Ekologie, biotechnologie, nanotechnologie a nové výzvy pro kulturu a umění

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.

S neustálým rozvojem technologií dochází ke změně tradičního konceptu chápání člověka a přírody. Rychlý technologický rozvoj vyvolává i mnohá etická a morální dilemata, na která reagují mnozí umělci prostřednictvím experimentů za pomoci právě vědy a techniky.

Pro většinu umělců je klíčovým aspektem umění svoboda vyjádřování a to nejen co do témat, ale i prostředků. Umělci začali využívat biotechnologie, nanotechnologie a další k manipulaci krajiny, objektů, ale i živých organismů. Tvůrci se rovněž zajímají o současné představy o přírodě, o tom, jak jí technologie mění. V tomto případě mluvíme o ekologickém umění.

Definice pojmů ekologie, biotechnologie a nanotechnologie

V následující podkapitole budou vymezeny pojmy ekologie, biotechnologie a nanotechnologie.

Ekologie

Název vědní disciplíny ekologie je složeninou dvou slov, řeckého oikos (= domov, obydlí – přeneseně prostředí) a latinského logos (= slovo –přeneseně věda, nauka). Jako první definoval ekologii německý filozof a biolog Ernst Haeckel v roce 1866 jako „vědu o vzájemných vztazích organismů k jejich anorganickému a organickému prostředí, zvláště o jejich přátelských a nepřátelských vztazích k těm rostlinám a živočichům, s nimiž přicházejí do styku[1].“ Podle E. P. Oduma (1977) je pak ekologie studium struktury a funkce přírody[2].

Všeobjímající pohled na ekologii má John Howkins, který vnímá ekologii jakožtovědu, která nám pomáhá pochopit vše, celý systém, ať už jde o umění, kulturu, vědění, inovace, učení se nebo cokoli jiného[3].“

Biotechnologie

Podle nejnovější definice OECD se pod pojmem biotechnologie rozumí „využívání vědy a technologie na živé organismy nebo jejich části, výrobky a modely pro přeměnu živých i neživých materiálů za účelem vytváření znalostí, zboží a služeb.“ Definice OSN hovoří v dohodě o biologické diverzitě následovně: „Biotechnologie je jakákoli technologie, která využívá biologické systémy, živé organizmy nebo jejich části k určité výrobě nebo jejich přeměně či jinému specifickému použití.“[4]

Biotechnologie se staly důležitou „součásti politiky EU“, stejně jako ústřední součástí některých odvětví hospodářství. Jako příklad lze uvést tři základní odvětví: zemědělsko-potravinářský průmysl včetně zemědělské prvovýroby, zdravotnictví a farmaceutický průmysl nebo průmyslová výroba (chemický, textilní, papírenský průmysl apod.).

Rychlý rozvoj biotechnologií, ale zasáhl i další stránky života jednotlivce, lidstva i celé biosféry. Převratné poznatky biotechnologie se dotkly i etických základů tradičního konceptu živé přírody a identity člověka[5].

Nanotechnologie

Nanotechnologie se zabývá studiem a využitím struktur o velikostech od 1 do 100 nanometrů, tedy od jedné miliontiny milimetru do jedné desetitisíciny milimetru. Nanotechnologie je průřezová technologie, zabývající se praktickým využitím nových a neobvyklých vlastností nanomateriálů pro konstrukci nových struktur, materiálů a zařízení.[6]

Jedním ze zakladatelů nanotechnologie je označován Richard Feynman, který na výroční schůzi Americké společnosti fyziků v Caltechu v roce 1959 představil myšlenku v přednášce There’s Plenty of Room at the Bottom (Tam dole je spousta místa).

Díky nanotechnologii, nanočásticím a nanomateriálům, se otevírají nové perspektivy v oblasti zdravotnictví, elektronice a dalších nejen vědních oblastech, kupříkladu v umění.

Ekologie a umění

Na ekologické umění lze nahlížet z několika perspektiv. Howkins uvádí, že: „Ekologie není o studiu biologických organismů ani o studii prostředí, ekologie je o studiu vztahu mezi námi a prostředím.“[3] Ekologické umění je tedy žánrem, který oslovuje veřejné prostory. Cílem je prostřednictvím umění upozornit na určitý problém, kupříkladu obnovit zdravé podmínky pro vytvoření socio-ekologické a politicko-ekonomické změny.

Zástupci ekologického umění

Známe celou řadu ekologických umělců, kteří vytváří tzv. zelené umělecké projekty.

Robert Bradford

Tento britský kreativní umělec vytváří sochy z rozbitých hraček, elektrospotřebičů, kusů plastů, látek, zátek, knoflíků a všelijakého odpadu, který najde a následně recykluje. Objekty jsou v nadživotní velikosti a nezobrazují pouze věci, ale i zvířata a lidi. Bradforda fascinuje energie, která ve starých hračkách a předmětech zůstává zachována.[7]

Biotechnologie a umění (Bioart)

Zástupci Bioartu

Nanotechnologie a umění (Nanoart)

Zástupci Nanoartu

Odkazy

Reference

  1. Ekologie. In: Nazeleno.cz [online]. Nazeleno.cz, 2008. Dostupné z: http://www.nazeleno.cz/ekologie.dic
  2. KOŘÍNKOVÁ, Karina. Ekologie. Ústí nad Labem: PřF UJEP. 2008, 42 s. Dostupné z: http://biology.ujep.cz/vyuka/file.php/1/opory/Ekologie.pdf
  3. 3,0 3,1 HOWKINS, John. Panelová diskuze Umění, kultura a kreativní ekologie z pohledu expertů [online]. Dostupné z: http://www.forumforcreativeeurope.cz/upload/file/Sbornik%20odbornych%20prispevku/04_panel1A_cz.pdf
  4. BABIČKA, Luboš. Biotechnologie v zemědělsko-potravinářském sektoru: Aktuální problémy v oblasti bezpečnosti potravního řetězce při uplatnění BT. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí. Dostupné z: http://www.uniconsulting.cz/download/ucebni-text/Biotechnologie.pdf
  5. Biotechnologie, umění a společnost. In: Slidilove.cz [online]. Iuridicum Remedium, 3. 4. 2008. Dostupné z: http://www.slidilove.cz/node/418
  6. Definice nanotechnologie. In: Nanocastice.cz [online]. Nanotechnologie, nanočástice a nanomateriály. Dostupné z: http://www.nanocastice.cz/definice-nanotechnologie/
  7. The toy stories of Robert Bradford. In: Yatzer.com [online]. Yatzer. Dostupné z:

Použitá literatura

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova