<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=17._Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace</id>
	<title>17. Mentální retardace - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=17._Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=17._Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace&amp;action=history"/>
	<updated>2026-05-14T09:54:04Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=17._Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace&amp;diff=56011&amp;oldid=prev</id>
		<title>Tomas.Slezak: Založena nová stránka s textem „'''grafická editace proběhne v nejbližších dnech'''  Mentální retardace  MKN 10: F70 – F79 mentální retardace (duševní opoždění) stav zasta…“</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=17._Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace&amp;diff=56011&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2018-10-22T13:13:19Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Založena nová stránka s textem „&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;grafická editace proběhne v nejbližších dnech&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;  Mentální retardace  MKN 10: F70 – F79 mentální retardace (duševní opoždění) stav zasta…“&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;'''grafická editace proběhne v nejbližších dnech'''&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Mentální retardace &lt;br /&gt;
MKN 10: F70 – F79 mentální retardace (duševní opoždění)&lt;br /&gt;
stav zastaveného nebo neúplného duševního vývoje charakterizován narušením rozumových schopností, narušena je tedy úroveň inteligence, tj. poznávací, řečové, pohybové a sociální schopnosti&lt;br /&gt;
mentální retardace je vrozená nebo vzniká v raném věku dítěte, maximálně však do stáří dvou let (Orel, 174, 2014)&lt;br /&gt;
může se objevovat v kombinaci s jinou duševní nebo tělesnou poruchou, nebo bez ní, prevalence přidružujících se duševních poruch je však 3-4x častější než v běžné populace&lt;br /&gt;
adaptační chování je narušeno vždy, v chráněném prostředí s dostupnou podporou však nemusí být u jedinců s lehkou mentální retardací nápadné &lt;br /&gt;
Diagnostická vodítka k MR&lt;br /&gt;
Pomalý nebo neúplný duševní vývoj, který způsobuje potíže s učením a problémy v sociálním přizpůsobení&lt;br /&gt;
I přesto, že nelze inteligenci charakterizovat jednoduše, nýbrž na základě velkého počtu různých více či méně specifických dovedností a s ohledem na obecnou tendenci, aby se všechny dovednosti rozvíjely souměrně, u mentální retardace (dále jen MR) se mohou vyskytovat velké rozdíly v rozvoji právě těchto dovedností (v jedné oblasti může mentálně retardovaný vykazovat těžké narušení-např. v řeči, jinde mohou být mnohem dovednější-např. zrakově prostorové úkoly). Vyhodnocení intelektuální úrovně by se proto mělo vždy opírat o všechny dostupné informace, včetně klinických nálezů, adaptačního chování (s ohledem na kulturní zázemí jedince!) a výsledků psychometrických testů.&lt;br /&gt;
Stupnice sociální zralosti a adaptace by měla být, pokud možno doplněna o rozhovor s rodičem, či pečující osobou, který je nejlépe seznámen s dovednostmi MR jedince v jeho každodenním životě. &lt;br /&gt;
Uvedené IQ skóry v jednotlivých kategoriích jsou jen diagnostickým vodítkem, jednotlivé kategorie představují spíše umělé rozdělení komplexního kontinua a nemohou být definovány s absolutní přesností.&lt;br /&gt;
(MKN, 2000, str. 216-217)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Diferenciální diagnostika: &lt;br /&gt;
1. Etiologie&lt;br /&gt;
Příčinou vzniku MR je postižení CNS, které se rozvíjí na základě různých příčin.&lt;br /&gt;
