity se tedy nemyslí ani psychické úsilí ani emoční aktivovanost. Přisuzují jí čtyři složky - tempo, energičnost, vytrvalost a motivační složku, a vnímají jako hlavní temperamentovou dimenzi.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Emocionalita''' je definována jako '''pocity tísně a stavu ohrožení (distress)''' doprovázené intenzivní '''autonomní aktivací (arousal)'''. Buss a Plomin uvažují v rámci své teorie pouze o negativním pólu emocionality. Pozitivní emoce, jako například euforie a láska, nepatří podle nich k temperamentovým charakteristikám, neboť obsahují málo autonomní aktivace a není důkazu o jejich dědičnosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Sociabilita''' je definována jako '''preferování pobytu ve společnosti''' druhých, proti pobytu o samotě. Zatímco u aktivity předpokládají její vrozenost a neměnnost v průběhu života, emocionalita a sociabilita mohou být v průběhu života ovlivněny vlivem učení&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Emoční teorie dětského temperamentu Goldsmithe a Campose ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
H. Goldsmith a J. Campos přijímají biologickou zakotvenost temperamentu, ale nepovažují ji za nutnou pro jeho psychologickou interpretaci. Temperament vymezují jako '''emoční charakteristiky osobnosti''', přičemž se přiklánějí k názoru [[Gordon W. Allport|G. Allporta]], který definoval temperament jako '''individuální rozdíly v emocionální oblasti osobnosti.''' Goldsmith a Campos tak definují temperament jako '''individuální rozdíly v primárních emocích''', a to jak pozitivních, tak negativních. Při definování temperamentu vycházejí z deskripce na úrovni chování. Podle nich má chování komunikační funkci, přičemž emoce jsou u dětí dominantním faktorem jejich vztahů s prostředím. Předpokládají určitý vztah mezi temperamentem a navazováním a udržováním interpersonálních vazeb, zvláště citovým přilnutím ([[Attachment|attachment]])&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Kaganovo pojetí inhibovaného a neinhibovaného temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kagan&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:3&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; pod pojmem temperament rozumí '''vrozené vzorce chování a biologických funkcí organismu''', které se projevují '''od narození''' a nabývají různého fenotypického výrazu v závislosti na osobní zkušenosti člověka. Kagan odvozuje temperament podle toho, jakým způsobem dítě reaguje na neznámé podněty (objekty, osoby, situace) a podle toho ho pak označuje jako '''inhibovaný''' nebo '''neinhibovaný temperament'''. Děti s inhibovaným temperament se při prezentaci neznámých podnětů chovají bázlivě, nesměle, obezřetně a emocionálně rezervovaně, zatímco děti s neinhibovaným temperamentem se chovají vstřícně, jsou emočně spontánní a komunikativní, s minimální mírou strachu či obav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedná se o jakési kontinuum mezi '''plachostí''' a '''sociabilitou'''. Čistých typů vidí v populaci v rozmezí 10-25%, přičemž u dospělých vnímá tuto dimenzi jako analogickou k dimenzi introverze-extraverze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
Kagan se zabýval též '''fyziologickou složkou temperamentu'''. Fyziologickou bází rozdílů v temperamentu je podle Kagana úroveň podnětového prahu [[Limbický systém|limbického systému]], zejména [[Amygdala|amygdaly]] a [[Hypotalamus|hypotalamu]]. Inhibované děti jsou podle této teorie reaktivnější a při minimálním vystavení neznámé situaci vykazují intenzivnější svalové napětí, srdeční tep, papilární diletace a zvýšení kortizolu proti neinhibovaným jedincům&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Teorie vycházející z výzkumů dospělé populace ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Něbylicynova teorie temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Vladimir Něbylicyn]] vyšel z tradice [[Ivan Petrovič Pavlov|Pavlovské školy]]. Na rozdíl od I. P. Pavlova však neztotožňuje temperament s vlastnostmi vyšší nervové soustavy, ale považuje jej za behaviorální a psychologický projev vlastností CNS. Definuje jej jako dynamickou charakteristiku psychické činnosti, která nachází svůj význam v '''tempu, rychlosti a intenzitě psychických stavů a procesů'''. Temperament je zde vnímán jako vrozený (ne však nutně dědičný) a nepodléhá tedy vývojovým změnám. Uvažuje o dvou dimenzích, a to '''obecné aktivitě a emocionalitě'''. Obecná aktivita je soubor osobnostních charakteristik, které determinují vnitřní potřebu či tendenci k sebevyjádření a osvojení vnější skutečnosti. Emocionalita je složitější komplex osobnostních vlastností. Týká se toho, jak jedinec prožívá své afekty, emoce a nálady. Předpokládá se zde citlivost k emocionálně významným podnětům, impulzivita a labilita&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Merlinova teorie temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Temperamentové vlastnosti definuje Merlin jako stabilní psychické vlastnosti, které charakterizují dynamiku psychické činnosti a nejsou spojeny s konkrétním a specifickým obsahem situace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Temperament vnímá jako energetickou základnu psychických vlastností. Na behaviorální úrovni se temperament projevuje jako styl činnosti - tzn. že temperament významně ovlivňuje to, jakým způsobem se člověk přizpůsobuje podmínkám a požadavkům okolí.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Se svými spolupracovníky definovali dva temperamentové typy. První je charakterizován silným vzruchem, extraverzí, plasticitou a bezstarostností a druhý slabým vzruchem, introverzí, rigiditou a neklidem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== PEN teorie H. J. Eysencka ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pod pojmem temperament chápe [[Hans J. Eysenck|Eysenck]] osobnost v užším smyslu, tedy jako '''osobnost bez její kognitivní složky''' (bez inteligence a mentálních schopností). Za základní strukturu se považují dimenze '''extraverze, neuroticismu a psychoticismu''', o nichž předpokládá, že jsou na sobě nezávislé&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenze '''introverze-extraverze''' je definována jako dvojí možné zaměření jedince buď na vnější nebo vnitřní svět. Tuto koncepci převzal od [[Carl Gustav Jung|Junga]], ale na rozdíl od něj vymezuje tuto dimenzi v podmínkách chování a prožívání. Rozdílnost introverze a extraverze vysvětluje Eysenck '''rozdílnou vzrušivostí mozkové kůry''': extraverti mají vyšší podnětový práh než introverti, proto potřebují větší podráždění pro optimální stimulaci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neuroticismus''', též označovaný jako dimenze '''emoční stability nebo lability''', převzal Eysenck z Jungova systému. Labilita je vymezena přítomností mnoha příznaků poruchové funkce, stabilita jejich nepřítomností. Ačkoliv pravděpodobnost neurotické poruchy se stupněm neuroticismu vzrůstá, není s neuroticismem totožná.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenze '''psychoticismu''' je vymezena jako náchylnost k psychóze a tvoří kontinuum od normality přes psychopatii až po psychózu (schizofrenii a maniodepresivní psychózu. Je tedy analogická ke Kretschmerově předpokladu, že temperamentové vlastnosti předurčují člověka k onemocnění určitým typem duševní choroby. Duševní porucha v Eysenckově pojetí však není extrémem temperamentových dimenzí, ale je na ostatních dimenzích nezávislá&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Do Eysenckovy soustavy je možné umístit klasické temperamentové typy, jejichž znázornění odpovídá následující schéma: &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[File:eysenck.jpg|400px]]&lt;br /&gt;
&amp;lt;sub&amp;gt;''Systém temperamentových dimenzí podle H. J. Eysencka a jejich vztah ke klasickým temperamentovým typům''&amp;lt;/sub&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Grayova neuropsychologická teorie temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jeffrey Gray]] byl žákem H. J. Eysencka, jehož teorií temperamentu se inspiroval a dále ji rozvinul. Svou teorii opřel o rozsáhlý neurofyziologický, biologický a farmakologický výzkum, a proto bývá jeho teorie považována za jednu z nejvíce fyziologicky orientovaných&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Pokud jde o dimenzi introverze-extraverze, podle Graye '''introverti citlivěji reagují na tresty a nepřítomnost odměn''', zatímco '''extraverti jsou citlivější k odměnám a nepřítomnosti trestů'''. Neuroticismus je pak spojen s celkovou senzitivitou k odměnám i trestům - s úrovní neuroticismu stoupá citlivost jak k odměnám, tak trestům. Toto úzce souvisí s problematikou klasického i operantního podmiňování a využití odměn a trestů v procesu učení&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V Grayově teorii jsou extraverze a neuroticismus sekundární rysy, jež stojí na bazálnějších dimenzích, jež označuje jako '''úzkost''' (anxiety) a '''impulzivitu'''. Úzkost je definována jako citlivost k podnětům trestu, nepřítomnosti odměny a novosti či neobvyklosti. Vysoká míra úzkosti je tedy podmíněna vysokou citlivostí k těmto stimulům. Impulzivita je definována jako citlivost k podnětům odměny a nepřítomnosti trestu. K těmto dvěma dimenzím připojuje ještě dimenzi '''defenzivnosti'''. Ta vyjadřuje rozdíly v reakcích na averzivní podněty a její póly jsou vymezeny obrannou (reaktivní) agresí a únikovým chováním&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Biologickým základem úzkosti je systém inhibice chování (BIS) a jeho aktivita je doprovázena stavy úzkosti. BIS navozuje stav zvýšené pozornosti a připravenosti k reagování. Podkladem impulzivity je systém aktivace chování (BAS), který je spojen s vyhledáváním pozitivního posílení (tedy s pozitivní emocionalitou)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Předmětem kritiky bývá, že jeho model je odvozen z výzkumů prováděných na zvířatech a neměří tyto postuláty v lidském kontextu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Strelauova regulační teorie temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Jan Strelau|Strelau]] definoval temperament jako sadu relativně stálých rysů osobnosti, které se projevují v takových formálních rysech chování, jako jsou energetická hladina a temporální charakteristiky. Základními energetickými rysy jsou dimenze reaktivity a aktivity, k časovým charakteristikám řadil trvání reakce opakování reakce, pohyblivost, pravidelnost, rychlost a tempo. Svou teorii označil jako '''regulační''', neboť reaktivita a aktivita udržují '''optimální hladinu aktivace''', neboť regulují chování a situace, s nimiž je jedinec konfrontován&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Zuckermanův koncept “Hledání vzruchu” (Sensation Seeking) ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Marvin Zuckerman]] odvodil svou temperamentovou dimenzi '''hledání vzruchu''' (sensation seeking) z poznatků o individuálních rozdílech na senzorickou [[deprivace|deprivaci]]. Jedná se o individuální potřeby '''optimální stimulace''', na jejichž základě lze predikovat stresovou reakci na senzorickou deprivaci. Tento rys postupně rozšířil o psychologickou úroveň, kde ho vymezil jako rys, definovaný potřebou rozmanitých, nových (neobvyklých) a komplexních dojmů a zážitků a ochotou podstupovat pro dosažení takových zážitků sociální a fyzické riziko&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenzi hledání vzruchu vyjadřuje čtyřfaktorová struktura, kam patří '''vyhledávání dobrodružství''' (thrill and adventure seeking), '''vyhledávání zážitků''' (experience seeking), '''disinhibovanost''' a '''náchylnost k nudě''' (boredom susceptibility).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vyhledávání dobrodružství je zájem o fyzické, rizikové aktivity (například adrenalinové sporty). Vyhledávání zážitků je spojeno se stimulací myšlenkovou činností (vyvolání a získání dojmů, pocitů) a je spojováno například s neplánovaným cestováním, seznamováním se zvláštními lidmi nebo jinými způsoby nekonformního způsobu života. Disinhibovanost vyjadřuje tendenci k uvolněnosti a ztrátě zábran, často spojenou s rizikovým chováním (pijáctví, sexuální promiskuita, hráčství). Tato složka má nejsilnější biologický základ. Poslední, náchylnost k nudě, je spojována s odporem k opakujícím se zážitkům (stereotypním aktivitám, rutinní práci). Projevuje se neklidem v neměnném prostředí &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vysoká úroveň hledání vzruchu je spojena s nízkou hladinou '''[[Dopamin|dopaminu]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Cloningerův neurobiologický model temperamentu ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[C. Robert Cloninger]] přijímá ve svém modelu obecně přijímané stanovisko, že temperament představuje ty složky osobnosti, jež jsou '''dědičné''', týkají se '''emocionality''', jsou vývojově '''stabilní''' a '''neovlivnitelné sociokulturním učením'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Na základě svých výzkumů prováděných u lidí i zvířat rozlišuje '''tři temperamentové dimenze'''. Jsou jimi '''vyhýbání se poškození''' (harm avoidance), '''vyhledávání nového''' (novelty seeking) a '''závislost na odměně''' (reward dependence). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenze '''vyhýbání se poškození''' je vymezena póly náchylnost k úzkosti a vitality spojené s riskováním. Vysoký skór vyhýbání se poškození je spojován s pesimismem, bázlivostí, plachostí a unavitelností, zatímco nízký skór s optimismem, odvahou, společenskostí a vitalitou. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenze '''vyhledávání nového''' je vyjádřena póly explorační impulzivity a stoické uměřenosti. Vysoký skór odpovídá impulzivitě, dráždivosti, výstřednosti a potřebou zkoumat, přičemž nízký skór je charakteristický opatrností, rigiditou, uměřeností a stoicismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dimenze '''závislost na odměně''' je zakotvena sociálním přilnutím proti rezervovanosti či chladu vůči okolí. K vysokému skóru náleží otevřenost, vřelost, &amp;quot;zúčastněnost&amp;quot;, citovost a k nízkému kritičnost, odměřenost, netečnost a nezávislost.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Faktorová analýza odhalila další faktor, na ostatních nezávislý, jímž je '''persistence'''. U té je vysokému skóru připisována horlivost, pevnost, ctižádostivost a perfekcionismus a nízkému skóru apatičnost, nestálost, pragmatičnost a tendence se vzdávat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Neurobiologickým základem temperamentu je limbický systém, přičemž individuální odlišnosti jsou způsobeny rozdílnou aktivitou odlišných neurotransmiterů. Vyhledávání nového je spojeno s [[dopamin|dopaminem]], vyhýbání se poškození s neuromodulátory [[GABA|GABY]] a [[Serotonin|serotoninu]], závislost na odměně s [[noradrenalin|noradrenalinem]] a [[Serotonin|serotoninem]] a persistence s [[Glutamát|glutamátem]] a [[Serotonin|serotoninem]]&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Cloninger také vysledoval určité inklinace k [[Poruchy osobnosti|poruchám osobnosti]] v závislosti na temperamentových dispozicích. Osoby s úzkostnými poruchami osobnosti vykazují vysokou míru vyhýbání se poškození, impulzivní poruchy osobnosti se pojí s vysokou mírou vyhledávání nového, vyhýbavé poruchy osobnosti se pojí s nízkou závislostí na odměně a u obsesivních jedinců byla vypozorována vyšší míra perzistence&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mimo pojmu temperament zavedl do psychologie pojem [[charakter]], kterým označuje vědomou reflexi sebe a soudy o vlastní osobě a s nimi spojené intencionální chování&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje obrázků ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Zdroje tabulek ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). Psychologická charakteristika osobností. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
temperament, psychologie osobnosti, typologie, biologická determinace&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57710</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57710"/>
		<updated>2019-08-20T18:58:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění [[libido|libidózní]] energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je velmi podobný prvnímu typu, vyznačuje se však proti němu optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšenou sentimentalitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57709</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57709"/>
		<updated>2019-08-20T18:53:32Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''[[identifikace]] '''se vzorem či '''[[imitace]] '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také '''[[kognitivní učení|kognitivního učení]], [[instrumentální učení|instrumentálního učení]] nebo také [[klasické podmiňování|klasického podmiňování]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;                &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako první typ, ani receptivní typ není schopen najít dobro uvnitř sám sebe. Proti prvnímu typu se však vyznačuje optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšeným sentimentem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57708</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57708"/>
		<updated>2019-08-20T18:16:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných '''(a to naučených) relativně stabilních osobnostních''' vlastností''' určující psychosociální bytí fungování každé osobnosti každého člověka. Zahrnuje charakteristiky určující to, jak se člověk vztahuje vůči sobě (tedy sebepojetí), reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; resp. takové charakteristiky osobnosti, u nichž lze posoudit jejich morální kvalitu. Projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry biologicky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy [[sociální učení|'''sociálního učení''']]''', '''a to '''identifikace '''se vzorem či '''imitace '''dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také ''', kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;        &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy sociálního učení, a to identifikace se vzorem či imitace dalších osob relevantních při vývoji jedince, dále také internalizace sociálních norem, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování (NA VŠECHNY TYTO POJMY VYTVOŘIT KŘÍŽOVÉ ODKAZY) (U KLAS. PODMIŇOVÁNÍ VYSVĚTLIT, JAK SE CHARAKTEROVÉ VLASTNOSTI NA ZÁKLADĚ NĚJ VYTVÁŘEJÍ ČI INFO. O NĚM VYNECHAT – ZDÁ SE MI TO TOTIŽ NESMYSLNÉ; NA ZÁKLADĚ KLAS. PODMIŇOVÁNÍ SE TOTIŽ ČLOVĚK UČÍ EMOČNÍ NEBO VEGETATIVNÍ REAKCE, NE CHARAKTER. VLASNOSTI NEBO BEHAVIORÁLNÍ REAKCE VE SMYLSU KOMPLEXNĚJŠ. SOC. CHOVÁNÍ) [1].             &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako první typ, ani receptivní typ není schopen najít dobro uvnitř sám sebe. Proti prvnímu typu se však vyznačuje optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšeným sentimentem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57707</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57707"/>
		<updated>2019-08-20T18:02:03Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]].'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě.&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt; Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt; Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty).&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || [[Oidipův komplex]] || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji [[Superego|Superega]]. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin.'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako první typ, ani receptivní typ není schopen najít dobro uvnitř sám sebe. Proti prvnímu typu se však vyznačuje optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšeným sentimentem.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57681</id>
		<title>Kategorie rysů osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57681"/>
		<updated>2019-07-23T14:13:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na úvod můžeme říci, že zastánci '''rysového přístupu''' se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o '''charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti''' nebo zda rysy '''vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně bývá pojem '''rys osobnosti''' užíván jako ekvivalent k pojmu '''[[Vlastnosti|psychická vlastnost]]'''. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování. Psychická vlastnost zde předpokládá určitou predispozici projevů chování osobnosti. '''Dispozice''' jsou nejčastěji definovány jako vrozené či získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jako '''synonymum''' k pojmu dispozice se používá pojem '''rys'''.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gordon W. Allport|Allport]] rozlišil dva druhy rysů: '''vnější rysy''', které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a '''vnitřní rysy''' (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Empirické vymezení rysů osobnosti je založeno na srovnání psychických vlastností s objektivně stanoveným standardem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Podle tohoto přístupu má každá osobnost poměrně trvalé, vrozené a získané charakteristiky či dispozice, které určují myšlení, jednání, prožívání člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Osobnostní rysy často iniciují a a regulují různé psychické procesy a behaviorální projevy&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Problematika rysů osobnosti se silně prolíná a propojuje s různými typologiemi [[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperamentu]], počínaje Hippokratovou teorií temperamentu, neurofyziologickou teorií Pavlova, Jungovou teorií osobnostních typů, či různými bioenergetickými přístupy&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Hlavním '''cílem''' psychologie rysů je zjištění základních dimenzí osobnosti - které charakteristiky jsou specifické pro daného jedince a čím se liší od druhých&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Současní rysoví psychologové vycházejí zejména ze dvou hlavních směrů: z personalistického pojetí Allporta a z teorie osobnostních faktorů Eysencka a Cattela&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Současný výzkum přitom rozlišuje dva přístupy - '''sémantickou analýzu pojmů''' a '''faktorovou analýzu''' popisující osobnost&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Sémantická analýza osobnostních pojmů ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zakladateli a hlavními představiteli sémantické analýzy jsou [[Gordon W. Allport]] a [[H.S. Odbert]]. Provedli analýzu anglických slov popisujících osobnost a vymezili přes 17 tisíc přídavných jmen. Po odstranění synonym a podobných slov, získali seznam 4500 slov.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57664</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57664"/>
		<updated>2019-07-17T16:58:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zde je nezbytné uvést, že proti produktivnímu a neproduktivnímu charakteru, individuální a sociální charakter je nezbytnou součástí jedince. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. Pocity odosobnění, prázdnoty, nesmyslnosti života a dalších nepříznivých psychických stavů vedou k formování některé z forem ''neproduktivních charakterových orientací'', kterými jsou vykořisťovatelská, receptivní, shromažďující, tržní nebo nekrofilní orientace&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. společným jmenovatelem těchto odlišných forem orientace je obecná odcizenost osobnosti. Pokud takový jedinec utváří vztahy s druhými, jedná se o neautentické, falešné, deformované vazby&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vykořisťovatelský typ je k druhým nedůvěřivý, cynický, závistivý a žárlivý&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Druzí jsou předmětem vykořisťování a jsou hodnoceni jen podle této upotřebitelnosti. Nejsou schopni najít dobro uvnitř své osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tak jako první typ, ani receptivní typ není schopen najít dobro uvnitř sám sebe. Proti prvnímu typu se však vyznačuje optimismem, loajalitou, instrumentálním altruismem, poslušností, konformitou. Vzhlížejí k autoritám a jakmile jsou sami, cítí se ztraceni. Jejich charakteristickým rysem je nerozhodnost, často se v osobních vztazích táží na radu právě té osoby, v jejíž souvislosti se mají rozhodnout&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Též označovaný jako křečkovský. Tento typ žije v neustálém pocitu ohrožení, nejistoty a v každém vnějším dobru vidí potenciální hrozbu. Tyto obavy řeší hromaděním majetku, věcí, též spořením. Dominující vlastností tohoto typu je potřeba řádu a jistoty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Dominujícím povahovým rysem je lakota. Stejně tak jako lakotí s majetkem, stejně tak lakotí také s emocemi či myšlenkami. Láska pro ně představuje vlastnictví. Minulost často spatřují pozitivněji, než jaká ve skutečnosti byla, projevují se zvýšeným sentimentem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ vnímá své okolí, stejně jako svou vlastní osobu, jako zboží. Jedná se o kompetitivní, ctižádostivé a agresivní jedince, zároveň také spolehlivé a přizpůsobivé. V této orientaci se rozvíjí jen takové vlastnosti, které se dají nejlépe &amp;quot;prodat&amp;quot;. Nejedná se však o vlastnost v pravém slova smyslu, spíše o jakousi roli, která může být kdykoliv vyměněna za nějakou jinou, v dané situaci žádanější.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. '''Nekrofilní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru velebí smrt a také neživé, mechanické věci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Tento typ se manifestuje různými způsoby jako jsou pedantní dokumentace banálních událostí v životě, přes různé formy vášnivého sběratelství, fotografování, ničení životního prostředí až k doslovné lásce k zesnulým osobám&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedná se o opačný pól biofilie (lásce k životu).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Individuální a sociální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57663</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57663"/>
		<updated>2019-07-17T16:29:09Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst, který je ovlivňován sociální interakcí. Sociální situace může charakter člověka významně ovlivnit jak pozitivně, tak také negativně - významně ovlivňuje stupeň realizace individuálních možností&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Příznivý růst vede k rozvoji produktivního charakteru, zatímco nepříznivý k některé z forem charakteru neproduktivního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Produktivní charakter'''. Člověk produktivního charakteru je autentický k potřebám '''lásky''' a '''tvořivosti'''. Cílem je rozvinutí všech možností člověka. Člověk produktivního charakteru vždy směřuje směrem k lidem, neboť jak láska tak tvořivost jsou povahy společenské&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Podle Fromma je jen milující člověk schopen tvořit autenticky a zároveň to, co tvoří, milovat. Naplněním lásky a tvořivosti nabývá člověk autonomních morálních hodnot&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Neproduktivní charakter''' je proti tomu takový typ charakteru, kdy byl vývoj produktivní orientace z nějakého důvodu zastaven či deformován&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Člověk pociťuje osamělost, nejistotu, bezmocnost a nespokojenost. Tyto formy prožívání dále ovlivňují pojetí morálních úsudků i jiných hodnot a schopnost kontaktu s dalšími lidmi. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
5. '''Nekrofilní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Individuální a sociální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57662</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57662"/>
		<updated>2019-07-17T15:02:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Frommovo pojetí charakteru můžeme v psychologii osobnosti úžeji vymezit na '''produktivní''' a '''neproduktivní''' typ. Můžeme se setkat i s označením individuální a sociální typ, který je bližší sociálním psychologům. Podle Fromma má každý jedinec potenciál pro růst. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
5. '''Nekrofilní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Individuální a sociální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57661</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57661"/>
		<updated>2019-07-17T14:37:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
5. '''Nekrofilní typ'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Individuální a sociální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Wilhelm Reich položil základy '''orgonové terapie'''. Orgon je přírodní tvořivá síla prostupující vše, včetně člověka. Zdravý jedinec dospívá ke genitální podobě charakteru. Zdravý vývoj je podněcován podmínkami podněcujícími individuální růst&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Je autentickou psychickou povahou člověka, který se ve svém jednání řídí svou přirozeností a inherentními hodnotami. Člověk je schopný řídit sám sebe, a dále budovat hodnoty lásky, vědění a tvůrčí činnosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Neurotický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Představuje patologický typ charakteru vzniklý v důsledku narušení rozvoje individuálních potenciálů v restriktivní patriarchální kultuře&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jedinci s neurotickým charakterem bývají úzkostliví a mají sníženou schopnost vhledu, sníženou pracovní motivaci a nechuť k práci&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vytváří se jim mentální krunýř, který jim znemožňuje navazovat zdravé vztahy s druhými. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Charakterní biopatie'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jedná o zhoubný typ neurotického charakteru, obecně neprospěšného jak pro člověka, tak pro společnost&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Vzniká při neustálém omezování růstu člověka. Dochází zde k rozvoji sociální patologie, kdy se jedinec odcizuje od sebe a ostatního světa. Hlavními emocemi zde jsou mrzutost, nepřátelskost, protikladné měřítko hodnocení - zatímco sebe hodnotí velmi pozitivně, druhé znevažuje a kritizuje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; . &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Theofrastos (1925). ''Povahopisy''. Praha: Nakl. G. Voleského.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57660</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57660"/>
		<updated>2019-07-17T14:18:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. '''Vykořisťovatelský typ'''&lt;br /&gt;
2. '''Receptivní typ'''&lt;br /&gt;
3. '''Hromadící typ'''&lt;br /&gt;
4. '''Tržní typ'''&lt;br /&gt;
5. '''Nekrofilní typ&amp;quot;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Individuální a sociální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57659</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57659"/>
		<updated>2019-07-17T14:02:08Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Genitální charakter je znakem úspěšného a zdravého dovršení sexuality. Symbolizují ho jedinci, kteří zvládli integrovat všechny předcházející fáze vývoje společně s jejich požadavky, získali kladné zkušenosti, nabyli prosociálních vlastností a disponují dostatečným množstvím psychické energie&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V genitálním období dochází se splynutí všech předchozích období v jedinečný komplexní zdroj slasti. Tito jedinci disponují spontaneitou, stabilitou, přiměřenou cílevědomostí, zodpovědností, společenskostí apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57658</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57658"/>
		<updated>2019-07-17T13:58:16Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V průběhu 4. roku života dochází k přesunu libida na pohlavní orgány. Nejintenzivnější zdroj prožitků skýtá oblast vlastních genitálií. Příjemné prožitky jsou doprovázeny autostimumlací pohlavního ústrojí. Souběžně stoupá zájem o osoby opačného pohlaví, zejména v okruhu sourozenců a rodičů. Tato fáze má podle Freuda odlišný průběh u mužů a u žen, což vede k odlišnému vývoji mužského a ženského charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Chlapci se soustřeďují na svoji matku, zatímco otce považují za soka. Jedná se o nevědomou tendenci, kterou Freud označil jako '''Oidipův komplex'''. Další vývoj dítěte je zde ovlivněn chováním a osobnostními vlastnostmi otce. '''Autoritativní''' otec budí u syna strach z kastrace, který vede ke '''ztotožnění (identifikací) se''' s otcem. Anna Freudová zde upřesňuje, že se jedná o obranný mechanismus - identifikace s agresorem. Dítě zde osvojuje postoje, hodnoty, normy, verbální i neverbální vyjádření otce. Dochází zde k budování svědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Proti tomu '''lhostejnost''' a nečinnost otce podporuje synovu vazbu s matkou. Jedná se o nevědomý vztah, který Jung označil jako '''komplex matky'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Takový muž pak přizpůsobuje své zájmy a preference s tímto vnitřním nastavením, události a jiné ženy hodnotí podle obrazu matky, který ovlivňuje i volbu jeho budoucí partnerky &amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
U '''dívek''' toto období probíhá odlišně. Dívky v rámci prozkoumávání své genitální oblasti zjišťují, že jim chybí penis, který mužům závidí. V důsledku toho u nich podle Freuda vzniká pocit méněcennosti&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Analogicky k Oidipovu komplexu u dívek vzniká '''komplex Elektřin'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ženskou touhu po penisu Freud vysvětluje neustálou snahou ženy po dosahování mužských pozic skrze osvojování si mužských psychických vlastností, hrubými projevy, nevhodným slovníkem apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; Společensky přijatelnou podobou je poté odvaha u žen, tendence k nezávislosti, touha po sexuální svobodě, moci, úspěchu&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57657</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57657"/>
		<updated>2019-07-17T13:38:25Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Kritickým obdobím pro vznik orálně receptivního charakteru je přibližně 8. měsíc života dítěte, kdy dochází ke snaze rodičů nahradit kojení jiným typem potravy. Náhlá změna může způsobit traumatickou zkušenost. Orálně receptivní charakter se projevuje pasivitou, závislostí, upoutaností člověka na jiné lidi&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
K rozvoji orálně agresivního charakteru může dojít v období růstu zubů (8.-18. měsíc). Růst zubů je pro dítě bolestivou zkušeností, zároveň mu však přináší jistou &amp;quot;zbraň&amp;quot; pro naplňování jeho egoistických potřeb. Jejich naplňování si vynucuje kousáním a agresivitou. Pokud mu rodiče ustupují, jeho útočný postoj je posilován a stává se jeho typickou osobnostní vlastností. V dospělosti se poté tento typ charakteru projevuje neustálým mluvením, kritizováním, nadávkami na ostatní či neustálou potřebou diskuze&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Přibližně v 6. měsíci života se zdroj libidózní energie přesouvá z oblasti úst do oblasti konečníku. Hlavními zdroji uspokojení je vyměšování, zadržování a uvolňování stolice. Dochází zde k prvnímu zvnitřňování sociálních norem a budování hygienických návyků. Nedodržení pravidel má za následek trest. Díky rozvoji schopnosti odkládat okamžité uspokojení z vylučování dochází k rozvoji Superega. Zároveň zde dochází k prvnímu zvědomění možnosti ovlivňovat okolí. Dítě si uvědomuje, že kontrola jeho anální oblasti záleží pouze na něm a svým chováním může dosahovat pozornosti, ústupků a darů. Je-li úspěšné, narůstá jeho sebevědomí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rodiče se v tomto období mohou k dítěti chovat tolerantně nebo naopak restriktivně. To má za následek dvojí vývoj charakteru jedince:&lt;br /&gt;
   &lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ se vyvíjí v interakci se shovívavými či lhostejnými rodiči. Nadměrná tolerance má za následek nedostatečné budování hygienických a sociálních návyků. Člověk s tímto typem charakteru se projevuje nedbale, drze, bezstarostně, nezodpovědně apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tento typ charakteru je naopak určen příliš přísnou výchovou. Ta má za následek zastavení proudění libidózní energie, což má za následek rozvoj takových vlastností, jako jsou starostlivost, čistotnost, puntičkářství a také šetrnost, lakomost, tvrdohlavost, agresivita, apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt; &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57656</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57656"/>
		<updated>2019-07-17T13:06:43Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Podle Freuda složitý osobnostní vývoj začíná převahou libida v oblasti úst. Ústa, jazyk a rty jsou pro novorozence hlavním zdrojem nejen uspokojení, ale také prvním zdrojem poznávání světa kolem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Typickým znakem pro toto období je tzv. '''egocentričnost''', která vyžaduje, aby byly potřeby dítěte neprodleně uspokojeny. Klíčovou osobou pro toto uspokojení je pečující matka. Pokud dítě není dostatečně saturováno a jeho potřeby nejsou naplňovány nebo jsou odkládány, dítě zažívá první pocity frustrace a sociálních konfliktů. To může vést k traumatické zkušenosti a ustrnutí dítěte v orální fázi vývoje&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Detailněji můžeme rozlišit orální charakter '''receptivní''' a '''agresivní'''.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57655</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57655"/>
		<updated>2019-07-17T12:57:46Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57654</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57654"/>
		<updated>2019-07-17T12:56:50Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
# '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57653</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57653"/>
		<updated>2019-07-17T12:55:39Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# ''' Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
* '''Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
* '''otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# '''Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57652</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57652"/>
		<updated>2019-07-17T12:53:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''# Orální charakter''' &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''* Orálně receptivní charakter'''&lt;br /&gt;
'''* Orálně agresivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''# Anální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''* Análně expulzivní charakter'''&lt;br /&gt;
'''* Análně retentivní charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''# Falický charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''* otec'''&lt;br /&gt;
'''* otec'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''# Genitální charakter'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57651</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57651"/>
		<updated>2019-07-17T12:48:18Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
==== Freudovy typy charakteru ====&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
# Položka číslovaného seznamu&lt;br /&gt;
# Položka číslovaného seznamu&lt;br /&gt;
# Položka číslovaného seznamu&lt;br /&gt;
# Položka číslovaného seznamu&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57650</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57650"/>
		<updated>2019-07-17T12:45:14Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter. Jedná se o období pregenitální, kdy se dítě postupně mění z osobnosti ovládané čistě biologickými potřeby na jedince sociálního&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
'''Pregenitální období''' zahrnuje fázi orální, anální a falickou. Každá fáze je charakteristická příslušnou oblastí slastných prožitků (ústa, konečník a pohlavní ústrojí)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Během pregenitální fáze se dítě postupně učí integrovat požadavky ze strany okolí (vhodné normy, návyky, hodnoty)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenost z pregenitálního období určuje další vývoj osobnosti a také obecný psychický stav&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Úspěšný přesun libida do dalších fází zabezpečuje energetickou celistvost a přiblížení se ke genitálnímu charakteru, jakožto zdravého charakteru se zralou sexualitou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ustrnutí v určité fázi psychosexuálního vývoje má proti tomu za následek formování méněcenného charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Zkušenosti z raného dětství jsou tudíž stěžejní pro celistvost daného jedince. Traumatické zkušenosti v raném dětství, podle Freuda, natrvalo určují jedincův vztah k lidem, společenským normám a institucím&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. V následující tabulce je uveden přehled vývojových souvislostí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
{| class=&amp;quot;wikitable&amp;quot;&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
! Stadium !! Věk !! Erotogenní oblast !! Zdroje konfliktu !! Osobnostní vlastnosti s problematickým průběhem v období dětství&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Orální || 0-1 || ústa, jazyk || odvykání od kojení || orální projevy, kouření, přejídání, pasivita a naivita&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Anální || 2-3 || anus || hygienické návyky || uspořádanost, šetrnost, tvrdohlavost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Falické || 4-5 || genitálie || Oidipův komplex || samolibost, lehkomyslnost, paličatost&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Latence || 6-12 || není určeno || vývoj obranných mechanismů || žádná: v tomto období neexistuje fixace&lt;br /&gt;
|-&lt;br /&gt;
| Genitální || 13-18 || genitálie || dospělá sexualita || zralá sexualita&lt;br /&gt;
|}&lt;br /&gt;
  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57649</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57649"/>
		<updated>2019-07-17T12:13:35Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ve všech typech charakteru shledává jejich získaný původ utvářený procesem interakce člověka a sociálního prostředí&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interakční pojetí těchto dvou mužů výrazně ovlivnilo vývoj vnímání psychologie charakteru. Prvky jejich učení lze spatřit v dílech [[Alfred Adler|Adlera]], [[Karen Horney|Horneyové]], [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Wilhelm Reich|Reicha]], [[Jean Piaget|Piageta]] a [[Lawrence Kohlberg|Kohlberga]], [[Viktor E. Frankl|Frankla]] či [[Abraham H. Maslow|Maslowa]].  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57648</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57648"/>
		<updated>2019-07-17T12:04:31Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu '''[[Sociální učení, nápodoba a identifikace|sociálního učení]]'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod.&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt; Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. Ačkoliv bývá pojem charakter často zaměňován nebo synonymně vnímán s pojmy '''morálka''' nebo '''[[prosociální chování]]''', je zde několik důvodů, proč bychom tyto pojmy měli odlišovat&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jsou jimi:&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Charakter zahrnuje morální, etické a estetické hodnoty. Neméně významně však také zahrnuje další významné dispozice, jako jsou '''postoje a zájmy'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Pojem charakter připouští proti pojmu morálka protikladné hodnocení jedince (např. &amp;quot;dobrý charakter&amp;quot; - &amp;quot;špatný charakter&amp;quot;)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
* Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je také klíčové rozlišit od pojmu '''[[Temperament, jeho hlavní koncepce|temperament]]'''. Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57642</id>
		<title>Kategorie rysů osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57642"/>
		<updated>2019-07-16T15:26:07Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na úvod můžeme říci, že zastánci '''rysového přístupu''' se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o '''charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti''' nebo zda rysy '''vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně bývá pojem '''rys osobnosti''' užíván jako ekvivalent k pojmu '''psychická vlastnost'''. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování. Psychická vlastnost zde předpokládá určitou predispozici projevů chování osobnosti. '''Dispozice''' jsou nejčastěji definovány jako vrozené či získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Jako '''synonymum''' k pojmu dispozice se používá pojem '''rys'''.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gordon W. Allport|Allport]] rozlišil dva druhy rysů: '''vnější rysy''', které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a '''vnitřní rysy''' (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57641</id>
		<title>Kategorie rysů osobnosti</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kategorie_rys%C5%AF_osobnosti&amp;diff=57641"/>
		<updated>2019-07-16T14:32:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: Založena nová stránka s textem „Na úvod můžeme říci, že zastánci '''rysového přístupu''' se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti …“&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;Na úvod můžeme říci, že zastánci '''rysového přístupu''' se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o '''charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti''' nebo zda rysy '''vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Blatný, M. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada. &amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Obecně bývá pojem '''rys osobnosti''' užíván jako ekvivalent k pojmu '''psychická vlastnost'''. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Gordon W. Allport|Allport]] rozlišil dva druhy rysů: '''vnější rysy''', které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a '''vnitřní rysy''' (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57537</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57537"/>
		<updated>2019-05-16T22:01:10Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Frommovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reichovo pojetí charakteru ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Fromm, E. (1997). ''Anatomie lidské destruktivity''. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57536</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57536"/>
		<updated>2019-05-16T21:54:27Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Současné psychologické koncepty ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klasická psychoanalýza ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Freudovo pojetí osobnosti je výrazně '''moralistické''' a nejinak je tomu v případě charakteru. Jeho jádrovou složku tvoří '''morálka''' nebo '''svědomí'''. Psychoanalytické pojetí charakteru je '''deterministické, heteronomní a reaktivní'''. Charakter je determinován zkušenostmi z raného dětství. Heteronomie se vztahuje k závislosti jedince na vnější autoritě a z reaktivní povahy vyplývá, že morálka a její specifický projev závisí na situačních faktorech, nikoliv na vnitřních přesvědčeních člověka&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Klíčovým obdobím pro vývoj charakteru je '''prvních pět let života'''. V tomto období se díky nabývajícím sociálním zkušenostem dítěte vyvíjí jeho budoucí charakter.  &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57535</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57535"/>
