Autocenzura

Verze z 2. 12. 2018, 21:27, kterou vytvořil Mikulas.Holy (diskuse | příspěvky) (Změna citace. Citovaná bakalářská práce pouze citovala knihu Úvod do studia médií)
Roku 1836 bylo možné ve francouzské knize Herculanum et Pompei nalézt tento obrázek zničené fresky z Pompejí.
V knize z roku 1877 již ale nalezneme tento.

Autocenzura je druh cenzury, kterou provádí autor na základě vědomé a spontánní sebereflexe - jedná se o cenzurování vlastní autorské tvorby. Největší nátlak na autocenzuru je kladen ve společnostech, kde jsou média ovládána politickými velmocemi. Pokud v takových zemích novinář politickou cenzuru poruší, čeká ho vězení nebo ztráta zaměstnání. Ve svobodných zemích se nejčastěji využívá na základě očekávání na trhu - autor vědomě zmiňuje témata, která čtenáře upoutají. Sám si naopak zakáže téma, které by mohlo vyvolávat nelibost či kritiku.[1] Tyto dva typy rozlišujeme na autocenzuru veřejnou a soukromou.[2]

Autocenzura může být i přepracování již existujícího díla - ať už z důvodu autorovy nespokojenosti s prvním vydáním nebo z důvodu vnější kritiky, kterou bylo dílo shozeno.[1]

Autocenzura kolem nás

Autocenzura je často užívána producenty, filmovými režiséry, nakladatelstvími, hudebníky, a dalšími autory. Můžeme ji rovněž vidět u autorů na sociálních sítích. K autocenzuře může dojít souladu s očekáváním trhu. Redaktor vědomě či nevědomě zmiňuje témata, která mohou rozčílit čtenáře a následně vyvolat diskuzi. Může k tomu docházet například ze strachu o ztrátu zaměstnání. Připouští se možnost, že nekonfliktní obsah novin se lépe prodává. Mezi autocenzuru také patří představení stand-up komiků, která se na televizních obrazovkách nejčastěji vyskytují po desáté hodině. V představeních tohoto typu umělec nahrazuje vulgární slova mírnější formou, mezi českou tvorbu patří například stand-up show Na stojáka.

Historie

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 BURTON, Graeme. Cenzura. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6.
  2. COOK, Philip a Conrad HEILMANN. Two Types of Self-Censorship: Public and Private. Political Studies. 2013, 61(1), 178-196. DOI: 10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x. ISSN 0032-3217. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1111/j.1467-9248.2012.00957.x


Cenzura. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cenzura

Censorship. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Censorship

http://www.humanart.cz/wiki-slovnik-1066-autocenzura.html. [online]. 7.1.2016 [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: http://www.humanart.cz/wiki-slovnik-1066-autocenzura.html

http://www.nssoud.cz/zakony/deklarace_prava.pdf [online]. 1.1.2016 [cit. 2016-01-01]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/zakony/deklarace prava.pdf

Použitá literatura

  1. BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001, s. 132-134. ISBN 80-85947-67-6.

Externí odkazy

  1. Autocenzura dnes očima Jiřího X. Doležala
  2. Autocenzura novinářů Lidových novin a MF DNES

Související články

Klíčová slova

  • Autocenzura, cenzura, literatura, média, svoboda projevu, umění