Genetická podmíněnost neboli chromozomální odchylky (např. trizomie 21.chromozomu známá jako Downův syndrom; trizomie 13. chromozomu, trizomie 18. chromozomu, trizomie gonozomů...).&lt;br /&gt;
Metabolické poruchy (týkají se například poruch metabolismu aminokyselin, sacharidů, lipidů aj.).&lt;br /&gt;
Heredogenerativní poruchy (např. Wilsonova choroba-hepatolentikulární degenerace).&lt;br /&gt;
Teratogenní faktory mohou být fyzikální (např. ionizující záření, porodní poškození mechanickým stlačením hlavičky s následným krvácením do mozku, vlivem nedostatečného množství kyslíku), chemické (např. některé léky, alkohol a jiné drogy), biologické (např. virového či bakteriálního původu-typický je virus zarděnek).&lt;br /&gt;
Postnatální poškození mozku (např. zánětlivá onemocnění, úrazy, otravy atd.), do této kategorie jsou zařazena pouze postižení vzniklá do 2 let věku dítěte. &lt;br /&gt;
Sociokulturní vlivy (mohou nést podíl na lehčích formách MR).&lt;br /&gt;
(Orel, 2014, str. 174-175; MKN; Vágnerová, 2008, str. 290-292)&lt;br /&gt;
Kategorie MR&lt;br /&gt;
F70 Lehká mentální retardace &lt;br /&gt;
Ačkoliv si lehce MR osvojují mluvu opožděně, dosáhnou většinou schopnosti užívat řeč účelně v každodenním životě, dokáží udržovat konverzaci. &lt;br /&gt;
Nezávislí dokáží být v osobní péči (jídlo, osobní hygiena, oblékání, ovládání močového měchýře a střev…) a také v praktických a domácích dovednostech, i když je zde vývoj oproti normě pomalejší. &lt;br /&gt;
Specifické problémy se obvykle projevují při teoretické práci ve škole, velmi účinná je výchova a vzdělávání zaměřené na rozvoj jejich dovedností a kompenzaci nedostatků&lt;br /&gt;
Většinu lehce MR jedinců lze zaměstnat prací, která vyžaduje především praktické dovednosti (oproti teoretickým), také nekvalifikované či méně kvalifikovaná manuální práce&lt;br /&gt;
V sociokulturním kontextu nemusí mírný stupeň MR působit žádný problém, ten však může vzniknout tehdy, je-li MR jedinec také značně nezralý emočně a sociálně.&lt;br /&gt;
Lehká MR se prokazuje v rozmezí IQ 69-50.&lt;br /&gt;
Přidružené chorobné stavy, jako jsou například autismus, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení, lze nalézt v rozmanitých proporcích. (MKN)&lt;br /&gt;
Objevuje se zvýšená sugestibilita a snížená kritičnost, je proto vhodný určitý dohled, který zamezí případnému zneužívání (Orel, 2014, str. 174).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
F71 Středně těžká mentální retardace&lt;br /&gt;
U jedinců se středně těžkou MR se pomalu rozvíjí chápání i užívání řeči, jejich konečné schopnosti v těchto oblastech jsou omezené&lt;br /&gt;
Podobně se pak opožděně vyvíjí schopnost starat se sám o sebe a zručnost, někteří jedinci tak potřebují dohled po celý svůj život. &lt;br /&gt;
Ačkoliv jsou omezené i pokroky ve škole, osvojí si někteří jedinci se středně těžkou MR základy čtení, psaní i počítání, proto jsou vhodné vzdělávací programy, které mohou poskytnout postiženým příležitost k rozvíjení svého potenciálu.&lt;br /&gt;
V dospělosti jsou obvykle tito jedinci schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, jestli jsou úkoly dobře strukturovány a je zajištěn odborný dohled. &lt;br /&gt;
Zpravidla bývají plně mobilní a fyzicky aktivní, většina středně těžce MR pak prokazuje vývoj schopností v navazování kontaktu, v komunikaci s druhými a mohou se podílet na jednoduchých sociálních aktivitách. I přesto je zřídka možný úplně samostatný život. &lt;br /&gt;
Středně těžká MR se prokazuje v rozmezí IQ 49-35. V této skupině jsou pak patrné značné rozdíly ve schopnostech.&lt;br /&gt;
U většiny středně těžce MR lze zjistit organickou etiologii. &lt;br /&gt;
