<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Legitimita</id>
	<title>Legitimita - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Legitimita"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Legitimita&amp;action=history"/>
	<updated>2026-05-11T11:38:10Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Legitimita&amp;diff=18006&amp;oldid=prev</id>
		<title>Karel.Hanus v 27. 2. 2015, 17:39</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Legitimita&amp;diff=18006&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2015-02-27T17:39:55Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;&lt;/p&gt;
&lt;table class=&quot;diff diff-contentalign-left&quot; data-mw=&quot;interface&quot;&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;tr class=&quot;diff-title&quot; lang=&quot;cs&quot;&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;← Starší verze&lt;/td&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;Verze z 27. 2. 2015, 17:39&lt;/td&gt;
				&lt;/tr&gt;&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot; id=&quot;mw-diff-left-l1&quot; &gt;Řádek 1:&lt;/td&gt;
&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot;&gt;Řádek 1:&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Pojem '''legitimita''' je v širším pojetí chápán jako '''obecné uznání práva na výkon moci nebo uplatňování autority''', v užším smyslu '''zákonné zdůvodnění a založení výkonu vládnutí'''. V obou případech úzce souvisí s otázkou '''[[moc|moci]]''' a mocenských vztahů ve společnosti. Z tohoto důvodu se problematikou legitimity zabývají zejména takové disciplíny, jako je právní věda, politická věda či politická filosofie, ale i sociologie či historie.  &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Pojem '''legitimita''' je v širším pojetí chápán jako '''obecné uznání práva na výkon moci nebo uplatňování autority''', v užším smyslu '''zákonné zdůvodnění a založení výkonu vládnutí'''. V obou případech úzce souvisí s otázkou '''[[moc|moci]]''' a mocenských vztahů ve společnosti. Z tohoto důvodu se problematikou legitimity zabývají zejména takové disciplíny, jako je právní věda, politická věda či politická filosofie, ale i sociologie či historie.  &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;O problematice legitimity se často hovoří v souvislosti s otázkou '''legality''', přičemž legalitou se rozumí konformní způsob jednání podle platných zákonů. V '''optimálním případě je legální jednání doprovázeno legitimitou''', ale není tomu tak pokaždé, což závisí na uspořádání mocenských vztahů. Legitimita státní moci je de facto její oprávněnost a je výrazem skutečnosti či '''přesvědčení''', že ten kdo '''vládne''', tak nečiní na základě uzurpace, nýbrž '''z určitého titulu'''. Dříve se tato pravomoc odvozovala např. z vůle boží, od Francouzské revoluce se – pod vlivem '''[[Jean-Jacques Rousseau|Rousseauovy]]''' koncepce '''společenské smlouvy''' – ve většině '''západních zemí''' odvozuje od '''vůle lidu''' a zakládá se na jeho souhlasu. [Velký sociologický slovník, 1995: 564-5]  &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;O problematice legitimity se často hovoří v souvislosti s otázkou '''legality''', přičemž legalitou se rozumí konformní způsob jednání podle platných zákonů. V '''optimálním případě je legální jednání doprovázeno legitimitou''', ale není tomu tak pokaždé, což závisí na uspořádání mocenských vztahů. Legitimita státní moci je de facto její oprávněnost a je výrazem skutečnosti či '''přesvědčení''', že ten kdo '''vládne''', tak nečiní na základě uzurpace, nýbrž '''z určitého titulu'''. Dříve se tato pravomoc odvozovala např. z vůle boží, od Francouzské revoluce se – pod vlivem '''[[Jean-Jacques Rousseau|Rousseauovy]]''' koncepce '''společenské smlouvy''' – ve většině '''západních zemí''' odvozuje od '''vůle lidu''' a zakládá se na jeho souhlasu. [Velký sociologický slovník, 1995: 564-5] &lt;ins class=&quot;diffchange diffchange-inline&quot;&gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt; &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Vedle