<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
	<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce%2C_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_%28atribuce%29</id>
	<title>Sociální percepce, poznávání a interpretace (atribuce) - Historie editací</title>
	<link rel="self" type="application/atom+xml" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce%2C_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_%28atribuce%29"/>
	<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;action=history"/>
	<updated>2026-05-16T06:55:14Z</updated>
	<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
	<generator>MediaWiki 1.33.0</generator>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49974&amp;oldid=prev</id>
		<title>Zuzana.Kalousova: /* Použitá literatura */</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49974&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2017-11-04T19:41:53Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;&lt;span dir=&quot;auto&quot;&gt;&lt;span class=&quot;autocomment&quot;&gt;Použitá literatura&lt;/span&gt;&lt;/span&gt;&lt;/p&gt;
&lt;table class=&quot;diff diff-contentalign-left&quot; data-mw=&quot;interface&quot;&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-marker&quot; /&gt;
				&lt;col class=&quot;diff-content&quot; /&gt;
				&lt;tr class=&quot;diff-title&quot; lang=&quot;cs&quot;&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;← Starší verze&lt;/td&gt;
				&lt;td colspan=&quot;2&quot; style=&quot;background-color: #fff; color: #222; text-align: center;&quot;&gt;Verze z 4. 11. 2017, 19:41&lt;/td&gt;
				&lt;/tr&gt;&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot; id=&quot;mw-diff-left-l111&quot; &gt;Řádek 111:&lt;/td&gt;
&lt;td colspan=&quot;2&quot; class=&quot;diff-lineno&quot;&gt;Řádek 111:&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Otázka čerpá z těchto publikací:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;Otázka čerpá z těchto publikací:&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;ARONSON, Elliot, Timothy D WILSON a Robin M AKERT. Social psychology. 7th ed. Upper Saddle River, NJ: Pearson Education, c2010.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;ARONSON, Elliot, Timothy D WILSON a Robin M AKERT. Social psychology. 7th ed. Upper Saddle River, NJ: Pearson Education, c2010.&lt;ins class=&quot;diffchange diffchange-inline&quot;&gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;−&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vydání sedmé. Praha: Portál, 2013.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt; &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vydání sedmé. Praha: Portál, 2013.&lt;ins class=&quot;diffchange diffchange-inline&quot;&gt;&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;/ins&gt;&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td colspan=&quot;2&quot;&gt; &lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt;+&lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt; &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt;VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;tr&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt; &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;td class='diff-marker'&gt; &lt;/td&gt;&lt;td style=&quot;background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;&quot;&gt;&lt;div&gt; &lt;/div&gt;&lt;/td&gt;&lt;/tr&gt;
&lt;/table&gt;</summary>
		<author><name>Zuzana.Kalousova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49973&amp;oldid=prev</id>
		<title>Zuzana.Kalousova v 4. 11. 2017, 19:41</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49973&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2017-11-04T19:41:13Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;&lt;/p&gt;
&lt;a href=&quot;https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;amp;diff=49973&amp;amp;oldid=49972&quot;&gt;Ukázat změny&lt;/a&gt;</summary>
		<author><name>Zuzana.Kalousova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49972&amp;oldid=prev</id>
		<title>Zuzana.Kalousova v 4. 11. 2017, 14:48</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49972&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2017-11-04T14:48:29Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;&lt;/p&gt;
&lt;a href=&quot;https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;amp;diff=49972&amp;amp;oldid=49970&quot;&gt;Ukázat změny&lt;/a&gt;</summary>
		<author><name>Zuzana.Kalousova</name></author>
		
	</entry>
	<entry>
		<id>https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49970&amp;oldid=prev</id>
		<title>Zuzana.Kalousova: Založena nová stránka s textem „== Sociální percepce  ==   === Strategie utváření dojmů === # 	'''Princip průměrování''' (Anderson, 1965) - průměrné charakteristiky zeslabuj…“</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soci%C3%A1ln%C3%AD_percepce,_pozn%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD_a_interpretace_(atribuce)&amp;diff=49970&amp;oldid=prev"/>
		<updated>2017-11-04T09:22:04Z</updated>

		<summary type="html">&lt;p&gt;Založena nová stránka s textem „== Sociální percepce  ==   === Strategie utváření dojmů === # 	&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039;Princip průměrování&amp;#039;&amp;#039;&amp;#039; (Anderson, 1965) - průměrné charakteristiky zeslabuj…“&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;== Sociální percepce  ==&lt;br /&gt;
 &lt;br /&gt;
=== Strategie utváření dojmů ===&lt;br /&gt;
# 	'''Princip průměrování''' (Anderson, 1965) - průměrné charakteristiky zeslabují vliv vysoce atraktivních (platí pro zeslabení negativních vlivů rovněž)&lt;br /&gt;
#	'''Positivity bias''' (Sears, 1983) - vliv pozitivního hodnocení druhých lidí, pozitivního prostředí, „jestliže jsem v blízkosti příjemných lidí, mám tendenci generalizovat pozitivní hodnocení“&lt;br /&gt;
Odlišnost sociální percepce od nesociální&amp;lt;br /&amp;gt;&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
[[sociální percepce|Sociální percepce]] je interaktivní, má vzájemný charakter. Obraz o druhých si děláme, abychom mohli jejich chování interpretovat. (Jak si člověk vytváří dojmy o významných rysech druhých, jak vnímá jejich emoce a jak si vysvětluje jejich chování) Proces se skládá z vnímání, zpracování, interpretace. Některé přístupy při utváření dojmu zdůrazňují projevy chování vnímaného, některé vlastnosti vnímatele.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== strategie utváření dojmu pode Andersona (1974) ====&lt;br /&gt;
* sumační model/strategie - každé vnímané vlastnosti připisuje člověk určitou hodnotu, hodnoty vlastností se sčítají a výsledná hodnota je základem dojmu&lt;br /&gt;
* průměrující model - hodnoty vlastností se průměrují&lt;br /&gt;
==== strategie utváření dojmu podle Asche ====&lt;br /&gt;
Celkový dojem si vytváříme na základě útržkovitých informací a těmto částečným informacím vytváříme (vlastní vazby) další vlastnosti – na základě implicitní teorie osobnosti; důležitou informací z těchto útržkovitých, která má největší vliv na vytváření dojmu, je informace o tom, zda je člověk „příjemný“ nebo „odtažitý“ (odstup)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
==== Dílčí komponenty sociální percepce ====&lt;br /&gt;