U podstatné části pacientů je přítomen dětský autismus nebo jiné pervazivní vývojové poruchy, ty pak velmi ovlivňují celkový klinický obraz i způsob, jak s postiženým jednat. Vyskytují se také epilepsie, neurologické a tělesné handicapy. Někdy je možno zjistit jiná psychiatrická onemocnění, avšak vzhledem k omezené verbální schopnosti pacienta je diagnóza obtížná a často závisí především na informacích od rodiny či pečujících. (MKN)&lt;br /&gt;
U mnohých se ke střední MR přidružují také neurologická a jiná onemocnění. Ekonomická a sociální opora je nezbytná. (Orel, 2014, str. 174)&lt;br /&gt;
F72 Těžká mentální retardace&lt;br /&gt;
Tato kategorie je v mnohém podobná kategorii předchozí, pokud jde o klinický obraz, přítomnost organické etiologie a přidružených stavů. &lt;br /&gt;
Snížená úroveň schopností je však v této skupině mnohem výraznější, většina jedinců z této kategorie trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými defekty, které prokazují přítomnost poškození či chybného vývoje CNS. &lt;br /&gt;
Těžká MR se prokazuje v rozmezí IQ 34-20. (MKN)&lt;br /&gt;
Osoby s těžkou MR vyžadují většinou stálý dohled a speciální péči, mohou ale žít i ve svých rodinách. (Orel, 2014, str. 174)&lt;br /&gt;
F73 Hluboká mentální retardace&lt;br /&gt;
Vzhledem k IQ pod 20 jsou jedinci s hlubokou MR těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům nebo instrukcím svého okolí a nejsou tak schopni jim vyhovět. &lt;br /&gt;
Většina hluboce MR bývá imobilní nebo jsou tito jedinci výrazně omezeni v pohybu. Bývají inkontinentní a při lepší prognóze jsou schopni pouze velmi rudimentální neverbální komunikace.&lt;br /&gt;
Mají nepatrnou nebo žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby, vyžadují tak stálou péči. &lt;br /&gt;
U těchto jedinců lze dosáhnout nejzákladnějších jednoduchých zrakově prostorových dovedností v třídění a srovnávání.&lt;br /&gt;
Ve většině případů lze zjistit organickou etiologii, běžné jsou pak neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku, sluchu atd. obzvláště časté, a to především u mobilních jedinců s hlubokou MR, jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště pak atypický autismus. (MKN) &lt;br /&gt;
Pobyt ve vlastních rodinách bývá velice náročný. Tělesná postižení vesměs vyžadují pobyt v sociálních zařízeních se zdravotnickou péčí. (Orel, 2014, str. 174)&lt;br /&gt;
F78 jiná mentální retardace&lt;br /&gt;
Měla by být použita pouze tehdy, je-li stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod zvláště nesnadné i nemožné pro přidružené senzorické či somatické poškození (např. u jedinců nevidomých, hluchoněmých, u jedinců s těžkými poruchami chování aj.) &lt;br /&gt;
F79 nespecifikovaná mentální retardace&lt;br /&gt;
MR je prokázaná, ale není dostatek informací, aby bylo možno jedince zařadit do konkrétní kategorie. (MKN)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Subjektivní potíže &lt;br /&gt;
U dětí&lt;br /&gt;
Opoždění obecného vývoje (chůze, řeč, nácvik čistoty).&lt;br /&gt;
Školní obtíže, problémy v kontaktu s ostatními dětmi vyvolané sníženou schopností učení.&lt;br /&gt;
Problémové chování.&lt;br /&gt;
U adolescentů&lt;br /&gt;
Potíže v kontaktu s vrstevníky.&lt;br /&gt;
Nevhodné sexuální chování.&lt;br /&gt;
U dospělých&lt;br /&gt;
Problémy se zvládáním běžných úkonů denní činnosti (vaření, úklid aj.)&lt;br /&gt;
Problematický normální vývoj (potíže při hledání práce aj.)&lt;br /&gt;
(MKN-Duševní poruchy a poruchy chování, 2001, str. 60)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Výše uvedené subjektivní potíže se týkají především lehkého stupně mentální retardace. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Profesní, partnerská a rodičovská role MR&lt;br /&gt;