legitimity vlády se v sociologii věnuje pozornost oblasti '''legitimizace společenských nerovností''', představujících jeden ze základních problémů každé společnosti. Vždy totiž existovaly [[sociální nerovnost|nerovnosti]] v přístupu jednotlivých skupin k podílu na '''[[moc|moci]]''' a výši '''[[prestiž|prestiže]]''', které jsou způsobeny nedostatkovostí statků a služeb. Tyto nerovnosti budí odpor pouze tehdy, když nejsou dostatečně ospravedlněny. V takovém případě může dojít ke vzpouře a pokusu odstranit existující nerovnosti. Výsledkem však bude ustavení jiných forem nerovností, neboť nastolení rovnosti by předpokládalo odstranění zmíněné nedostatkovosti. [Keller, 2002: 30-31]&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Vedle legitimity vlády se v sociologii věnuje pozornost oblasti '''legitimizace společenských nerovností''', představujících jeden ze základních problémů každé společnosti. Vždy totiž existovaly [[sociální nerovnost|nerovnosti]] v přístupu jednotlivých skupin k podílu na '''[[moc|moci]]''' a výši '''[[prestiž|prestiže]]''', které jsou způsobeny nedostatkovostí statků a služeb. Tyto nerovnosti budí odpor pouze tehdy, když nejsou dostatečně ospravedlněny. V takovém případě může dojít ke vzpouře a pokusu odstranit existující nerovnosti. Výsledkem však bude ustavení jiných forem nerovností, neboť nastolení rovnosti by předpokládalo odstranění zmíněné nedostatkovosti. [Keller, 2002: 30-31]&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;/table&gt;</summary>
		<author><name>Karel.Hanus</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Legitimita&amp;diff=18005&amp;oldid=prev</id>
		<title>Karel.Hanus: Založena nová stránka s textem „Pojem '''legitimita''' je v širším pojetí chápán jako '''obecné uznání práva na výkon moci nebo uplatňování autority''', v užším smyslu ''…“</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Legitimita&amp;diff=18005&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2015-02-27T17:38:36Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Založena nová stránka s textem „Pojem &amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;legitimita&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039; je v širším pojetí chápán jako &amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;obecné uznání práva na výkon moci nebo uplatňování autority&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;, v užším smyslu &amp;#039;&amp;#039;…“&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;Pojem '''legitimita''' je v širším pojetí chápán jako '''obecné uznání práva na výkon moci nebo uplatňování autority''', v užším smyslu '''zákonné zdůvodnění a založení výkonu vládnutí'''. V obou případech úzce souvisí s otázkou '''[[moc|moci]]''' a mocenských vztahů ve společnosti. Z tohoto důvodu se problematikou legitimity zabývají zejména takové disciplíny, jako je právní věda, politická věda či politická filosofie, ale i sociologie či historie. &lt;br /&gt;
O problematice legitimity se často hovoří v souvislosti s otázkou '''legality''', přičemž legalitou se rozumí konformní způsob jednání podle platných zákonů. V '''optimálním případě je legální jednání doprovázeno legitimitou''', ale není tomu tak pokaždé, což závisí na uspořádání mocenských vztahů. Legitimita státní moci je de facto její oprávněnost a je výrazem skutečnosti či '''přesvědčení''', že ten kdo '''vládne''', tak nečiní na základě uzurpace, nýbrž '''z určitého titulu'''. Dříve se tato pravomoc odvozovala např. z vůle boží, od Francouzské revoluce se – pod vlivem '''[[Jean-Jacques Rousseau|Rousseauovy]]''' koncepce '''společenské smlouvy''' – ve většině '''západních zemí''' odvozuje od '''vůle lidu''' a zakládá se na jeho souhlasu. [Velký sociologický slovník, 1995: 564-5] &lt;br /&gt;
Vedle legitimity vlády se v sociologii věnuje pozornost oblasti '''legitimizace společenských nerovností''', představujících jeden ze základních problémů každé společnosti. Vždy totiž existovaly [[sociální nerovnost|nerovnosti]] v přístupu jednotlivých skupin k podílu na '''[[moc|moci]]''' a výši '''[[prestiž|prestiže]]''', které jsou způsobeny nedostatkovostí statků a služeb. Tyto nerovnosti budí odpor pouze tehdy, když nejsou dostatečně ospravedlněny. V takovém případě může dojít ke vzpouře a pokusu odstranit existující nerovnosti. Výsledkem však bude ustavení jiných forem nerovností, neboť nastolení rovnosti by předpokládalo odstranění zmíněné nedostatkovosti. [Keller, 2002: 30-31]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Problém legitimity v sociologii ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Marxovo pojetí ideologie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Karl Marx]]''' říká, že '''lidské vědomí je předurčeno společenským bytím člověka'''. Základ myšlení podle něj tkví v '''lidské činnosti''' a '''společenských vztazích''', které jsou s touto činností spojeny. Obsahy myšlenek, teorií a ideologií tak lze vysvětlit z charakteru poměrů doby, ve které se zrodily. '''Vládnoucí myšlenky''' je pak možno chápat jako '''ideový obraz vládnoucích poměrů'''. V takové situaci lze hovořit o tom, že vládnoucí třídě se úspěšně podařilo vtisknout svou ideologii (myšlenky sloužící k prosazování jejích zájmů) zbytku společnosti. Stav, kdy myšlení lidí neodpovídá jejich společenské pozici, označuje Marx jako '''falešné vědomí'''. Sám však usiluje o změnu společnosti a tak se snaží o to, aby '''[[Sociální třída|třídy]]''' překonaly svoje falešné vědomí a '''uvědomily si svou objektivní pozici ve výrobních vztazích'''. Jinými slovy, aby se z „''tříd o sobě''“ staly „''třídy pro sebe''“. Jedině tak lze proměnit pasivní ovládanou třídu na ''[[revoluce|revoluční]]'' hnutí. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Paretovo pojetí reziduí a derivací ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Zatímco '''rezidua''' jsou podle '''[[Vilfredo Pareto|Vilfredo Pareta]]''' to, co zůstane z lidského myšlení a jednání po odečtení jeho logické složky, tedy vědě nepřístupné (a teoreticky problematické) '''skryté mimologické predispozice jednání''', '''derivace''' jsou různá '''pseudologická vysvětlení''' odpovídající lidské potřebě racionálně zdůvodnit své činy. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Rozlišuje přitom čtyři typy derivací. 	&lt;br /&gt;
* '''Kategorická tvrzení''' („dělá se to tak a tak“) odmítající variabilitu napříč časem a prostorem. &lt;br /&gt;
* Výroky opřené o '''autoritu kompetentních osob''', různých sociálních útvarů, tradic či boha. &lt;br /&gt;
* Souhlas s nějakým '''obecným principem''', zpravidla z oblasti práva, morálky či náboženství, v praxi se však jedná o zájmy vládnoucích vrstev, jakkoli se odvolávají na blaho celku. &lt;br /&gt;
* Zdůvodnění jakékoli jednání demagogicky pomocí nejasných, dvojznačných a '''klamavých slovních důkazů'''. [Keller, 2004: 304-309]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Weberovo pojetí legitimního řádu a panství ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''[[Max Weber]]''' je autorem klasického pojetí '''legitimního řádu''' a zejména '''typologie panství'''. Ve Weberově pojetí sociologie můžeme označit '''legitimní řád za „platný“ tehdy, jestliže existuje šance, že sociální jednání a sociální vztahy všech zúčastněných budou orientovány právě na tuto představu.''' &lt;br /&gt;
'''Legitimita řádu''' může být garantována:&lt;br /&gt;
* Čistě '''niterně''':  &lt;br /&gt;
# čistě '''afektivně''' (prostřednictvím citového odevzdání); &lt;br /&gt;
# '''hodnotověracionálně''' (díky víře v jeho absolutní platnost jakožto výraz posledních závazných hodnot, např. mravních); &lt;br /&gt;
# '''[[náboženství|nábožensky]]''' (vírou v závislost vlastnictví posvátných statků na vnitřním postoji).&lt;br /&gt;
* Očekáváním specifických vnějších následků, prostřednictvím zájmové situace; jde o očekávání zvláštního druhu.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
'''Řád''' přitom znamená:&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* '''konvenci''' – pokud je jeho platnost zvenku garantována šancí, že odchylka od řádu narazí uvnitř vykazatelného okruhu lidí na relativně obecný a prakticky citelný nesouhlas;&lt;br /&gt;
* '''[[právo]]''' – pokud je řád zvnějšku garantován šancí fyzického nebo psychického nátlaku, a to jako jednání k tomu speciálně ustaveného štábu lidí zaměřeného na dodržování řádu a postih provinění.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Legitimní platnost může být jednajícími připisována nějakému řádu:&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* silou '''[[tradice]]''' (platnost toho, co vždy bylo);&lt;br /&gt;
* silou '''afektivní''' – především emocionální – víry (platnost nově zjeveného nebo paradigmatického);&lt;br /&gt;
* silou '''hodnotověracionální''' víry (platnost toho, co bylo odvozeno jako absolutně platné);&lt;br /&gt;
* silou '''pozitivního ustanovení''', v jehož legalitu se věří; tato legalita může pro zúčastněné strany platit jako legitimní: &lt;br /&gt;
# silou dohody zainteresovaných účastníků,&lt;br /&gt;
# silou oktrojování (na základě panství člověka nad člověkem, které je pokládané za legitimní) a poslušnosti. [Weber, 1998: 163-169]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Weber na základě historické analýzy rozlišil '''tři typy panství''' – '''legální''', '''tradiční''' a '''charismatické'''. Vycházel přitom z pojetí '''moci jakožto šance jednajícího prosadit svou vůli v rámci určitého sociálního vztahu navzdory odporu druhých'''. Mocenské nerovnosti se obvykle halí do podoby '''panství''', jehož podstatou je '''víra podrobených v oprávněnost (legitimitu) moci''', jíž se tak podřizují dobrovolně. Moc se tak nemusí udržovat násilím, nebo hrozbou, neboť ovládaní činí obsah příkazů jakoby z vlastní vůle maximou svého jednání. Vztahy mezi pánem a ovládaným tvoří obvykle správní a vojenský aparát. Jednotlivé typy panství se liší podle toho, od čeho je odvozována legitimita moci. Představují přitom pouze '''[[ideální typ|ideální typy]]''', které se v praxi různým způsobem kombinují. Každé z uvedených panství je ohroženo, jestliže se vládnoucí vrstvě nedaří žít podle zásad, na nichž zakládá svoji legitimitu. &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V '''tradičním panství''' je legitimita založena na '''víře v posvátnost z generace na generaci předávaných tradic'''. Poslušnost se projevuje jako '''úcta ke konkrétnímu pánovi''', nikoli neosobním předpisům. Správní aparát je složen z jeho '''služebníků'''. Ačkoli se panovník také musí podřídit tradici, v jejím rámci je mnoho prostoru pro jeho libovůli. Weber rozlišuje několik fází vývoje tradičního panství – gerontokracie, patrimonialismus a feudalismus. Tradiční panství '''může v nezměněné podobě setrvat po řadu generací''', je však málo odolné vůči různým charismatickým hnutím.&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V '''charismatickém panství''' se legitimita odvozuje od '''víry stoupenců ve výjimečné vlastnosti vůdce'''. Nezáleží přitom na tom, ve které oblasti se tato výjimečnost projevuje. Charismatické panství je vždy '''následek mimořádné situace''', z čehož plyne jeho '''dynamika''' (působí jako revoluční síla měnící zaběhnuté zvyklosti) a '''nestálost''' (zevšednění a zformalizování revolučních kvalit). Tento typ panství v čisté podobě '''trvá pouze krátce''', protože je vždy '''ohrožován procesy tradicionalizace a legalizace'''. Z obav před samotným zánikem panství po smrti nositele charismatu vzniká '''představa o přenositelnosti charismatu''', což se děje nejčastěji buď ve formě '''vázanosti''' na '''rod''' (vzniká pak dynastie a tradiční panství) nebo na '''úřad''' (nositelem charismatu se stává určitá instituce, vzniká byrokratické panství). &amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
V '''legálním panství''' je poslušnost vyžadována vůči '''neosobním pravidlům majícím podobu zákona'''. V principu platí, že '''vládce a jeho správní aparát i ovládaní jsou podřízení stejným právním normám.''' V nejčistším případě je tento typ představován '''byrokratickým správním aparátem'''. Členové tohoto aparátu jsou (většinou) jmenovaní speciálně školení '''úředníci''', kteří '''nevlastní prostředky''' nutné k výkonu správy a dostávají '''pevný plat'''. '''Neosobní pravidla''' určují jejich kompetence, odpovědnost i pozici v '''hierarchii'''. Byrokracie představuje nejefektivnější a po formální stránce nejracionálnější způsob výkonu moci, který je uzpůsoben především pro potřeby masové správy a stal se nezbytností pro moderní [[stát (sociologie)|státy]]. Daní za vysokou míru formální racionality je rostoucí '''dehumanizace společnosti'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Konsensuální přístup ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Hlavní představitel '''[[sociologismus|sociologismu]]'''. '''[[Émile Durkheim]]''' chápal '''stát jako nástroj prosazování obecného zájmu''' a překonávání dílčích vnitřních rozporů, které rozdělují společnost. Svými východisky ovlivnil '''konsensuální přístup'''. Jeho nejvýznamnější představitel '''[[Talcott Parsons]]''' charakterizuje '''moc jako zobecněnou schopnost systému zajistit, aby věci probíhaly v zájmu kolektivních cílů'''. Moc je přitom spojena s autoritou a existuje jen tehdy, pokud je uznávána. Autorita je institucionalizovaným právem vůdce očekávat podporu od členů kolektivity. V Parsonsově pojetí je tedy '''legitimita moci imanentní vlastností systému''', předpokládá se její samozřejmost. Díky tomu se dostává ortodoxně konsensuální přístup do potíží v situacích, kdy je legitimita moci v rámci systému otřesena a nastane vzpoura, kterou konsensuální přístup chápe jako pouhou patologii. Konsensuální přístup se tak může snadno stát konzervativní ideologií.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Sociální konstruktivismus ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Odlišné pojetí legitimity a procesu legitimizace nabízí '''[[Peter L. Berger]]''' a '''[[Thomas Luckmann]]'''. V jejich pojetí je '''legitimizace''' chápána '''proces druhoplánové objektivace významů'''. Dochází k tvorbě nových významů, které slouží k integraci významů již existujících. Institucionalizované objektivace se stávají objektivně dostupnými a subjektivně věrohodnými. Objektivovaným významům je připisována kognitivní hodnota a praktickým imperativům institucionálního řádu je dodán normativní charakter. &lt;br /&gt;
Existují '''čtyři úrovně legitimace''': &lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* '''Preteoretická úroveň''' – samozřejmé vědění ve formě tradičních ponaučení (tak se věci dělají);&lt;br /&gt;
* '''Elementární teoretické předpoklady''', vysvětlující schémata popisující vztahy mezi soubory objektivních významů (přísloví, morální zásady, moudra, legendy);&lt;br /&gt;
* '''Explicitní teorie''' legitimizující instituci prostřednictvím diferencovaného souboru vědění;&lt;br /&gt;
* '''Symbolické světy''' zahrnující sociální řád v jeho celistvosti.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Symbolický svět:&lt;br /&gt;
* Dává '''řád subjektivnímu chápání životní zkušenosti''', jedinec tak má určitou jistotu, že je skutečně tím, za co se považuje při hře svých [[Sociální role|sociálních rolí]] před významnými druhými.&lt;br /&gt;
* Napomáhá také '''legitimizaci smrti''', čímž usnadňuje jedinci vyrovnání se se smrtí významných druhých a strachem ze smrti vlastní. &lt;br /&gt;
* '''Uspořádává historii''', ve vztahu k minulosti vytváří sdílenou paměť mezi jedinci socializovanými v daném společenství. Ve vztahu k budoucnosti ustavuje společný rámec pro plánování činností jedinců. '''Propojuje tak minulost s budoucností a dává tak jedincově životu a smrti smysl'''. &lt;br /&gt;
* K udržení symbolického světa slouží '''pojmový aparát''', který je lidským výtvorem. Zahrnuje '''systematizaci kognitivních a normativních institucí'''. '''Úspěch daného pojmového aparátu''' je přitom dán především '''mocí''' těch, kteří jím disponují. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Konkrétně se rozlišují následující typy symbolických světů: &lt;br /&gt;
* '''[[Mýtus|Mýty]]''' (svět každodenní zkušenosti je proniknut posvátnými silami, minimální potřeba teoretického udržování), &lt;br /&gt;
* '''[[Teologie]]''' (prostředník mezi světem lidí a bohů, následek narušení provázanosti těchto světů), &lt;br /&gt;
* '''[[Filosofie]]''' a '''[[věda]]''' (zbavuje svět každodenního světa posvátnosti a veškerého vědění potřebného k udržování symbolického světa).&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
V každém společenství existují '''snahy symbolický svět udržet'''. Berger a Luckmann rozlišují několik rozdílných '''strategií''':&lt;br /&gt;
	&lt;br /&gt;
* '''Koncept terapie''' – využití pojmového aparátu tak, aby se obyvatelům daného symbolického světa zabránilo tento svět opustit; vzniká teorie deviace, posléze soubor diagnostických pojmů, z něhož se vyvodí léčba; pojmový aparát vyvolává pocit viny a umožňuje deviantovi přijmout definici jako subjektivně reálnou; &lt;br /&gt;
* '''Koncept potlačení''' - skupiny odporující našemu symbolickému světu jsou barbarské a tudíž hodné odmítnutí, zničení či terapie; &lt;br /&gt;
* '''Koncept represe''' – represe může být fyzická, zahrnutá do tradice (X je jen modifikací Y), může mít formu segregace, bagatelizace; symbolické světy fungují dokud se neobjeví problém (narušení institucionálního řádu, anomie apod.), může dojít k herezi (formulaci nového symbolického světa); při střetu symbolických světů je konkurenční. &lt;br /&gt;
Symbolický svět buď asimilován, potlačen, nebo segregován.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Moderní společnost je '''pluralitní''', kolem symbolického jádra se vytváří '''sféra tolerance'''. Existují zde '''intelektuálové''', což jsou odborníci, o jejichž znalosti většina společnosti nestojí a '''kteří nejsou dostatečně teoreticky integrováni v rámci symbolického světa'''. Realita revoluční ideologie nabývá nejvýraznějších obrysů tehdy, když se jejími nositeli stávají všechny společenské vrstvy a z intelektuálů – revolucionářů se stávají oficiální legitimizátoři. [Berger, Luckmann, 1999: 93-127]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Spor o interpretaci Weberova pojetí legálního typu legitimního panství v západoněmecké sociologii ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Problém legitimity byl v západoněmecké sociologii oživen díky '''diskusi o [[Max Weber|Weberově]] legálním typu legitimního panství''' mezi '''[[Jürgen Habermas|Jürgenem Habermasem]]''', '''[[Niklas Luhmann|Niklasem Luhmannem]]''' a '''[[Johannes Winckelmann|Johannesem Winckelmannem]]'''. &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* '''Jürgen Habermas''': V moderní společnosti dochází ke '''krizi legitimity''', která je '''doprovodným jevem ekonomické krize, krize racionality (rozhodování politického systému) a krize motivace'''. Potřeba legitimity ale stále stoupá, což vede k '''chaosu ve společnosti''', kterému lze zabránit buď '''odstraněním latentní třídní struktury pozdního kapitalismu''' a nebo '''odstraněním legitimizačního tlaku na administrativní systém''', což vyžaduje orientaci vnitřní přírody na jiný způsob socializace, tzn. oddělení norem od spravedlnosti. [Habermas, 2000a: 118-119] &lt;br /&gt;
* '''Niklas Luhmann''': vychází z díla Carla Schmitta, zakladatele decizionistické právní teorie, který říká, že legitimní právo mohou získat jakékoli obsahy, neboť pozitivní právo platí z moci rozhodnutí. '''Legitimita tedy vychází ze samotných procedurálních pravidel'''. [Habermas, 2000a: 125] Legitimita opírající se o legalitu u Luhmanna '''předpokládá pružný právní systém''', který rychle reaguje na změny vyvolané sociální diferenciací. Racionalita legálních rozhodnutí řešících konkrétní sociální problémy a různé krizové situace plně supluje potřebu legitimity v Habermasově smyslu. [Velký sociologický slovník, 1995: 565] &lt;br /&gt;