* '''subjekt vnímání''' (kdo vnímá) - aktuální psychický stav, emoce, motivace, stabilnější psychické struktury – implicitní teorie, osobnosti atd., stereotypy (outgroup homogenity bias - tendence vnímat vyšší homogenitu u členů druhých skupin, než vlastní skupiny, 	minimal intergoup discrimination effect - již pouhá kategorizace produkuje diskriminaci; snaha zvýšit status vlastní skupiny, vnitroskupinová preference - chování osob vlastní skupiny má člověk tendenci vnímat a hodnotit pozitivně ve srovnání s členy jiných skupin), kognitivní heuristiky (proces zjednodušení pomáhající jednoduše řešit složité operace, př: dosažitelnost – přisouzení charakteristik, které subjekt napadnou jako první, reprezentativnost – tendence zařadit objekt do kategorií podle míry podobnosti osobě s průměrnými charakteristikami dané kategorie).&lt;br /&gt;
*	'''objekt vnímání''' (kdo je vnímán) - fyzický vzhled a jeho úprava, komunikační projevy verbální i neverbální, sociální status, shoda v některých osobnostních, sociálních, demografických charakteristikách, míra nejednoznačnosti, nesrozumitelnosti chování (je lépe být čitelný), výsledky činnosti, efekt primárnosti - vlastnosti, které jsou zachycené jako první, mají pro utváření dojmu podstatnější význam než vlastnosti zachycené později (u lidí neznámých), efekt novosti - větší vliv na utvoření dojmu mají informace zachycené naposled (u lidí známých), [[haló efekt]] - nějaká vlastnost je natolik dominantní, že při vytváření dojmu ovlivňuje vnímání všech ostatních vlastností, nápadnost v chování nebo fyzická nápadnost, nápadné chování víc přitahuje pozornost a má silnější vliv na utváření dojmu&lt;br /&gt;
* '''prostředí''' - positivity bias (Sears - vliv pozitivního prostředí, jsme-li v přítomnosti příjemných lidí v pozitivním prostředí, máme tendenci generalizovat)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Základní charakteristika soc. percepce - širší a užší vymezení. &lt;br /&gt;
•	vytváření obrazu druhého&lt;br /&gt;
•	sociální kognice (poznávání) - nahrazují pojmem&lt;br /&gt;
J. Harnatt&lt;br /&gt;
a. vnímání pod vlivem soc. tlaku,&lt;br /&gt;
b. vnímání a posuzování osob&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Sociální percepce&lt;br /&gt;
1	V širším smyslu jako sociální determinace, tzn.: Naše percepce je sociálně determinovaná&lt;br /&gt;
2	V užším slova smyslu = interpersonální percepce&lt;br /&gt;
•	je výběrová (spjatá s motivací)&lt;br /&gt;
•	závislá na širším kontextu&lt;br /&gt;
•	je situačně podmíněná&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Schéma procesů sociální percepce - první dojem vs. komplexní posouzení. &lt;br /&gt;
•	&amp;quot;primacy-effecrt&amp;quot; patří mezi specifické efekty, ovládají do jisté míry pozdější dojmy z téže osoby,&lt;br /&gt;
•	&amp;quot;recency-effect&amp;quot; - dojdeme-li ke diskrepanci mezi prvními a pozdějšími dojmy z téže osoby, pozdější dojmy korigují nebo i překrývají dojmy původní. &lt;br /&gt;
•	&amp;quot;hallo-efekt&amp;quot; - první silný dojem, určuje laické posuzování vnímané osoby.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
- činitele ovlivňující sociální percepci osob:&lt;br /&gt;
a. informace (fyzický zjev, expresivní a jiné motorické projevy, verbální chování)&lt;br /&gt;
b. proměnné vnímajícího (předcházející pocity a poznatky  o vnímaných stimulech, odměna - cena hodnoty akcí stimulující osoby, implicitní teorie osobnosti a stereotypy, sebepojetí)&lt;br /&gt;
c. dojmy ze stimulující osoby (atribuce rysů osobnosti a ostatní kognice, současné pocity vůči vnímanému, vnímání kauzality, záměrů, ospravedlnění).&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací.&lt;br /&gt;
laické chyby v sociální percepci osob:&lt;br /&gt;
•	implicitní teorie osobnosti - laická chyba, která spočívá v rozvíjení určité zjištěné vlastnosti do dalších charakteristik&lt;br /&gt;
•	efekt mírnosti a shovívavosti - sympatické osoby subjekt hodnotí v pozitivních vlastnostech výše a negativních níže, tj. pozitivní vlastnosti přeceňuje a negativní podceňuje. &lt;br /&gt;
•	tendence přisuzovat určité příčiny chování druhých (atribuce příčin), lidské povahové vlastnosti a motivy, (dívka, pozvána si prohlédnou koberec do bytu mladého muže)&lt;br /&gt;
•	korespondenční intence - z intencí se usuzuje na určité povahové vlastnosti&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Zkreslení a chyby v sociální percepci.&lt;br /&gt;
- kategorizace - zařazování vnímaných objektů, ať jsou to věci, osoby nebo události, do určitých tříd podle shodnosti znaků. &lt;br /&gt;
- selekce a inference - z množství podnětu, které na jedince v každé situaci působí, věnuje pozornost jen některým, vlastně jen menší části těchto podnětů. &lt;br /&gt;
- srovnávání subjektu s vnímanou osobou, což se projevuje i projekcí vlastních pocitů a intencí do nevnímatelné mysli vnímané osoby. &lt;br /&gt;
- vnímaná podobnost - vnímaného a vnímajícího (podobnost postojů), vyvolává sympatii, s níž je spojeno přeceňování kladných a podceňování záporných projevů.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
psychologická interpretace fyzických znaků vnímaných osob (Allport):&lt;br /&gt;
- přisuzovat lidem s tmavou pletí nepřátelskost a nedostatek smyslu pro humor&lt;br /&gt;
- blondýnům připisovat různé příznivé kvality (viz CR), &amp;quot;zle osoby&amp;quot; černovlasé&lt;br /&gt;
- obličeje s vráskami kolem očí posuzovat jako přátelské, lehkovážné&lt;br /&gt;
- starší muže jako odpovědnější a vzdělanější než mladší muže&lt;br /&gt;
- starší ženy nahlížet jako mateřské&lt;br /&gt;
- brýle, vysoké čelo - jako inteligentnější&lt;br /&gt;
- plné rty - ženská sexuality, tenký rty - asexualita&lt;br /&gt;
- vystouplé rty - nemorálnost&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Vliv positivního a negativního hodnocení na přesnost percepce. &lt;br /&gt;
empatie - vyvolávána výběrově a osobami nacházejícími se v nějakém afektivním stavu nebo afektogenní situaci (osoba v hlubokém zármutku)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Osobnostní a situační vlivy&lt;br /&gt;
vnímající atribuuje vnímané osobě určité rysy, vytváří si vůči ní určité pocity a posléze si také vytváří dojmy, které jsou způsobovány situačními faktory anebo jeho vlastními intencemi, tzn., že v sociální percepci se také uplatňuje situační kontext a projekce.&lt;br /&gt;
- styly sociální percepci (optimista vs. pesimista)&lt;br /&gt;
- všechny situační faktory, které ovlivňují zkušenost nebo chování osoby v daném čase a na daném místě.&lt;br /&gt;
- význam situace&lt;br /&gt;
- vnímání soc. situace - vnímání druhé osoby v určitém  situačním kontextu vs. pozorování soc. situace (participující vs. neparticipující)&lt;br /&gt;
- závislost sociálního myšlení na sociální pozici&lt;br /&gt;
- stereotypy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. Vliv metakomunikace na sociální percepci.&lt;br /&gt;
- skupinové myšlení vystupuje ve vysoce vnitřně soudržných skupinách jako tendence být zajedno s postoji a rozhodnutími této skupiny, být tedy solidární s tím, co skupiny o něčem soudí.&lt;br /&gt;
- myšlení, které probíhá ve zvláštní psychologické atmosféře vzájemného respektu, v níž se u každého člena skupiny uplatňuje autocenzura názorové deviace. &lt;br /&gt;
symptomy skupinového myšlení: &lt;br /&gt;
- iluze nepostižitelnosti&lt;br /&gt;
- nezranitelnosti skupiny&lt;br /&gt;
- smýšlení v rámci &amp;quot;inherentní morality&amp;quot;&lt;br /&gt;
- kolektivní racionalizace&lt;br /&gt;
- heterostereotypy&lt;br /&gt;
- iluze jednomyslnosti&lt;br /&gt;
zpracovávání sociální informace - nevědomá snaha subjektu dospět k závěrům, které mu vyhovují.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
8. Záměrné zkreslení.&lt;br /&gt;
- lidé své skutečné úmysly často skrývají, předvádějí se v lepším světle, &amp;quot;hrají divadlo&amp;quot;, a už vůbec se  nemůžeme spolehnout na to, co o sobě říkají (deklarovaný vs. skutečná úmysl). &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Interpretace soc. reality - atribuční teorie&lt;br /&gt;
Atribuce&lt;br /&gt;
-	jak lidé přisuzují příčinnost chování vlastního či druhých osob&lt;br /&gt;
-	proč se lidé chovají tak, jak se chovají&lt;br /&gt;
-	v nových (nečekaných, neobvyklých), osobně významných situacích&lt;br /&gt;
-	poznání příčin chování lidí nám pomáhá pochopit svět jako předpověditelný a kontrolovatelný&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní atribuční chyba (Ross)&lt;br /&gt;
-	všeobecná tendence přeceňovat význam vnitřních příčin aktéra&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Základní atribuční tendence&lt;br /&gt;
-	sebeochranná tendence&lt;br /&gt;
o	při vlastním dosažení úspěchu tendence přeceňovat význam vnitřních příčin&lt;br /&gt;
o	při vlastním dosažení neúspěchu tendence přeceňovat význam vnějších příčin&lt;br /&gt;
o	možnost funkce této tendence i v případě atribuování u osob pozitivních&lt;br /&gt;
-	egocentrická tendence&lt;br /&gt;
o	souvisí se skupinovou prací, ne/úspěchem&lt;br /&gt;
-	tendence nápadnosti&lt;br /&gt;
o	přeceňování těch, kteří jsou ve skupině nápadnější (větší nápadnost způsobuje dojem větší zodpovědnosti)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
1. Naivní psychologie F. Heidera&lt;br /&gt;
-	máme tendenci dosáhnout stabilních dojmů/ vytvářet si stabilní a smysluplné dojmy o druhých&lt;br /&gt;
-	příčiny:&lt;br /&gt;
o	vnitřní – spojeny s osobnostními vlastnostmi, příčiny spatřovány uvnitř člověka&lt;br /&gt;
o	vnější – příčiny chování spatřovány v prostředí&lt;br /&gt;
o	zda těžiště chování bude vnímáno ve vnitřních či vnějších příčinách, bude mít vliv na interpersonální vztahy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atribuční teorie se zabývá názory lidí na příčiny dění. Zkoumá, jak lidé vysvětlují vlastní jednání a jednání druhých. &lt;br /&gt;
F. Heider - lidé se chovají jako &amp;quot;naivní vědci&amp;quot;. Na základě shromážděných info formulují  teorie o jejich možných příčinách. Identifikace těchto příčin - proces atribuce.&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
2. Implicitní teorie osobnosti H. Kelleyeho jako východiska atribučních přístupů&lt;br /&gt;
Implicitní teorie osobnostních rysů (osobnosti)&lt;br /&gt;
S. Asch (1946): 6 rysů: inteligentní, dovedný, pilný, rozhodný, praktický, opatrný (H.H.Kelley, 1950)&lt;br /&gt;
zvláštní význam: chladný, hřejivý&lt;br /&gt;
Rosenberg, Nelson, Vivekanethan (1968)&lt;br /&gt;
2 hlavní dimenze: good - bad social&lt;br /&gt;
                            good - bad intelectual&lt;br /&gt;
T. Leary: dominance - submise, afiliance - hostilita&lt;br /&gt;
G. Kelly (1955)&lt;br /&gt;
Teorie osobnostních konstruktů - jsou bipolární&lt;br /&gt;
„repertory grid technique“&lt;br /&gt;
1	volba důležitých osob&lt;br /&gt;
2	vytvoření triád (diád)&lt;br /&gt;
3	hledání shod a rozdílů&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Asch: NOMOTETICKÝ přístup (hledání obecných principů)&lt;br /&gt;
Kelly: IDIOGRAFICKÝ přístup (hledání jedinečných dimenzí)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
3. Teorie kauzálních schémat.&lt;br /&gt;
koncepce jedince o způsobu vzájemného působení dvou nebo více příčinných faktorů vzhledem k určitým důsledkům&lt;br /&gt;
schéma mnohonásobných dostatečných příčin - kterákoli z možných příčin je dostačující pro produkci daného výsledku&lt;br /&gt;
schéma mnohonásobných nevyhnutelných příčin - musí působit více činitelů, aby se dosáhlo určitého účinku&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
4. Okolností atribuování, základní principy atribuování (znevažování, kovariance).&lt;br /&gt;
Kelley: při posuzování příčin událostí posuzujeme kovariaci - sledujeme, kdy a jak často dochází k podobným událostem.&lt;br /&gt;
Teorie atribuce&lt;br /&gt;
Teoretický vklad (proč)&lt;br /&gt;
1	Naivní teorie osobnosti&lt;br /&gt;
a	implicitní teorie osobnosti (H. Kelley)&lt;br /&gt;
b	F.Heider (1958)&lt;br /&gt;
•	potřeba koherentního porozumění světu&lt;br /&gt;
•	potřeba ovládat prostředí&lt;br /&gt;
•	potřeba predikce lidského chování&lt;br /&gt;
Jak (kde) lidé charakterizují příčiny chování&lt;br /&gt;
- druhých                    sebe sama&lt;br /&gt;
Kdy vzniká atribuce:&lt;br /&gt;
•	neobvyklá situace&lt;br /&gt;
•	nečekaná situace&lt;br /&gt;
•	nepříjemná situace                            + osobní zvláštnosti&lt;br /&gt;
•	významná situace&lt;br /&gt;
•	složitá situace (extrémní)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Co je důležité: Anticipace&lt;br /&gt;
Jak u dotyčné osoby koresponduje:&lt;br /&gt;
a	volba povolání (svobodná x nesvobodná)&lt;br /&gt;
b	očekávanost chování (čekané x nečekané)&lt;br /&gt;
c	efekt (důsledek) chování (correspondent inference theory - E. Jones)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Vzhledem k situaci - 2 strategie:&lt;br /&gt;
a	Princip znevažování (discounting) - H. Kelley, F. Heider&lt;br /&gt;
     „Význam jedné příčiny je znevažován, jsou-li přítomny další věrohodné (plausibilní) příčiny&lt;br /&gt;
b	Princip Kovariance (H. Kelley)&lt;br /&gt;
     „Příčina je přisuzována přítomnosti určitých podmínek“ „Nejsou-li přítomny, efekt neprobíhá“&lt;br /&gt;
Situace obtížného výkonu - spíše se uplatňuje princip kovariance&lt;br /&gt;
V situaci jednoduchého výkonu - princip znevažování&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Styly atribuce&lt;br /&gt;
•	Tendence potvrdit první dojem „ jsou skutečně takoví, jak na nás zapůsobili“&lt;br /&gt;
•	Znalost jednoho postoje vede k zobecňování&lt;br /&gt;
•	Vlastní chování častěji interpretujeme z okolností než z motivů (ze sebepercepce, ne z introspekce)&lt;br /&gt;
•	Odlišná atribuce úspěchu a neúspěchu u sebe a u druhých&lt;br /&gt;
•	Falešný konsensus = vlastní chování&lt;br /&gt;
a	omezená individuální zkušenost&lt;br /&gt;
b	sebepodporující motivace &lt;br /&gt;
     já se chovám „správně“         je to konsensus&lt;br /&gt;
•	Naučená bezmocnost (learned helplessness)&lt;br /&gt;
     internální, stabilní, neovlivnitelné:&lt;br /&gt;
•	Kulturní determinace&lt;br /&gt;
•	Základní atribuční zkreslení  (chyba)&lt;br /&gt;
•	Fundamental attributional error (Ross, 1977)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Tradiční atribuční model předpokládá, že člověk interpretuje chování BUĎ personálně (dispozičně)  NEBO situačně (okolnostmi).&lt;br /&gt;
Alternativním (a zdá se že i přesnějším) je dvoukrokový model: chování  -&amp;gt; personální atribuce (automatický první krok) -&amp;gt; +- situační atribuce &lt;br /&gt;
Jinak řečeno: chování druhého člověka interpretujeme primárně z jeho dispozic, tento obraz doplňujeme (do určité míry) poukazem na vlivy situace&lt;br /&gt;
Při zvažování atribucí je třeba brát v úvahu kulturní determinaci &lt;br /&gt;
Další důležité determinující faktory:&lt;br /&gt;
•	typ situace (např. úspěch versus neúspěch)&lt;br /&gt;
•	rodové stereotypy&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
Atribuce úspěchu a neúspěchu ve škole     &lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
5. Pravidla uvažování o příčinách (distinkce, konzistence a konsensus).&lt;br /&gt;
tři dimenze kovariace:&lt;br /&gt;
o	Konzistence - stálost jednání určité osoby, kterou vyvodíme na základě znalosti jejího jednání při předchozích příležitostech. &lt;br /&gt;
o	Konsensus - podobnost chování druhých. &lt;br /&gt;
o	Distinkce (charakterističnost) - na koho je jednání zaměřeno. &lt;br /&gt;
Princip kovariance&lt;br /&gt;
(Kelley, 1967)&lt;br /&gt;
-	zda budu atribuovat vnitřní nebo vnější příčiny, ovlivňují tři informace&lt;br /&gt;
-	pravidla těchto informací:&lt;br /&gt;
o	a) pravidlo konzistence informace&lt;br /&gt;
	stálost chování jedince v čase&lt;br /&gt;
	jedinec se chová stejně ve stejné situaci v průběhu času&lt;br /&gt;
o	b) pravidlo distinkce&lt;br /&gt;
	specifičnost určitého chování&lt;br /&gt;
	jedinec se chová stejně také v jiných situacích&lt;br /&gt;
o	c) pravidlo konsenzu&lt;br /&gt;
	chovají se jiní druzí v dané situaci stejně, podobně?&lt;br /&gt;
-	atribuce vnějších příčin&lt;br /&gt;
o	nízká konzistence (nestálé chování)&lt;br /&gt;
o	vysoká konzistence + vysoká distinkce + vysoký konsenzus (stálé specifické chování všech osob)&lt;br /&gt;
-	atribuce vnitřních příčin&lt;br /&gt;
o	vysoká konzistence (stálé chování)&lt;br /&gt;
o	nízká distinkce (nespecifické chování)&lt;br /&gt;
o	nízký konsenzus (chování osoby je výjimkou)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
6. Dimenze kauzality (B. Weiner)&lt;br /&gt;
Příčina úspěchu:&lt;br /&gt;
a. stálé příčiny (podobné věcí mi jdou)- lidé si více věřili, že uspějí i v budoucnosti&lt;br /&gt;
b. nestabilní příčiny (protože jsem se hodně snažil)&lt;br /&gt;
c. atribuce nekontrolovatelnosti - lze změnit, důvod neúspěchu &amp;quot;protože se dost nesnažily&amp;quot; , jako výsledek pocit větší kontroly nad životem. &lt;br /&gt;
d. naučená bezmocnost - depresivní atribuční styl - přesvědčení, že příčiny jsou vnitřní, s globální, a nikoli jen omezeným účinkem, a že působí stále, nikoli jen přechodně. &lt;br /&gt;
Dimenze uvažování o příčinách&lt;br /&gt;
(B. Weiner, 1986)&lt;br /&gt;
1)	Vnější (externí, situační) vs. vnitřní (interní, dispoziční)&lt;br /&gt;
4)	Stabilní (trvalé) vs. nestabilní (dočasné)&lt;br /&gt;
6)	Související s ovlivnitelností (kontrolovatelností) situace chování (otázka: „Může dotyčný ovlivnit svoje chování)&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
7. Discounting.&lt;br /&gt;
Lidská tendence oslabovat svou vnitřní motivaci při používání vnějších pobídek&lt;br /&gt;
8. Chyby v atribučních procesech (zákl. atrubuční chyba).&lt;br /&gt;
- skutečný význam mají jen ty info, které získáváme na základě neobvyklého chování, vymykajícího se očekávání. Pokud lidí udělají něco neobvyklého, začneme přemýšlet o tom, proč to asi udělali. Potřeba vysvětlení v případě neobvyklého scénáře. &lt;br /&gt;
- vlastní chování - tendence usuzovat na situační příčiny&lt;br /&gt;
- cizí chování - tendence vysvětlovat jejich vlastnostmi a názory.&lt;br /&gt;
- perspektiva - příčina těchto rozdílů&lt;br /&gt;
- předchozí znalosti - pokud chování druhého neodpovídá očekávání, tendence přisuzovat je situačním proměnným.&lt;br /&gt;
9. Teorie korespondujících inferencí Jonese a Davise&lt;br /&gt;