Pracovní role&lt;br /&gt;
Pracovní aktivita a pravidelný denní režim, jsou-li zvoleny vhodně, stimulují a udržují mnohé kompetence MR. Je třeba, aby pracovní činnost odpovídala možnostem a schopnostem MR. Pro tyto účely dobře slouží chráněné dílny, kde je možné přizpůsobit pracovní náplň i tempo práce. Pracoviště plní i pro MR místo potřebného sociálního kontaktu. &lt;br /&gt;
Partnerská a rodičovská role&lt;br /&gt;
Potřeba partnerství se nevytváří vždy, MR může být zcela saturován vztahem s blízkými členy rodiny. Někdy není ani příležitost k navázání kontaktu s potencionálním partnerem, který by měl podobnou mentální úroveň, a tudíž i obdobné potřeby. Mnohé vztahy partnerského druhu zahrnují jen občasné společenské aktivity, obecně lze říci, že partnerský vztah přináší MR užitečnou novou zkušenost, může jej nadále rozvíjet a přispět k dosažení větší samostatnosti. V partnerském životě MR je vhodná sociální podpora, rodičovství bývá doprovázeno regulací ze strany okolí, která slouží k podpoře, pomoci při plnění rodičovských požadavků a obsahuje určitý dohled nad zodpovědností, která z rodičovské role vyplývá. &lt;br /&gt;
(Vágnerová, 2008, str. 311-313)&lt;br /&gt;
Péče a léčba MR&lt;br /&gt;
Speciálněpedagogická pomoc, škola&lt;br /&gt;
Téma, které je v poslední době velice diskutované, je začleňování MR jedinců do běžných škol. Dle stupně postižení lze zařadit MR do speciálních škol, které jsou více přizpůsobené možnostem a potřebám MR dětí, integrace do běžné školy je také možná, i když poněkud náročnější. Vždy je důležité zvážit míru zátěže, která plyne ze začlenění jedince do běžné školy. I MR si může uvědomovat svou odlišnost, která jej může stresovat. Kontakt s vrstevníky, kteří jsou na podobné vývojové úrovni, mu umožňuje získat zkušenost symetrického sociálního postavení a uspokojení z dosažení výkonu, srovnatelného s výsledky ostatních členů skupiny. Pomoc poskytují nejen speciálněpedagogická centra, ale také denní stacionáře, speciální školy a instituce (např. ústav sociální péče). Jejich hlavním úkolem je podpora dosažitelného vzdělání MR. &lt;br /&gt;
Ústavní péče&lt;br /&gt;
Je vhodná pro závažnější formy MR . Ústavy sociální péče jsou organizovány různým způsobem. Denní stacionáře slouží jako doplněk rodinné péče. &lt;br /&gt;
Psychoterapie&lt;br /&gt;
Má nejčastěji charakter KBT, jejímž cílem je především eliminace nežádoucích projevů v chování a v rozvoji potřebných dovedností nebo návyků. Důležitá může být i práce s rodinou, užitečné jsou i svépomocné skupiny. Socioterapie pomáhá při začleňování MR jedinců do společnosti a poskytuje pomoc jeho rodině. Tato podpora může mít také charakter sociálních dávek, pomoci osobního asistenta, či dopravy do denního stacionáře atd. (Vágnerová, 2008, str. 308, 314-315)&lt;br /&gt;
Dále je vhodná rovněž preterapie.  (www.terapie.zdrave.cz)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Literatura &lt;br /&gt;
Orel, M. a kol. Psychopatologie, Grada Publishing 2014, Praha, ISBN 978-80-247-3737-9&lt;br /&gt;
MKN-10, Duševní poruchy v primární péče, vodítka pro diagnostiku a léčbu, Psychiatrické centrum Praha 2001, ISBN 80-85121-09-3, ISBN 80-86471-13-6&lt;br /&gt;
MKN-10, Duševní poruchy a poruchy chování, popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka, Psychiatrické centrum Praha 2000, ISBN 80-85121-44-1&lt;br /&gt;
Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Portál 2008, Praha, ISBN 978-80-7367-414-4&lt;br /&gt;
https://terapie.zdrave.cz/jake-je-uplatneni-preterapie/&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Tomas.Slezak</name></author>
		
	</entry>
</feed>