* '''Johannes Winckelmann''': Formální racionalita není dostatečným základem legálního panství. '''Pozitivní právo vyžaduje spíše hodnotověracionálně zdůvodněný všeobecný konsensus'''. [Habermas, 2000a: 126] &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Příklady studií legitimity ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Existuje celá řada studií v oblasti problematiky legitimity a legitimizace společenského, politického či ekonomického systému. '''[[Peter L. Berger]]''' například předkládá tezi, že '''[[kapitalismus]] je ze své podstaty neschopen sám sebe legitimizovat''' a chybí mu schopnost tvořit [[mýtus|mýty]], takže je závislý buď na legitimizačním působení své fakticity, nebo na spojení s dalšími legitimizačními symboly. [Berger, 1992: 237] '''[[Jürgen Habermas]]''' se zabýval '''systémovou krizí kapitalismu''' v sedmdesátých letech (Habermas 2000). '''Michal Pullmann''' argumentuje, že během „''přestavby''“ státního '''[[socialismus|socialismu]]''' ve druhé polovině osmdesátých let v Československu se nezhroutil systém útlaku, ale '''rozpadala se schopnost aktérů dosahovat na každodenní úrovni konsensu o základních otázkách existujícího uspořádání'''. (Pullmann 2011). '''Stanislav Holubec''' ukazuje, jak bylo nové '''společenské uspořádání po roce 1989''' legitimizováno vytvořením dvou významných kategorií společenského diskurzu: '''dobré minulosti i dobré části světa''' (první republika a Západ) '''stojící proti minulosti špatné a zlým sousedům''' („komunistická totalita“ a Východ, resp. Rusko). (Holubec 2015). '''Lukáš Linek''' se zabývá problémem '''poklesu legitimity a důvěry v politický systém v České republice po událostech let 1997 a 1998'''. (Linek 2010).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
== Odkazy ==&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Reference ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Bibliografie ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* Berger, P. L. 1993. ''Kapitalistická revoluce: padesát propozic o prosperitě, rovnosti a svobodě''. Bratislava: Archa.&lt;br /&gt;
* Berger, P. L., Luckmann, Thomas. 1999. ''Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění''. Brno: CDK. &lt;br /&gt;
* Habermas, J. 2000. ''Problémy legitimity v pozdním kapitalism''u. Filosofia: Praha.&lt;br /&gt;
* Holubec, S. 2015. ''Ještě nejsme za vodou: obrazy druhých a historická paměť v období postkomunistické transformace''. Praha: Skriptorium.&lt;br /&gt;
* Laclau, E.; Mouffe, C. 2014. ''Hegemonie a socialistická strategie: za radikálně demokratickou politiku''. Praha: Karolinum.&lt;br /&gt;
* Linek, L. 2010. ''Zrazení snu? Struktura a dynamika postojů k politickému režimu a jeho institucím a její důsledky''. Praha: SLON.&lt;br /&gt;
* Pullmann, M. 2011. ''Konec experimentu: přestavba a pád komunismu v Čekoslovensku''. Praha: Scriptorium.&lt;br /&gt;
* Stöckelová, T. 2008. ''Biotechnologizace: legitimita, materialista, možnosti odporu''. Praha: SLON.&lt;br /&gt;
* ''Velký sociologický slovník''. Praha: Karolinum, 1996.&lt;br /&gt;
* Weber, Max. 1998. ''Metodologie, sociologie, politika''. Praha: Oikoymenh.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
=== Související články ===&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
* [[Moc]]&lt;br /&gt;
* [[Autorita]]&lt;br /&gt;
* [[Demokracie]]&lt;br /&gt;
* [[Kapitalismus]]&lt;br /&gt;
* [[Socialismus]]&lt;br /&gt;
* [[Tradice]]&lt;br /&gt;
* [[Byrokracie]]&lt;br /&gt;
* [[Instituce]]&lt;br /&gt;
* [[Ideologie]]&lt;br /&gt;
* [[Sociální nerovnost]]&lt;br /&gt;
* [[Karl Marx]]&lt;br /&gt;
* [[Max Weber]]&lt;br /&gt;
* [[Vilfredo Pareto]]&lt;br /&gt;
* [[Talcott Parsons]]&lt;br /&gt;
* [[Sociální konstruktivismus]]&lt;br /&gt;
* [[Jürgen Habermas]]&lt;br /&gt;
* [[Niklas Luhmann]]&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Sociologie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Odvětvová sociologie]]&lt;br /&gt;
[[Kategorie: Sociologie politiky]]&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Karel.Hanus</name></author>
		
	</entry>
</feed>