•	chování aktéra se může vysvětlovat buď na základě situačních faktorů nebo na základě záměrů, motivů cílů nebo vlastností aktéra o tom rozhoduje pozorovatel&lt;br /&gt;
•	ten zpracovává informace směrem od výsledků chování a samotného chování k vysouzení vnitřních dispozic osoby&lt;br /&gt;
•	zvažuje, zda byl aktér schopen záměrně vyvolat cílový stav&lt;br /&gt;
•	atribuce (inference) je korespondující, když dispozice přisuzovaná aktérovi koresponduje s chováním od kterého je tato dispozice odvozena&lt;br /&gt;
•	faktory, které ke korespondující inferenci vedou chování je sociálně žádoucí, čím méně je rozdílných důsledků činnosti, tím více inference korespondují&lt;br /&gt;
•	z motivačních faktorů je to hédonická relevance a personalismus&lt;br /&gt;
•	bude tím spíše inferentní čím více se pozorovatel domnívá, že je směřováno na něj&lt;br /&gt;
10. Locus of control&lt;br /&gt;
•	atribuční styly jsou styly připisování příčin&lt;br /&gt;
•	J. B. Rotter definoval tzv. LOC - locus of control (místo řízení či kontroly)&lt;br /&gt;
•	definoval takto dva styly: internalistický a externalistický&lt;br /&gt;
•	přesvědčení subjektu, že je nebo není schopen kontrolovat dění, zejména v nestrukturované situaci&lt;br /&gt;
Internalisté&lt;br /&gt;
•	mají pocit, že mohou ovlivňovat dění kolem sebe&lt;br /&gt;
•	pro vysvětlení událostí hledají vnitřní příčiny&lt;br /&gt;
•	záleží na nich, zda budou úspěšní&lt;br /&gt;
Externalisté&lt;br /&gt;
•	nejsou si příliš jistí&lt;br /&gt;
•	příčiny úspěchu a neúspěchu připisují vnějším příčinám&lt;br /&gt;
•	chybí pocit kontroly nad životem (důležitý pro životní vyrovnanost)&lt;br /&gt;
•	v naší kultuře tento styl snižuje aktivitu&lt;br /&gt;
Seligmanův atribuční styl&lt;br /&gt;
•	Seligman přeučoval děti na základní škole z externalistů na internalisty&lt;br /&gt;
•	když jsou lidé v depresi, vidí svět pořád jedním rigidním způsobem&lt;br /&gt;
•	neúspěchy hodnotí jako vnitřní (já) s globálním účinkem&lt;br /&gt;
•	příčiny jsou pro ně stabilní (působí stále) a neměnné&lt;br /&gt;
•	jde o tzv. depresivní atribuční styl&lt;br /&gt;
•	globální příčiny - např. nejde mi matematika, nemůžu uspět v ničem&lt;br /&gt;
&lt;br /&gt;
11. Atribuční tendence&lt;br /&gt;
•	tak nazýváme předkoncepce očekávání a perspektivy účastníků interakce, které ovlivňují jejich jednání&lt;br /&gt;
•	jedna z atribučních tendencí se projevuje v rozdílných atribucích aktérů a pozorovatelů&lt;br /&gt;
•	první mají tendenci připisovat zdroj svého jednání situaci&lt;br /&gt;
•	druzí spíše aktérům&lt;br /&gt;
Tato rozdílnost je podle Jonese a Nisbetta způsobená třemi determinantami:&lt;br /&gt;
1.	percepční fokus - aktéři mají špatný &amp;quot;výhled&amp;quot; na situaci, protože jsou jí příliš blízko&lt;br /&gt;
2.	aktéři jsou více informováni sami o sobě, mají pocit, že jejich jednání je tou nejpečlivěji vybranou variantou ze všech možných alternativ, znají svou minulost ví, jakým způsobem ovlivňují své chování apod.&lt;br /&gt;
3.	pozorovatelé jsou zainteresovanější na získávání informací, které jim umožní získat stabilní vhled do situace, aby jim umožnil predikci&lt;br /&gt;
•	tyto charakteristiky jsou závislejší na vnitřním prostředí než na vnějších okolnostech&lt;br /&gt;
Použité zdroje:&lt;br /&gt;
ARONSON, Elliot, Timothy D WILSON a Robin M AKERT. Social psychology. 7th ed. Upper Saddle River, NJ: Pearson Education, c2010.&lt;br /&gt;
HAYES, Nicky. Základy sociální psychologie. Vydání sedmé. Praha: Portál, 2013.&lt;br /&gt;
VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.&lt;br /&gt;
 &lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Zuzana.Kalousova</name></author>
		
	</entry>
</feed>