		<updated>2019-05-16T21:40:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Praha: Grada.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Literatura ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Balcar, K. (1983). ''Úvod do studia psychologie osobnosti: Vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakult studijního oboru psychologie''. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.&lt;br /&gt;
* Blatný, M. (2010). ''Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Cakirpaloglu, P. (2012). ''Úvod do psychologie osobnosti''. Praha: Grada.&lt;br /&gt;
* Mikšík, O. (2001). ''Psychologická charakteristika osobností''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Klíčová slova ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
charakter, psychologie osobnosti, typologie, sociální učení&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Psychologie Osobnosti|*]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57534</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57534"/>
		<updated>2019-05-16T21:36:15Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: &lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Grada Publishing as.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Historie ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Za zakladatele nauky o charakteru bývá považován '''[[Theofrastos z Efesu]]'''. Ve svém díle ''Povahopisy'' popsal třicet typů charakteru.Každému typu charakteru přidělil jméno podle jeho převažující vlastnosti (Pokrytec, Pochlebník, Lakomec, Mrzutý, Pověrčivý,...)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Dalším významným historickým představitelem, který se nechal inspirovat právě Theofrastem, je '''[[Jean de La Bruyère]]'''. Napsal dílo ''Charaktery'', kde s ironií popisuje povahu tehdejší francouzské šlechty&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Domníval se, že lidská povaha je univerzální, tudíž jsou jeho charakterové typy přiléhající lidem napříč kulturními, historickými i sociálními rozdíly&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57533</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57533"/>
		<updated>2019-05-16T21:25:30Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* Etymologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Grada Publishing as.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení. Přední role při vývoji charakteru hrají procesy '''identifikace, imitace, kognitivního učení, instrumentálního učení nebo také klasického podmiňování'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57532</id>
		<title>Charakter</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Charakter&amp;diff=57532"/>
		<updated>2019-05-16T21:20:17Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Smejkaa1: /* Etymologie */&lt;/p&gt;
&lt;hr /&gt;
&lt;div&gt;V psychologii se pojmem '''charakter''' označuje souhrn '''získaných vlastností''' určující psychosociální bytí každé osobnosti. Reguluje vztah člověka vůči osobě, ostatním lidem, společenským skupinám, institucím a přírodě&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.   &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Jeho jádro bývá vnímáno jako centrum různých druhů hodnot, a to zejména '''morálních''', etických, estetických apod&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;. Podle [[Gordon W. Allport|G.W. Allporta]] je charakter eticky zhodnocená [[osobnost]]; projevuje se ve vztazích zejména k lidem, práci, k sobě samému, k životním překážkám či přírodě&amp;lt;ref&amp;gt;Hartl Pavel, &amp;amp;amp;  Hartlová Helena. (2010). &amp;lt;i&amp;gt;Velký psychologický slovník&amp;lt;/i&amp;gt;. (Vyd. 4., V Portálu 1., 797 s.) Praha: Portál.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Etymologie ==&lt;br /&gt;
Pojem pochází z řeckého slova ''charaktíras'', které znamená &amp;quot;rytina, vryp&amp;quot; (a přeneseně tedy vyjadřuje trvalý a výrazný znak či útvar)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;Cakirpaloglu, P. (2012). &amp;lt;i&amp;gt;Úvod do psychologie osobnosti&amp;lt;/i&amp;gt;. Grada Publishing as.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref&amp;gt;Nakonečný Milan. (1997). &amp;lt;i&amp;gt;Encyklopedie obecné psychologie&amp;lt;/i&amp;gt;. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.&amp;lt;/ref&amp;gt;&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;Smékal, V. (2002). &amp;lt;i&amp;gt;Pozvání do psychologie osobnosti: Člověk v zrcadle vědomí a jednání&amp;lt;/i&amp;gt;. Brno: Studium.&amp;lt;/ref&amp;gt;. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V současné psychologii je rozšířeno pojetí charakteru jako '''soustavy stěžejních vztahů k jednotlivým oblastem skutečnosti''', '''soustavy dominujících vlastností''' a jako '''soustavy zásad a způsobů jejich uvádění v život'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. Můžeme říci, že '''charakter''' je společně se [[Schopnosti|schopnostmi]] jakýmsi mostem, který spojuje osobnost se světem druhých lidí, se společností a kulturou&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;. [[Temperament, jeho hlavní koncepce|Temperament]] proti tomu spojuje osobnost s organismem.          &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco temperament je považován za poměrně stabilní, do značné míry geneticky determinovanou složku osobnosti, '''charakter''' je proti tomu výsledkem '''formování '''a '''učení'''&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;. Temperament tedy představuje biologickou bázi osobnosti a charakter její zkušenostní složku. Charakter se tedy utváří v dlouhodobém procesu učení&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot;&amp;gt;&amp;lt;/ref&amp;gt;.    &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Pojem charakter je často zaměňován či užíván synonymně s pojmem '''morálka''' nebo '''prosociální chování'''. Z určitých důvodů je však užitečné zachovat původní pojem a rozlišovat ho od ostatních konotací. Charakter sice zahrnuje specifické morální, etické či estetické hodnoty, zahrnuje však i další, neméně významné, dispozice, zejména '''postoje či zájmy'''. Pojem charakter je také pružnější proti pojmům morálka a umožňuje hodnotící dimenzi (&amp;quot;dobrý&amp;quot; charakter - &amp;quot;špatný&amp;quot; charakter)&amp;lt;ref name=&amp;quot;:1&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Většina teorií osobnosti vznikala se zájmem o postihnutí charakteru a vyšších dynamismů jedince. Psychologické koncepce [[Sigmund Freud|Freuda]], [[Alfred Adler|Adlera]], [[Erich Fromm|Fromma]], [[Karen Horney|Horneyové]] nebo [[Wilhelm Reich|Reicha]] se zásadně zabývaly morálně zdravými či patologickými osobnostmi a některé z nich přerostly do komplexních teorií charakteru&amp;lt;ref name=&amp;quot;:2&amp;quot; /&amp;gt;.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&amp;lt;references/&amp;gt;&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Smejkaa1</name></author>
		
	</entry>
</feed>